Rok jako žádný jiný - Fanúšikovský preklad skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO).

by Tersa
not rated -

Preklad: Tersa

Záverečné beta: Tersa, LadyF


Harry byl celé ráno jako na jehlách, přemítal, kdy asi mohou přijít zkoušející z Oddělení pro magickou přepravu. Teprve po obědě se v jeho hlavě rozezněl magický zvonek. Nápis na pergamenu u dveří ale rozhodně nehlásil to, co očekával.

Albus Brumbál, Rufus Brousek.

Dracovi téměř vypadly oči z důlků. „Ministr je tady osobně?“

Harry si skousl spodní ret. „Vypadá to tak. Uhm, doufám, že nás nechce sledovat, zatímco budeme dělat naše přemisťovací zkoušky.“

„Pokud přemisťování neovládáš pod tlakem, tak ho neovládáš vůbec,“ řekl Snape. O chvíli později už klidně sesílal kouzlo na otevření dveří. „Pane řediteli,“ řekl a lehce sklonil hlavu. „Pane ministře.“

„Profesore Snape,“ řekl Brousek a oplatil úklonu.

Harry sevřel rty k sobě, aby se nezačal smát. Bylo to totálně nevhodné, to mu bylo jasné, ale nemohl si pomoci. Viděl Brouskův portrét, ale obrázek ani zdaleka nemohl vystihnout mužův zjev v celé své kráse. Jeho vlasy tvořily takovou hřívu, že Harrymu připomínal afrického lva, a jeho divoký výraz k účesu perfektně ladil.

„To jsou mí synové,“ řekl Snape, stále tím samým uhlazeným hlasem. „Draco Snape a Harry Potter.“

Brousek naprosto ignoroval Draca a zadíval se na Harryho. Jeho oči byly na něj tak zaměřené, až vypadaly téměř jako korálky. „Máte zajímavý odznak.“

Ou. Draco s Harrym chtěli před zkoušejícím vypadat co nejlépe, takže měli na sobě své školní uniformy.

„Jste z poloviny Zmijozel, správně?“

„Ne,“ řekl Harry. „Jsem úplný Zmijozel. Ale jsem také úplný Nebelvír.“

Brousek se usmál. „Opravdu?“

Harry si byl jistý, že ten úsměv měl být odzbrojující, ale místo toho se nějak stal blahosklonným. Tak, až musel zatnout zuby. Zkřížil ruce na prsou. „Ano, opravdu.“

„Vy sám jste byl ve Zmijozelu, pane ministře?“ zeptal se Draco, na jeho tváři byl příjemný úsměv, ale když pohlédl na Harryho, jeho oči se varovně blýskaly. Dobrá, Harry předpokládal, že před chvílí zněl možná trochu jako bojechtivý prcek.

„Ano, ano, před mnoha dlouhými lety.“

Brumbál se pro sebe zasmál, i když Harry v tom smíchu neslyšel skutečné ocenění Brouskova komického tónu. Znělo to mnohem víc, jako by se ředitel pokoušel věci uhladit, aby se mohli přenést přes Harryho poslední komentář.

To bylo zahanbující. I Snape se trochu zamračil, asi si myslel, že teď už by Harry měl vědět dost o dekoru, aniž by se mu to muselo připomínat. Ups.

„Velice rád vás poznávám,“ řekl Harry a úmyslně nechal ruce spadnout podél boků, pokoušel se zamaskovat své faux pas. Pravděpodobně by neměl přemýšlet o změně postoje, ale on a Marša trochu mluvili o řeči těla a věcech, které se její pomocí dají vyjádřit.

„Jak pokračuje obnovování ministerstva?“

Brouskův výraz se stal ještě ponuřejším. Zčista jasna vypadal naprosto jako jim známý bystrozor. „Fyzické obnovování jde dobře. Máme dost lidí, kteří si s tou prací poradí a naštěstí jsme konečně skončili s urovnáváním věcí s mudly. Premiér nebyl rád, to vám můžu říct. Ani trochu nebyl rád.“

Snape se přestal mračit na Harryho a teď zdvořile přikyvoval, jeho výraz perfektně odrážel účast a zájem.

Na druhou stranu, Draco vypadal bledší než normálně. „Mudlovský ministr to ví? Myslím, pravdu? O našem světě, o magii a o tom, co se právě stalo, válka a to všechno?“

Brousek se křivě usmál, i jeho oči ztvrdly. „No, samozřejmě, že o tom ví, mladíku! Máme dobré, fungující pracovní vztahy s mudlovskou vládou. Musíme, v časech jako jsou tyto. I když řeknu vám, že jak premiéři přicházejí a odcházejí, našlo by se mezi nimi pár takových, na které bychom raději použili Obliviate. Ale to sem teď nepatří. Jste vy dva připraveni na svou licenční zkoušku?“

Dracovi poklesla brada, ale podařilo se mu to skrýt dost rychle. „Ano, samozřejmě, pane ministře.“

„Skvěle, protože na to nemám celý den. No? Pojďte se mnou.“

Brousek už byl otočený ke dveřím, když to Harrymu došlo. „Ehm... vy jste tu, abyste nás otestoval?“

„No, nepřišel jsem na čaj,“ odpověděl muž, jeho oči byly znovu zúžené.

„To určitě ne,“ souhlasil Draco. „Harry, ministr Brousek je zaneprázdněný muž a má toho dost na práci. Neměli bychom ho nechat čekat.“

„Pochopil,“ zabručel Brousek a přikývl na souhlas. Draco se prakticky vypjal, ale pochopitelně ne, když se ministr díval. „Na ministerstvu není oddělení, které stále má všechny klíčové pracovníky a v některých sekcích nezůstala po útoku živá duše.“

Harryho žaludek poklesl. „Nemyslel jsem si, že bylo zabitých tolik. Myslím, bylo tam příšerně moc lidí. Viděl jsem seznam a všechny ty nekrology, ale...“

Brousek napřáhl pevnou ruku a poplácal Harryho po rameni. To bylo také blahosklonné, ale Harry byl tak sklíčený, že mu to tentokrát nevadilo.

„Krysy, všichni z nich,“ řekl ministr. „Krysy, co opouštějí potápějící se loď. Ne, že by jsme se topili, to myslím. My ještě Vy-víte-koho přemůžeme, to beze všech pochyb. Ale ano, značný počet zaměstnanců se rozhodl, že se do práce nevrátí a to dělá už tak špatnou situaci ještě horší. Proto jsem vlastně tady. Už více než týden se tu neukázal ani jeden pracovník z Oddělení pro magickou přepravu a jestli si myslíte, že nechám někoho z nich kontrolovat Chlapce-který-zůstal-naživu při přemisťovací zkoušce, pak se pořádně pletete.“

Harry zadržel grimasu při způsobu, jakým se o něj právě Brousek vyjádřil. „Ale pokud jste tak zaneprázdněný, proč se obtěžujete s dohlížením nad licenčními zkouškami?“

V tu chvíli se Brousek doopravdy zasmál, ostrý zvuk, který zněl zároveň pohrdavě a netrpělivě. „Nedohlížím nad licenčními zkouškami. Jdu se podívat jen na tu vaši. Ach, a na zkoušku vašeho bratra, když už jsem stejně tady.“

Při tomhle se Draco nevypjal, všiml si Harry.

„Kdokoliv jiný může zatraceně počkat, dokud oddělení nebude plně v provozu. Ale vy, potom, co se vám stalo o posledním Samhainu? Ani náhodou. Jste terč, Pottere, a já je nenechám říkat, že se neumíte bezpečně přemisťovat, jen protože díky poruše na ministerstvu ještě nemáte licenci.”

Harry si nemohl pomoct, musel zírat. „Ale kdybych byl v nebezpečí, přemístil bych se, ať už bych licenci měl nebo ne, a každopádně, i kdybych o Samhainu věděl jak na to, ani trochu by to nepomohlo, protože tam byly všechny druhy zábran, a...“

„Harry,“ přerušil ho Brumbál laskavým, ale tvrdým tónem, „ministr si udělal čas ve svém přeplněném rozvrhu, aby se ujistil, že nebudeš muset porušit zákon. Koneckonců, je u tebe pravděpodobnější, že se budeš potřebovat přemístit, než u běžného mladého muže.“

Harry slyšel i to, co nebylo řečeno nahlas. A trochu vděku by nepřišlo nazmar... A to nejhorší bylo, že Brumbál měl pravdu. Harry nesnášel zvláštní zacházení, ale v mnoha směrech byl terčem, takže předpokládal, že je jen rozumné pořídit si licenci. Ale stále, ta výtka se ho dotkla.

Harry se snažil, aby se nečervenal jako malé dítě, ale vzhledem k tomu, že se mu zdálo, že se místnost otepluje, si nemyslel, že by se mu to podařilo. „Děkuji vám, pane ministře.“

„Není zač děkovat. Pojďte za mnou, jak jsem říkal, a my se o vás postaráme. Ach, a vy také, mladý pane Snape.“

Draco celý ztuhl a nebylo divu. Nemohlo se mu líbit, že se s ním zachází jako s dodatečným nápadem.

Ha, pomyslel si Harry, který by považoval za osvěžující, kdyby se to někdy stalo jemu.

Snape udělal pohyb, jako by je chtěl následovat, ale Brousek pozvedl ruku. „Věřím, že mám situaci pevně v rukou, pane profesore.“

Harry byl trochu překvapený, když viděl, že jeho otec vypadá, jako by chtěl trvat na tom, že půjde s nimi, dokonce i kdyby to znamenalo urazit ministra.

Brumbálův oslnivý úsměv osvítil všechny v blízkosti. „Přesně tak, Severusi, přesně tak. Stejně jsem s tebou chtěl probrat to nové curriculum.“

„Lektvary?“ vyrazil ze sebe Brousek. „Musím vám říct, profesore Snape, že jsem nesouhlasil, když Odbor pro uplatňování kouzelnického práva změnil vaše kurzy, rozhodně jsem nesouhlasil. Možná potřebujeme více bystrozorů, ale to, že nebudeme vyžadovat OVCE z Lektvarů, znamená, že je budeme muset naučit víc věcí, když u nás budou začínat. To byl od odboru pitomý krok, od začátku do konce.“

Harry zamrkal. „Ale... vy jste byl hlavou bystrozorského oddělení, když tohle rozhodnutí bylo učiněno. Nemohl jste...“

Brousek udělal obličej. „Vítejte u komisního rozhodování. Jistý způsob jak dosáhnout příšerných výsledků. Ve vedení potřebujete muže, který ví, co dělá. Muže, který je ochoten vést, u Merlina.“

„Tak proč ne vy?“ vyhrkl Harry, který s překvapením zjistil, že tak trochu žárlí na ty studenty, kteří si v sedmém ročníku mohli lektvary vyškrtnout z rozvrhu. I když ještě podivnější byla představa 'vedení', Brousek nezvrátil rozhodnutí odboru ani tehdy, když na to měl právo.

„Jste teď úplným Zmijozel, ne snad?“ řekl Brousek a potřásl hlavou.

Harry nevěděl, co to mělo znamenat, nebo to spíš nevěděl přesně, ale protože se na něj Snape znovu trochu zamračil a Draco prakticky obrátil oči v sloup, usoudil, že mu to vysvětlí později. No, vysvětlí... Draco se bude posmívat a Snape bude pravděpodobně poučovat.

Abrire,“ řekl Snape a mávl rukou ke dveřím. Jednou kývl, to gesto působilo vážně. „Pane ministře.“ A pak, k Harrymu naprostému ztrapnění, „Chovejte se dobře, oba dva.“

Brousek se srdečně zasmál a vedl je pryč.

 

 

 

***


„Myslel jsem, že budeme muset opustit pozemky,“ řekl Harry, zatímco se rozhlížel po Velké síni. „Ochrany a to všechno?“

Brousek mávl rukou. „Váš ředitel pár z nich dočasně upravil. Nejlepší bude, když zůstaneme tady.“

„Ale já jsem si jistý, že nás dokážete ochránit,“ řekl Draco. „Podrobně jsem prostudoval vaši kariéru, pane ministře. Až skončím školu, rád bych se stal bystrozorem.“

A už teď si chceš obstarat nějakou přímluvu, pomyslel si Harry takřka pobaveně. Tím, že budeš lichotit ministrovi...

„Bystrozor, hm?“ Brousek si Draca prohlédl od hlavy až k patě. „Myslíte, že jste materiál pro Odbor uplatňování kouzelnického práva?“

Jak Harry viděl, Draco byl příliš chytrý, než aby spadnul do pasti. „Musím se toho spoustu naučit,“ přiznal. „Ale mám více důvodů než většina, abych studoval dobře.“

„Jde o tohle,“ řekl Brousek, s přimhouřenýma očima a trochu se poškrábal na bradě. „Vím, kdo jste. Nenarodil jste se jako Snape, to je jisté.“

Byla v tom skryta antipatie ke Dracově rodině, ale koneckonců, Draco Luciuse mnohokrát urazil sám. Nevypadalo to, že by ho ministrův komentář jakkoli vyvedl z rovnováhy. „Ano, pocházím z černokněžnického rodu,” přiznal s pohledem upřeným přímo Brouskovi do očí. „Nicméně, já sám nejsem jedním z nich.”

„Pak se tedy není čemu divit, že chcete být bystrozorem, hm?” Brousek se trochu předklonil, jako by se pokoušel Dracovi nahnat strach. „Rád byste měl ucho u země. Rád byste věděl, až po vás půjdou a rád byste byl schopný se sám ubránit.”

To bylo přesně to, co Draco ohledně této otázky řekl Harrymu, ale když to teď slyšel od Brouska, naježil se. „Myslel jsem,” řekl chladně a o kousek zvedl bradu, „že jsem rozhodnutý se ujistit, že můj bratr přežije válku. Chci dovednosti, které budu potřebovat, abych ho ochránil a Odbor je nejlepší místo, kde se dají naučit.”

Brousek o půl kroku ustoupil. „Hmm. Je ve vás víc, než se zdá na první pohled. Možná. Ale nemůžete mi tvrdit, že to neděláte taky pro sebe.”

„Samozřejmě,” přiznal Draco a pokrčil rameny.

Ministrovi rty zbrázdil lehký úsměv. „Mimochodem, slyšel jsem, že Zmijozel si díky vám poslední rok vedl dobře. Zajímavé famrpálové finále a velký počet bodů získaný při závěrečné hostině.”

Harry si nemohl pomoct, ale lehce odfrknul.

Druzí dva ho slyšeli. „Chceš snad něco říct?” zeptal se Draco ledově. „Myslel jsem, že Zmijozelu vítězný pohár přeješ.”

„To ano!” vykřikl Harry. „Jen jsem nečekal, že na tom bude záležet někomu, kdo opustil školu už před...” Ach, bože. Chystal se říct padesáti lety, ale zastavil se včas. Z toho, co věděl, to mohlo být jen třicet nebo čtyřicet let a Brousek by se mohl urazit.

„Jednou Zmijozel, vždycky Zmijozel,” řekl Brousek. „Některé věci se nikdy nemění.”

„Harry byl pět let pouze v Nebelvíru a zanechalo to na něm stopy,” pronesl Draco divadelním šeptem. „Ta kolej je opravdu velmi zvláštní.”

Brousek se usmál, ten výraz působil trochu pomstychtivě. „Jak jsem řekl, některé věci se nikdy nemění. Teď, pokud oba dva přejdete na konec síně a pak se přemístíte zpátky ke mně, mohli bychom začít.”

 

***


Takřka o hodinu později, byl Harry udýchaný a snažil se nedat to najevo. Nejprve si myslel, že Brouskův přemisťovací test by mohla být jen formalita, ale místo toho je ministr nechal projít celou sérií zkoušek, z nichž každá byla těžší než ta předchozí.

Přemisťování se přes Velkou síň. Potom přes kamennou zeď. Potom několikrát skrz. Potom ze sklepení do sovince, Harry a Draco byli nuceni následovat Brouska vteřinu potom, co je nechal za sebou. A znovu a znovu.

Při konečném testu, z famfrpálového hřiště do Velké síně, se Harry začínal cítit malátně. Přemisťování už zvládal dobře – to mohl Draco potvrdit – ale pocit, že roztává, stále nepatřil k těm, které by si zrovna užíval. A rozhodně ne patnáctkrát za sebou.

„Jsem rád, že jste kompetentní začátečníci,” řekl Brousek a vytáhl něco z kapsy svého dlouhého hnědého pláště.

Draco nevypadal, že by příliš ocenil ta poslední slova, ale měl dost rozumu, aby si nestěžoval. Koneckonců, co by chtěl říct, že se ilegálně přemisťuje už roky?

„Ten poslední malý výlet, je všechno, co jsem potřeboval vidět,” pokračoval Brousek.

Draco možná dovedl držet jazyk za zuby, ale Harry ne. „Tak proč jsme potom nezačali rovnou s ním?”

„A riskovat rozlomení? Ne, to bych nemohl. Nevypadalo by to dobře.”

Temné podezření začalo klíčit v Harryho mysli. „Komu by se to nezdálo?”

„On myslí, komu by se to nelíbilo,” řekl Draco.

Harry vrhl po svém bratrovi podrážděný pohled, ale hned věnoval svou pozornost zpátky Brouskovi. Muž se sice neusmíval přímo brumbálovským způsobem, ale rozhodně vypadal sám se sebou spokojený. „No, určitě si uvědomujete, že vaše jednání zajímá celý kouzelnický svět, Pottere. Tisk bude chtít vědět, jestli jste získal licenci nebo ne.”

„Vy jste řekl reportérům, že sem přijdete?” zeptal se poděšeně Harry.

„Ovládej se, Harry,” řekl Draco s klidem. „Samozřejmě, že to udělal. Když se ministr uvolní udělat si hodinu čas ve svém nabytém rozvrhu, aby se ujistil, že dostaneš licenci, to nejmenší, co si na oplátku za svůj cenný čas zaslouží, je trocha publicity.”

Při tom pomyšlení se Harry chtěl přikrčit. Místo toho si vzpomněl, že už je dospělý a vytáhl se do celé své výšky. „Nepřišel jste, abyste se ujistil, že budu v bezpečí! Využíváte mě, stejně jako to vždycky dělal Popletal!”

Ministr Popletal, nechť je mu země lehká, vás nazýval lhářem, kdykoli mu to vyhovovalo, Pottere. Tohle je stěží to samé. Je jen rozumné dát veřejnosti vědět, že tentokrát s vámi válečné záležitosti bude ministr projednávat osobně.”

„A to, že mi dáte přemisťovací licenci, říká všechno?” zeptal se Harry opovržlivě.

„Lidé budou číst mezi řádky, ano.”

Harry sevřel pěsti. „A pokud ne?”

„Co, prosím?”

„Co, když spolu nebudeme projednávat válečné záležitosti osobně, pane ministře?” Pokud Harry věděl, tohle bylo prakticky zaručené. Měl temné síly, o kterých zatím nevěděl ani Řád a mohl by je použít. Mohl, zatraceně. Není to proroctví přesně o tom? Síla, kterou Pán zla nezná...

Dokud Brousek a ministerstvo nevědí o druhu magie, kterou Harry ovládá, není pro ně možné s ním ve válce spolupracovat. Ne doopravdy.

Brousek se zasmál. „Můžete být úplný Zmijozel, Pottere, ale jen pokud se takovým budete jevit. Jste jím od své adopce, ne? Doufám, že se budeme stýkat, vzhledem k tomu, že jste veřejná osobnost, ať už chcete nebo ne. Ale pokud ne...” Naklonil se o trochu blíž, jeho oči vesele zářily. „To bych raději neměl říkat tisku, hm?”

„Je to jen strategie,” vložil se do toho Draco, jako kdyby to Harrymu nedošlo samo. „Po tom, co se stalo na ministerstvu, teď potřebují nějaké pozitivní příběhy, nemyslíš? Aby lidé věřili, že věci znovu fungují.”

„Ministr Popletal, nechť je mu země lehká,” pokračoval Brousek, „je teď kritizován za to, že vám dříve nevěřil, Pottere, a že vám neprojevil náležitý respekt. Lidé vidí přímou souvislost mezi tímhle omylem a Tragédií třicátého prvního.”

Tragédie třicátého prvního.

Harry už tu frázi párkrát viděl v novinách, ale ještě si doopravdy neuvědomil, že se ujala jakožto způsob, jak se zmiňovat o zničení ministerstva. Skvělé. Prostě skvělé. Teď už i jeho narozeniny mají přiléhavý název.

„Na každý pád,” pokračoval Brousek, „se chystám udělat jasno v tom, že současné ministerstvo nebude opakovat předchozí omyly. A pokud se vám nelíbí způsob, jakým to dělám, Pottere, nijak zvlášť mě to netrápí.”

„Dobře, dobře,” řekl Harry, který potlačil svou nevoli, vzhledem k tomu, že v té záležitosti stejně neměl na výběr. Nemohl Brouskovi zabránit, aby mluvil s novináři. A ten muž měl možná pravdu, co se týkalo veřejné důvěry. Možná...

„Skvěle,” řekl ministr krátce. „Teď, pokud oba dva poklepáte hůlkou na tohle, dostanete licenci.” Naklonil se dolů a položil dva kovové disky na mrzimorský stůl. Vypadaly jako mince, až na to, že byly trochu nazelenalé a byl do nich vtištěn obrázek koštěte, jak přelétá nad srdcem.

Harry poklepal první a viděl, jak na něj čarodějka na koštěti zamrkala. Zkoušel zjistit, jestli Dracova udělala to samé, ale nebyl dost blízko, aby viděl pořádně.

„Děkuji, že jste přišel osobně, pane ministře,” řekl Draco. „Vím, že jste pro to měl své důvody, ale i tak to oceňuji.”

„Jo,” ozval se Harry, který poznal výraznou narážku. „Je dobré mít licenci.”

„Je dobré mít takového čestného a působivého mladého muže na straně ministerstva,” řekl Brousek. O čemž si Harry pomyslel, že to bylo pompézní a nezdvořilé, s ohledem na to, že ministr znovu přehlížel Draca. „Pokud pro vás mohu něco udělat, Pottere, absolutně cokoli, jen mi dejte vědět. Přemohl jste Vy-víte-koho jako malé dítě a pokud k tomu přidáme to, jak po vás od té doby šel? Nejsem jediný, kdo si myslí, že v tom něco musí být. Ale vy nejste sám, ne teď, a já chci, aby tohle bylo naprosto jasné. Mé ministerstvo se nechystá opakovat smutné omyly svého předchůdce.”

Harry se chystal říct, že pokud Brousek chce udělat něco užitečného, mohl by začít s tím, že by říkal Voldemort místo Vy-víte-kdo. Ale usoudil, že ministr by radu od někoho, kdo má sedmnáct let, jednoduše ignoroval. „Díky,” rozhodl se říct.

„Myslím to vážně, mladíku. Pokud pro vás budu moci cokoliv udělat, ihned mi pošlete sovu.”

Jistě, takže vám můžu poslat sovu. Díky za nic, pomyslel si Harry, ale pamatoval na to, být navenek zdvořilý. Nemělo smysl urážet ministra; v tom měli Snape a Brumbál pravdu. „Budu na to myslet, pane ministře.”

„To uvidíme, to uvidíme.” Brousek pozvedl ruku. „Ujistím se, že vaše licence budou náležitě zaregistrovány ještě před soumrakem.”

„Děkuji vám, pane ministře,” řekl Harry znovu a potřásl nabízenou rukou.

Když se Brousek lehce zasmál a Draco se doopravdy zachechtal, Harrymu bylo jasné, že to musel nějak zkazit. Jeho rozpaky se ještě zhoršily, když Draco vložil svůj nazelenalý disk do ministrovi stále natažené ruky.

S lehkým červenáním Draca napodobil. Brousek ho chvíli studoval, potom rychle přikývl, otočil se na patě a odešel. Očividně mířil do vstupní haly místo do sklepení.

„Nejde snad zpátky k Brumbálovi říct mu, že odchází?” zeptal se Harry, když byl ministr dost daleko, aby neslyšel jeho šepot.

„Není proč by měl,” řekl Draco stejně tichým hlasem. Jednu věc vás život se Snapem naučí, dávat si pozor na to, jak hlasitě mluvíte, pomyslel si Harry. „Nechce budit dojem, že potřebuje ředitelovo dovolení k příchodu a odchodu do Bradavic.”

Uhm. Pravděpodobně ne, ale stejně se to Harrymu zdálo trochu nezdvořilé. „No, každopádně díky,” řekl.

„Promiň?”

„Za to, že jsi neřekl něco nesnesitelného, když jsem mu potřásl rukou. Něco o tom, že díky své mudlovské výchově nerozpoznám ponožky od bot.”

„No, stěží bych chtěl před ministrem vypadat, zaujatě proti mudlům. Jsem na straně Světla a tyhle názory nejsou politicky korektní.”

„Měl bys říct, že nejsi zaujatý, ne, že by to nějakým způsobem nevypadalo dobře.”

„Měl bys myslet na více než na jedné rovině, ty takzvaný úplný Zmijozele. Ve skutečnosti nejsem tak zaujatý, jak jsem býval, ale v tomhle druhu situací se to, jak věcí vypadají, počítá mnohem víc než skutečnost.”

Harry věděl, že je to pravda, ale stejně to bylo depresivní.

„Pojď se podívat, jestli se můžeme pořád přemisťovat kolem hradu!” řekl Draco a poskočil. „To je opravdový zážitek!”

„To nejsi vyčerpaný?” Harry měl na jeden den přemisťování až dost.

„Oh, čím častěji se přemisťuješ, tím míň tě to unavuje. A já to umím už roky. Ne jako ti z nás, kteří byly vychováni u mudlů.” Vyplázl na něj Draco jazyk

Harry si nemohl pomoct, ale musel se zasmát, když klepl svého bratra na rameno. „Jdu domů. Ty si dělej, co chceš, ale neobviňuj mě, když ředitel obnoví kouzla zrovna uprostřed tvé zábavy a ty skončíš rozlomený na devět částí.”

Draco se otřásl. „Jedno rozlomení mi stačilo. Občas mi moje ruka pořád nepřipadá docela v pořádku. Půjdu pěšky.”

Řekl to, jako by to byl hrozný úděl osudu, ale to bylo prostě... dracovské. Harry se usmál, a zatímco šli zpátky, změnil téma na famfrpál.

 

***


„Nesnáším zrcadla,” zamumlal Harry o několik dní později.

„Kolikrát ti mám opakovat, že tvá jizva není šeredná a zohavující...”

Harry po Dracovi hodil polštář. Mohl hodit buď ten, nebo zrcadlo, se kterým dnes odpoledne zápasil už hodinu. Ta pitomá věc ho prostě neposlouchala. Nezáleželo na tom, co řekl nebo udělal, prostě leželo na jeho levé dlani a neodráželo nic zajímavějšího, než jeho vlastní tvář.

A ze zírání na ni už se mu dělalo na nic.

„Knihovna není k ničemu. Hermionin překlad je k něčemu, ale nevím, jakým způsobem by mi mohl být užitečný. No, možná kdybych přestal uzavírat svou mysl, ale to rozhodně nějakou chvíli zkoušet nebudu.” Harry se otřásl při vzpomínce na to, jak se mu příšerný Voldemortův hlas posmíval uvnitř jeho vlastní mysli. „Dokonce ani kouzelnické výzkumné středisko v Edinburku nenašlo nic důležitého...”

„Možná by ministerstvo mohlo,” řekl Draco klidně, když otočil stránku ve své knize ze studií mudlů, kterou četl celý týden.

„Ministerstvo?”

Ministr.” Draco si označil stránku kouzlem, položil knihu na zem a věnoval Harrymu plnou pozornost. „Cokoliv budeš potřebovat, vzpomínáš? Proč ho do toho prostě nepřibereš?”

„Je lepší nebýt zavázaný.”

„Nebudeš. On si to ani nebude myslet, Harry. Jsi stále ve škole, pro Merlina, a není to jako bys podepisoval magicky závazný kontrakt.”

„Ale Brousek si to bude myslet.”

„Bude si myslet, že si necháváš vlastní možnosti otevřené a ty že zahrnují spolupráci s ministrem.” Draco pozvedl obočí. „Víš, co si bude myslet, když po takové nabídce zachováš radiové ticho?”

„Radiové ticho!”

„Mudlové mají nanejvýš fascinující terminologii.” Draco ukázal Harrymu hřbet knížky.

Jeho a její příběh: Mudlové od Věku rozumu ke Studené válce* ,” nevěřícně přečetl Harry nahlas. „Jo, to je nějaká... terminologie, dobře.”

„Pořád se snažím zjistit, proč tomu říkají Studená válka,” dumal Draco. „Tipuju, že to má co dělat se Sibiří. Ale necháme toho. Snaž se soustředit, Harry. Brousek. Ten muž ti očividně nabídl přátelství. Pokud ho nijak nepřijmeš, bude si myslet, že ses rozhodl nespolupracovat s ministerstvem. Takže mu napiš. Zeptej se ho na ta zrcadla!”

„Proč by o nich měl cokoliv vědět?”

„Možná ti může pomoct Oddělení záhad. Kdo ví? Jde mi o to, že Brousek je zdroj, ve více než jednom smyslu. Nepromarni to.”

„Tak dobře, dobře,” zamumlal Harry. Z myšlenky, že by měl Brouska o něco prosit, ho zaplavila nervozita a na chvíli přemýšlel, že by poslechl své instinkty. Ale znovu, možná tak reagoval jen proto, že byl Popletal ministrem tak dlouho. Není divu, že je nedůvěřivý.

„Albus právě přes letax poslal naši poštu,” řekl Snape, který přišel do pokoje. „Balíček od slečny Grangerové pro Draca Snapea. Představte si to.”

„Balíček od Rhiannon,” vykřikl Draco a vymrštil se z postele. „Ven, všichni ven! Potřebuju soukromí! Musím si to přečíst v klidu! Potřebuju...“

„Potřebuješ Uklidňující doušek,” řekl Snape suše.

„Oh, pššt. Ven, ven! Stejně, Harry chce pomoc s napsáním dopisu. Vy dva jděte a pracujte v obývacím pokoji. Ven!”

Jakmile se dveře ložnice zavřely, Snape pozvedl obočí.

„Brouskovi,” zamumlal Harry. „Řekl, že ho můžu požádat o cokoli, co budu potřebovat, takže jsem si myslel... ha, Draco myslel, že bych se ho měl zeptat na zrcadla.”

Snape si vzal chvíli, aby to zvážil, jeho temné oči zářily, když promýšlel všechny možnosti, úklady a plány. Potom položil nečekanou otázku. Hloupou otázku. Pravděpodobně svou vůbec první, usoudil Harry.

„Jak moc to chceš?”

„Víc než...” Harry polkl. Neměl by se takhle cítit, ne teď když má pořádnou rodinu, ale stejně si nemohl pomoct. „Víc než cokoliv.”

Snape mu položil ruku na rameno. „Pak tedy napiš ministrovi.”

„Nepoužije to později proti mě?”

„Není to nemožné. Ale při bližší úvaze... nemyslím si.”

Harry vydechl úlevou. Alespoň to rozhodnutí bylo učiněno. Samozřejmě, Brousek nemusí být schopný mu pomoci... ale stejně tak později nebude schopen tvrdit, že Harry odmítl jeho nabídku přátelství.

„Chtěl bys asistenci, jak Draco navrhl?”

„S tvým slovníkem? Musí to vypadat, že to napsal někdo sedmnáctiletý. Možná si budeš moct přečíst můj návrh, až ho dokončím.”

Snape jen přikývl a nechal to na Harrym.

 

***


Draco byl takřka nesnesitelný, i když dostával balíčky od Rhiannon. Nicméně nesnesitelný v tom dobrém smyslu. Nejspíš ve svém rozloučení používala slova s láskou. Harry si nemyslel, že 'S láskou, Rhiannon' něco dokazovalo, ale Draco se očividně cítil, jako by skončil v nebi, aniž by předtím musel zemřít.

Samozřejmě, možná to mělo co dělat s tím cukrovím, které přikládala. Příliš mnoho cukru v krvi, pomyslel si Harry. Proto se Draco choval jako lehkomyslný hlupák.

„Jsou neuvěřitelné,” zopakoval asi po páté. „Jsou úžasné. Vůbec žádné magické ingredience a přitom chutnají lépe než ta nejdražší Mexická kouzelnická čokoláda!”

„Vždyť to jsou jen máslovo-arašídové sušenky,” řekl Harry unaveně.

„No, nikdy předtím jsem je neměl...“ Draco přimhouřil oči. „Myslel bych, že to pochopíš, pane Dudley-měl-vždycky-všechny-sladkosti-a-mě-nenechal-nic.”

„Dobrá, já nesnědl dvacet kilo koláčků během čtyřiadvaceti hodin, abych si to vynahradil!”

„Samozřejmě, že ne,” ušklíbl se Draco. „Koláčky se tomuhle nemůžou rovnat!”

„Bude ti špatně.”

Dracovo nadšení opadlo. „To už mi je. Mám 'magneťák' a pořád si nemůžu poslechnout to nové CD, co mi Rhiannon poslala! A ty se domníváš, že se můžu utěšovat jídlem?”

Harry byl z těch věčných nářků také unavený, ale dovedl to pochopit. Pro Draca muselo být zatraceně frustrující, že dostal nahrávku Rhiannoniny nové opery, té na kterou nikdy nemohl jít. Rhiannon očividně příliš nepochopila Dracovo vyprávění o jeho škole, jinak by mu nenapsala, aby si to poslechl, jakmile to jen bude možné. Umírala touhou slyšet, co si o tom myslí, jak říkala.

A Draco si to nemohl pustit, aniž by opustil Bradavice.

Draco navrhl, aby strávili pár hodin v 'jeho domě', což by mělo být docela bezpečné, s Fideliem a vším ostatním, ale Snape odpověděl, že číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí, je momentálně dost rušné.

„A já nechci, aby nikdo další, nikdo, věděl, jak je pro mě Rhiannon důležitá,” souhlasil mrzutě Draco.

Harry svraštil čelo. „No, jen protože posloucháš operu, nebudou lidé hned předpokládat, že jsi zamilovaný do hlavní zpěvačky...”

„Je to nebezpečné a já bych ji neuvedl do nebezpečí.”

Harry si pomyslel, že tím se to uzavírá – až na Dracovo lkaní, samozřejmě – ale teď se jeho bratru rozjasnil obličej, jako by právě dostal brilantní nápad.

„Severusi.”

Mistr lektvarů vzhlédl od plánů výuky, které právě připravoval.

„Ostatní učitelé už přijíždějí, aby se připravili na nový školní rok, ne snad? Je tady už profesor Kratiknot?”

„Pokud vím, tak ne.”

„Do prdele.” Draco sklouzl do sedačky.

„Neměl jsem tušení, že jsi na Filiuse tak vázaný, Draco.”

To muži vyneslo zamračení. „Jen jsem myslel, že by mi možná pomohl s nějakými složitějšími kouzly. Však víš, s těmi, která mohou dočasně blokovat magickou auru, takže elektronika může fungovat.”

„Zajímavý návrh.” Snape si poklepal jemným koncem svého brku o bradu. „Možná by ti mohla asistovat profesorka Burbageová.”

Draco zamrkal. „Opravdu si to myslíš?”

Snape zkřivil rty. „Já sám jsem Studia mudlů nikdy neměl, takže to nemůžu tvrdit s jistotou. Nicméně, je logické, že pokud je někdo schopen vyřešit tvůj problém, tak je to ona. Dá se očekávat, že během svých hodin předvádí mudlovské stroje a podobně.”

Draco přikývl a vstal. „Měl bych se jí představit, v každém případě, když už se přidávám do její třídy. Oh... Severusi, ty jsi dost přísný ohledně studentů, které pouštíš k přípravě na OVCE. Nevím, jestli se profesorka Burbageová chová stejně, ale pokud mi bude dělat nějaké problémy, mohl bys za mě utrousit slovíčko?”

„Nebude ti dělat žádné problémy.”

„Ale co když...”

Harry se usmál. „Něco mi říká, že už za tebe dobré slovo utrousil.”

Draco se rozzářil. „Oh, skvěle.”

„Jen mi neděkuj,” zamumlal Snape a obrátil svou pozornost zpátky ke knihám a pergamenům, které byly rozházené po celém jídelním stole.

„To by mě ani ve snu nenapadlo,” řekl Draco lehkomyslně, ale předtím než odešel, CD od Beatles a přehrávač v ruce, položil máslovo-arašídové sušenky vedle Snapeovy levé ruky.

 

***


Odpověď od ministra přišla, když byl Draco pryč, ale moc toho neříkala.

Drahý pane Pottere,
Jak už jste si uvědomil, zrcadla nejsou běžným oborem studia v Británii. Pokud vím, ministerstvo nemá žádný výzkumný program, který by se jich týkal, i když oficiálně prohlašuji, že nemůžu potvrdit ani vyvrátit žádnou z činností, které se mohou, ale nemusejí odehrávat na Odboru záhad.

Nicméně, potěšilo mě, že jste se se svým výzkumným projektem obrátil na mne. Nic není jisté, ale mohl bych být schopný Vám asistovat. Na začátku své bystrozorské kariéry, jsem strávil několik měsíců vyšetřováním bandy pašující zrcadla na kontinent. Mohl bych stále mít nějaké kontakty, které by se pro Vás mohly ukázat užitečnými.

Kontaktuji Vás, jakmile budu vědět něco určitějšího.

Se srdečným pozdravem,

Rufus Brousek

Ministr kouzel


„Měl by se podepsat jako prozatímní ministr,” okomentoval to Snape, když se Harry posadil ke stolu a ukázal mu dopis.

„Nenazýval jsi ho tak, když byl okolo.”

Snape si odfrkl, skutečně odfrkl. „Co bych mohl získat, kdybych tomu muži připomínal, že jeho vedoucí pozice je dočasná? Mé použití jeho plného titulu bylo zdvořilostí, ničím jiným. Ale bylo by lepší, kdyby se uvolnil ukázat špetku skromnosti místo toho, aby vypadal, že lační po ještě větším množství moci, než jaké už má.”

Harry pokrčil rameny. „Asi.”

Snape po něm vrhl kritický pohled. „Nemyslíš ani trochu jako Zmijozel.”

Harry to ignoroval. „Myslíš si, že vážně pracoval na případu pašeráků zrcadel? To zní jako neuvěřitelná shoda okolností. Hádám, že se možná kvůli mě chystá navázat pár nových kontaktů, ale chce mě udivit tím, jaké styky už má.”

„Možná občas přemýšlíš jako Zmijozel.”

„Páni, díky, tati.”

„Co jsi to říkal?” zeptal se Snape nevinným tónem.

„Jenom to, že bys byl radši, kdybych byl víc Zmijozelem než Nebelvírem!”

„To jsem neřekl.”

„To si stejně dobře mohl...”

Snapeovy rty se zkroutily do suchého úsměvu. „Harry... Věřím, že před tím, než ses stal plnoletým, jsi nikdy nebyl takhle drzý.”

Harry si myslel, že to bylo něčím jiným. „Ne, jen je mi teď s tebou příjemně. Opravdu příjemně. Tak, abych mohl říkat hloupé věci, jako třeba tohle.”

„Oh. No, předpokládám, že to je dobře.” Snape svraštil obočí. „Vlastně jsem trochu přemýšlel o problému tvých kolejí.”

„O problému!” Harry málem zaskřípal zuby. „Měl bys raději...”

„Tyto myšlenky k ničemu nevedou,” přerušil ho Snape. „Jsi to, co jsi, Harry, a já tě mám rád takového, jaký jsi. Což není to samé, jako říct, že jsi perfektní. Nicméně, v mnoha směrech jsi ostatním dobrým příkladem.”

Harry zauvažoval, jestli při těch slovech jeho otec myslel na Draca.

„A právě to mě znepokojuje.”

To nedávalo smysl. „Tebe trápí, že jsem dobrý příklad?”

„Ano, protože tě tví vrstevníci vidí jen jako Nebelvíra.”

Harry se naježil. „Nikdy, nikdy, jsem nezkoušel předstírat, že jsem jen Nebelvír, ne od doby, co jsi mě adoptoval. Odznak, který jsi navrhl, nosím s hrdostí. Stěžoval jsem si snad někdy na tu věc se dvěma kolejemi?

„Ne. Jsem na tebe opravdu velmi hrdý,” řekl Snape měkce.

„Pak je to v pořádku.” Harry se stále cítil naštvaný, ale snažil se nechat to být.

„Bohužel, ta záležitost tu zůstává.”

Jaká záležitost?”

Snape sepjal prsty, jeho oči potemněly, když přemýšlel. „Na mnoha místech je Zmijozel chápán jako personifikace zla a dokonce i odhalení skutečnosti, že už mnoho let sloužím Světlu, tuto reputaci nedokázalo rozptýlit. Studenti, kteří jsou zařazeni do Zmijozelu, často sami uvěří, že musí být temní. A to samotné je vede na cestu, které je lepší se vyhnout.”

„Jo,” řekl Harry ztěžka. Teď mu bylo jasné, co se může stát, obzvláště s vnímavými jedenáctiletými. „Nejsem si jistý, co to má společného se mnou, tati.”

Snape se mu zadíval do očí. „Nedávno jsi prohlásil, že jsi úplný Zmijozel, ale já se bojím, že jen velmi málo tvých spolužáků na tebe tak pohlíží. Všechny přednosti, které máš, jsou připisovány Nebelvíru.”

„Oh. Jakoby to lepší ze mě, nemohlo mít nic společného se Zmijozelem. Chápu.”

Snape přikývl, jeho rysy se staly ještě zachmuřenějšími. „Ať se ti to líbí nebo ne, Harry, tvá vlastní rozhodnutí jen posilňují představu, že členství ve Zmijozelu pro tebe jen odráží tvou pozici jakožto mého syna a není přirozenou součástí tvého charakteru.”

„Má vlastní rozhodnutí.” Harry udělal obličej. „Ach, bože. Myslíš si, že bych měl hrát za zmijozelský tým, ne?”

„Ne. Koneckonců, jsi chytač. To bych Dracovi neudělal.”

Takže jenom kvůli Dracovi jejich otec nechtěl, aby změnil tým! Harry se zprudka nadechl, už byl náležitě podrážděný. „Dobrá, co tedy chceš, abych udělal? Minulý rok jsem hodně navštěvoval Zmijozel, ukazoval jim, že jsem jedním z nich. Stál jsem s nimi během tvého duelu s Aranem. Ale nemůžu jít a... žít s nimi, Severusi. To by bylo šílené. Někdo by se mě mohl pokusit zabít ve spánku!”

„Faktem zůstává, že žiješ v Nebelvíru, létáš za Nebelvír a většinou jíš s nebelvírskými. A také jsi minulý rok měl nebelvírský rozvrh.”

„Jen jsem chodil do těch tříd, kde jsem byl, než jsem ztratil magii!”

„Harry,” řekl Snape pomalu. „Já tě za tuhle situaci nevinním, jen se s tebou o ní diskutuji. Tvé umístění ve dvou kolejích dává šanci ukázat ostatním studentům a samotným zmijozelským, že ve Zmijozelu jsou skutečně dobré prvky. Bojím se, že ta zpráva se na cestě ztrácí, což je opravdová škoda.”

Oh. Harrymu to došlo. Snape si nemyslel, že to byla Harryho chyba, ale ten problém ho znepokojoval, tak si o něm chtěl promluvit. Ve skutečnosti, mluvil s Harrym jako s dospělým... sdílel jeho zájmy a obavy, místo aby předstíral, že žádné nemá, protože to byl otec a Harry byl jeho syn.

Když o tom Harry přemýšlel takhle, ta konverzace mu tolik nevadila, i když stále byla nepříjemná. Jak by nemohla být? Trochu si to zasloužil, koneckonců. Chvástal se Brouskovi, že je úplný Zmijozel, ale většinu času, když přemýšlel o kolejích, bral sám sebe jako Nebelvíra. Byl to zvyk. Plus pět let jeho používání.

Nic z toho teď nepomůže, pomyslel si Harry nevrle.

„Možná, ehm...” Harry polkl. „Draco mě pravděpodobně vlastnoručně zabije, ale možná bych se s ním mohl v úloze chytače střídat? Mohl bych... mohl bych hrát polovinu času pro Zmijozel a...“

„To by ke Zmijozelu nebylo spravedlivé.”

„Ke Zmijozelu?” zalapal po dechu Harry a málem se nervózně rozesmál. Ne snad, že by čekal, že se Snape bude starat, co je fér k Nebelvíru, ale pořád...

„Ano. Famfrpálový tým hraje nejlépe, když má stálou sestavu.”

Dobrá. Tomu Harry rozuměl. „A to by nebylo fér k Dracovi. Nebo ke mně, zatraceně. Těšil jsem se, jak budu proti němu zase létat. Tentokrát jen přátelské zápolení, však víš.”

„Vím, že ty a Draco spolu vycházíte velmi dobře, ale to bys podcenil jeho zápal na hřišti. Nebude to přátelské zápolení, podle žádné definice toho výrazu,” prohlásil Snape otevřeně. „Tvůj bratr má co dokazovat.”

„Mně nebo Zmijozelu?”

„V první řadě sám sobě. Nebo sis nevšiml, jak žárlí na tvé kouzelnické schopnosti?”

No, to bylo položené bez obalu. Harry byl rád, že Draco zrovna nebyl v blízkosti. Ale samozřejmě, pokud by byl, Snape by nic takového neřekl.

Harrymu přeběhl mráz po zádech, protože jeho další myšlenka pochopitelně byla, co říká Snape o něm, když on není v doslechu.

„Dobrá, všichni něco mají,” řekl Harry zlehka, zkoušel to přejít. Nemohl nic dělat, pokud měl Draco výhrady k hadí řeči a podobně. „Jde tu o to, co budeme dělat ohledně Zmijozelu.”

„My nebudeme dělat nic. Já jsem hlavou zmijozelské koleje a zvládnu to sám.”

„Jak?” Což Harrymu připomnělo, „organizuješ mi rozvrh na další školní rok nebo to dělá McGonagallová?”

„Nesnažíš se, jen tak náhodou, vyhnout přetransponovávání?”

„Vyhnout se čemu?”

Snape se usmál. „Tak jsi to jednou nazval, když jsi se mnou mluvil.”

„To teda ne!”

„Byl jsi pod sedativy. A breptal jsi jako by sis myslel, že jsem kombinace tří tvých nejlepších přátel.”

„Tří?”

„Weasleyho, Grangerové a Lupina.”

„Oh,” Harrymu se rozsvítilo. „A vypadal jsi jako Remus, no jasně. Už si vzpomínám. Není moc milé dělat si legraci ze způsobu, jakým jsem blábolil.”

„A já se tak moc snažil, abych byl milý,” dobíral si ho Snape. Pak jeho hlas zvážněl. „Je to utkvělá vzpomínka, protože od té doby jsem se toho o tobě dozvěděl tolik, co bych jinak nikdy nezjistil. Dopřej mi to malé pobavení. Pokud jde o tvůj rozvrh, sestavím ho já, protože nejsem jen hlavou koleje, ale i tvým otcem. A jestli se mi Minerva pokusí odporovat, bude toho litovat.”

„Neměl bych ho sestavit sám, když už jsem naprosto dospělý?”

„Naprosto dospělý, ano?” Snape se usmál. „Ať je to jak chce, jsi pod bradavickou záštitou za účelem vzdělávání, což znamená, že tvůj vedoucí koleje drží žezlo.”

„Vedoucí kolejí,” připomněl mu Harry.

Snape obrátil oči v sloup. „Ano, Harry, jsi ve dvou kolejích. Věřím, že to už jsme si vyjasnili. A jen aby bylo jasno, budeš chodit na přeměňování.”

Harry se napřímil. „Nikdy jsem neřekl, že se z toho pokouším vykroutit!”

„Dobře.”

„I když se na to zrovna netěším.” Harry si povzdechl. „Není to můj nejlepší předmět. Ale potřebuju ho, abych se mohl stát bystrozorem.”

„Myslel bych si, že sedmý ročník pro tebe bude zajímavější, když uvážíme talent tvého otce.”

Pro jednou neměl Harry nutkání vypálit 'ty jsi můj otec'. Pocit, že je může mít oba, byl úžasný... potom mu Snapeova slova došla.

„Myslíš... zvěromágský trénink?”

„To téma je zahrnuto v sedmém ročníku, i když jen poměrně málo studentů na něj má talent.”

„Ha,” řekl Harry. „Myslím si, že zvěromágů existuje daleko víc, než o kolika ministerstvo ví. Chci říct, když to zvládli tři studenti v ročníku mého otce, tak ten talent nemůže být tak vzácný.”

„Možná ano.” Snape pokrčil rameny. „V každém případě bys nad svými spolužáky mohl mít výhodu. Zvěromágský talent se může přenášet po krvi.”

Harry málem výskl. Co kdyby se z něho stal zvěromág? To by bylo skvělé... oh, k čertu. Také by to mohla být další věc, na kterou by Draco mohl žárlit, za předpokladu, že on by se jím nestal. A mohlo by to být ještě horší... „Co kdybych na sebe vzal podobu jelena?!“

„A to jsem se až doteď nejvíce bál lva.”

„Myslíš tím, že by ti to nevadilo?”

„Ne, Harry, nevadilo by mi to. Řekl jsem ti, že se staré rány zacelily. A pokud...”

„Pokud co?”

Snape rozpletl prsty, položil otevřené dlaně na stůl a naklonil se dopředu. Jeho oči byly neuvěřitelně černé, když zabodl pohled do Harryho. „Pokud se ti náhodou podaří Zrcadlo všech duší zprovoznit a uvidíš tam své rodiče, nepustím se do hádky s Jamesem, ať už řekne cokoliv.”

„To je... docela slib,” zamumlal Harry, více než lehce překvapený. „Nemůžu říct, že ho znám zrovna dobře, ale z toho co jsem slyšel... a uhm, viděl, mohl by se s tebou chtít hádat.”

„Já ho znal,” řekl Snape. „A je to, jak jsem ti řekl: chtěl by, abys měl, co potřebuješ.”

„I když to, co potřebuju, jsi ty? A Malfoy jako můj bratr?”

Snape jako tvůj bratr, budu vděčný, když si to zapamatuješ. Ale, ano. Když James zemřel, dávno už to nebyl ten nedospělý kluk, kterého jsi viděl v myslánce. Tvůj kmotr na druhou stranu...“

„Vezme to hůř.”

„To bych řekl. Tvůj otec a já jsme se naučili spolupracovat v Řádu, ale s Blackem jsme nikdy nemohli být v jedné místnosti, aniž by věci nešly od špatných k horším.”

„Jo, to jsem si všiml,” řekl Harry zasmušile.

„I když pochopitelně vůbec není jisté, zda zrcadlo může být opraveno, ani jestli může dosáhnout i na ty, kteří propadli Závojem.” Snape si povzdychl. „Nevím, jestli je špatné dávat ti naději, ale v případě, že naše námaha bude přínosná, je lepší být připravený.”

Harry se zabořil do židle. „Nemyslím si, že je možné být na něco takového připravený. Možná... možná to pitomé zrcadlo přestalo pracovat z nějakého důvodu. Možná je špatný nápad, zkoušet mluvit s mrtvými. Ale pokud je to pravda, hádám, že bych se měl přestat bavit se Skoro Bezhlavým Nickem.”

„Ať už se stane, nebo nestane cokoliv, my si s tím poradíme,” řekl Snape jemně.

„Jo,” přikývl Harry a přál si, aby mu jeho hlava nepřipadala tak... těžká. Pětkrát těžší, přinejmenším. „Jo.”


 

***


„Ani ťuk,“ řekl Draco zachmuřeně, když se toho večera vrátil. „Pracovali jsme hodiny. Otročili jsme.”

„Ani ťuk?” zeptal se Snape.

„Mudlovský slang. Profesorka Burbagová říká, že není v učebnicích, ale ona sama tomu každý rok ve svých hodinách věnuje trochu času. Takže zatímco jsme zkoušeli začarovat tuhle... tuhle vymyšlenost,” Draco lehce strčil do přehrávače na stole, „rozhodla se, že udělá nejlépe, když se postará, abych látku dohonil. A ten nejlepší způsob, jak si obohatit svůj slovník,” napodobil holčičí hlas, „ je přijmout nová slova za svá vlastní.

„Co to má sakra znamenat?” zeptal se Harry.

„Oh, jen to, že pokaždé, když přišla s nějakou bizardní frází, jsem jí musel zapracovat do toho, co jsme právě probírali. Třikrát,” postěžoval si Draco.

Harry se zahihňal.

„A muselo to znít přirozeně!” Draco se také začal nepatrně usmívat. „Jen počkej. Bude hůř.”

„Povídej,” řekl Snape s pozdviženým obočím.

Draco se začal smát tolik, že mu trvalo minutu, než dořekl celou historku. „No, když jsme nemohli ten přehrávač nijak zprovoznit, byl jsem mimořádně zklamaný. Jak jinak. Ale ona nevěděla, že mi jde o to slyšet Rhiannon – myslela si, že jsem tak nešťastný, protože si nemůžu poslechnout B- B- Beatles...”

„Takže?”

Draco nasál obrovské množství vzduchu, jak se snažil udržet svůj smích pod kontrolou. „Bylo ji mě líto, řekl bych. Takže začala jejich písničky zpívat sama! Jednu za druhou a další a další, zatímco jsem se snažil vymyslet, jak se odtamtud k sakru dostanu nějak zdvořile...”

„Ó bože.” Harry si zakryl pusu, ale smíchu stejně nezabránil.

„A ona zpívá příšerně. Falešně, ječivě. Potom vytáhla otlučenou kytaru, na kterou neuměla ani pořádně hrát!” Draco polkl, znělo to, jako by měl na okamžik škytavku.

„Jinými slovy, opeře se to příliš nepodobalo,” protáhl Snape.

„Ještě jsem se nedostal k té nejhorší části!” Draco se zarazil, pak zčervenal. „Donutila mě zpívat s ní!”

Harry si pomyslel, že tohle by mohlo stát za to a zašklebil se. „Jakou písničku? Zazpívej ji!”

„To tak.”

„No tak, zazpívej ji!”

„Jen řeknu, že to byla naprostá blbost o nějaké bláznivce jménem Lucy. A ona mě nepustila dokud jsem jí nezazpíval naprosto celou!”

„Lucy in the Sky with Diamonds!“ vykřikl Harry smíchy. Teprve když se trochu zklidnil, byl schopen se zeptat, „stále ještě si chceš vzít její hodiny?”

Draco ze sebe setřásl plášť a pověsil ho ke dveřím. „No jistě. O jejím příšerném hudebním vkusu si říkej, co chceš, ale myslela to dobře.”

„Velmi dospělé, Draco.” Snape přešel k letaxu, pak se zarazil, jako kdyby něco zvažoval. „Chtěl bys zvolit menu?”

„Můžeš to udělat sám.” Draco zívl, sklouzl do židle a položil svůj přehrávač na zem. „Říkala, že ve svých třídách používá starý gramofon, takže bych mohl najít Beatles na LP, ať je to, co je to. Myslíš, že Rhiannony nahrávky bych na něm mohl sehnat taky?”

Harry si skousl ret. „Umh, to pochybuju. Ale pravděpodobně existuje nějaká společnost, která by ti to mohla převést.”

„Vypadá to, že budu muset požádat Hermionu o další laskavost,” řekl Draco suše.

„Mohlo by to být drahé...”

„Na tom nezáleží. Kolik si myslíš, že bych jí měl poslat galeonů?”

„Mohl bys jí urazit, kdybys poslal peníze!”

„Ach. Co teda navrhuješ?”

Harry si povzdechl. „Dobře, napíšu jí...”

„Ne, nenapíšeš. Je to také moje kamarádka,” řekl Draco se zdviženou bradou. „Já jí napíšu, pěkně děkuju.”

„Mně děkovat nemusíš,” zavtipkoval Harry, zatímco se k nim posadil otec a na stole se objevily talíře s jakousi přepychovou humří pochoutkou.


 

***


O pár dní později se Harry trochu vyděsil, když dostal přes letax formálně vypadající dopis. Byl napsán na něčem, co vyhlíželo jako dvojitý pergamen, převázaný jasně oranžovou stuhou a zapečetěný voskem. Když se Harry podíval blíže, zjistil, že vosk má podobu bradavického erbu.

Ale to nejzajímavější na tom bylo, že Draco dostal dopis, který vypadal naprosto identicky.

Harry si vzpomněl na Snapeovy lekce o stálé opatrnosti a zakouzlil pár kouzel na odhalování kleteb, uhranutí a podobně. Draco udělal to samé, a to ne jen kvůli tomu, co jim jejich otec říkal. Bylo to prostě... velmi divné, dostat dopis z Bradavic, když už jste tam skutečně studovali.

„Možná bychom měli počkat na tátu,” řekl Harry. „Tohle je trochu děsivý, nemyslíš?”

„Může se vrátit až za několik hodin. Ty víš, jak dlouhé jeho hovory s ředitelem občas bývají..”

„Pak bychom možná měli těch několik hodin počkat...”

„Nebuď takový hlupák. Zkontroloval jsem to já, není se čeho bát.” A bez dalšího váhání, strhl stuhu a porušil pečeť.

Harry ustoupil, téměř najisto očekával výbuch, ale nic se nestalo.

Nic, Draco jen pískl, dlouze a mezi zuby. „No, podívejme se na to. Evidentně jsem byl pozván do ředitelovy kanceláře na soukromý rozhovor.”

„Ne na soukromý,” zamumlal Harry. „Táta tam právě je.”

„Ty jsi pravděpodobně pozvaný taky.” Draco udělal netrpělivé gesto. „No tak!”

Na to Harry otevřel své psaní, a přečetl si:

Drahý Harry,

Prosím, dostav se okamžitě do mé kanceláře, neboť tvůj otec a já s Tebou chceme prodiskutovat důležitou záležitost.

S pozdravem,

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

Ředitel

Bradavická škola čar a kouzel


Když se podíval vedle na Dracův dopis, zjistil, že jsou naprosto stejné, až na jméno na začátku. „Divné.” Harry cítil, že se mu najednou začíná svírat hrdlo. „Myslíš, že jsme v nějakém maléru?”

„Neudělali jsme nic špatného! Alespoň poslední dobou, každopádně.”

Harry z toho stále měl špatný pocit, ale setřásl ho. „Píše se tu okamžitě. Předpokládám, že to znamená, že bychom měli použít letax.”

O jednu vířivou cestu později, Harry vystoupil z krbu doprostřed Brumbálovy kanceláře, nohy se mu trochu pletly. Alespoň úplně nevypadl, přesto se cítil nemotorně, obzvláště když Draco z krbu později vystoupil svižnou, elegantní a sebejistou chůzí.

„Přál jste si nás vidět, pane řediteli?”

„My jsme si přáli vás vidět, Draco. Tebe i Harryho,” odpověděl Snape, když si stoupl. Harry ho neviděl; to bylo jedním z nebezpečí židlí s vysokými zády, které měli zmijozelští v oblibě. Ne snad, že by ředitel byl Zmijozel, samozřejmě.

Ačkoli, zamyslel se Harry, tím si přece nemůže být jistý, že ano...

„Co pro vás můžeme udělat?” zeptal se Draco tónem, který zněl, jako by měl soukromou audienci se samotným ministrem. Tohle ale Harry už prohlédl. Draco tyhle své perfektní způsoby vždy používal, když byl nejistý nebo pod tlakem.

Což znamenalo, že Harry nebyl jediný, kdo uvažoval nad tím, o co tu k čertu může jít.

„Posaďte se, mí hoši.” Brumbál se usmál a pokynul Severusovi, aby se usadil také. Jakmile všichni seděli, ředitel třikrát rychle po sobě tleskl rukama. Objevil se lehce čínsky vypadající domácí skřítek. „Ach, Yozzi. Děkuji, že jsi se objevil tak rychle. Chtěli bychom nějaké menší osvěžení, pokud bys byl tak laskavý. Pro mě šálek čaje, talíř nakládaných okurek pro všechny. Ach ano, a sušenky máčené v čokoládě a... malý lok Galliana pro tebe, Severusi?”

Snape obrátil oči v sloup, ale s krátkým kývnutím souhlasil.

„Draco?”

„Sklenice máslového ležáku by byla milá, děkuji vám,” řekl Draco směrem k řediteli. Na skřítka ani nepohlédl.

„Limonádu, prosím,” řekl Harry Yozzimu.

„Něco dalšího, mí chlapci?”

Když Draco i Harry zavrtěli hlavami, skřítek s lehkým prásknutím zmizel.

„Chlapci...” řekl Draco. „Jsme plnoletí a vy o tom víte.”

Snape se lehce uchechtl. „Myslím, že tenhle argument nepadl na úrodnou půdu, vzhledem k tomu, že i mě stále oslovuje jako svého chlapce.”

„Ale vždyť ty jsi...” Ať už Draco chtěl říct cokoli, rozmyslel si to. Nedalo ale moc práce představit si, co by to mohlo být. Možná prastarý, pomyslel si Harry a snažil se, aby se nerozesmál.

Snape se zamračil, ale místo odpovědi, usrkl ze svého Galliana, které právě dorazilo.

„Severusi,” řekl ředitel, a položil stranou svůj šálek čaje, kterého už polovinu vyprázdnil, „mohl bys být tak laskav a provést ta vyznamenání?”

Vyznamenání?

Snape strnule přikývl, odložil svou malou sklenku na Brumbálův stůl, a na chvíli zalovil v kapse svého pláště. Když ruku vytáhl, držel v ní dva stříbrné odznaky ozdobené hadem, který se vinul kolem písmena P.

„Je mou privilegií, jakožto hlavy zmijozelské koleje, nabídnout každému z vás pozici prefekta,” řekl a postavil se. Jako první zamířil k Dracově hrudi. „Přijmeš tu poctu?”

Draco přikývl, jeho tvář byla vyrovnaná, jen trochu pobledlá. Ale ne od strachu. Pravděpodobně byl dojatý. Samozřejmě, že byl. Jeho perfektní status mu byl minulý rok odtrhnut, a od doby, co se vrátil do vyučování, ho ještě nezískal zpět.

„Děkuji, Severusi,” řekl Draco tiše, když Snape přišpendlil odznak na jeho oděv.

Teď byla řada na Harrym.

„Přijmeš tu poctu?” zeptal se Snape, jeho oči se blyštily, když je upíral na Harryho.

„Uhm...” Harry polkl. Nejprve ho napadlo, že by to místo něho měla dostat nějaká dívka, taková přece byla tradice, ne? Jeden chlapec a jedna dívka? Ale když si vzpomněl na Zmijozelské dívky ze sedmého ročníku... no, to jako odpověď stačilo. „Ano.”

Téměř řekl i děkuji, stejně jako Draco, ale podařilo se mu udržet to slovo na jazyku, a to i přes to, že za něj Snape jeho bratra nepokáral.

Brumbál si nalil další šálek čaje a pozvedl ho jako v přípitku. „Na dva skvělé chlapce... omlouvám se, Draco. Na dva skvělé mladé muže. A na skvělý nadcházející rok.”

Dracův úsměv byl ostrý jako břitva. „To bude. Pokud mě Zabini znovu vytočí s Malfujem, budu mu moct vzít body.”

„Tohle není Vyšetřovatelský sbor, Draco.”

„Prefekti ze sedmého ročníku mohou brát body!”

„Ty ale body ze Zmijozelu brát nebudeš,” řekl Snape vážně.

„Proč ne? Tys je bral.”

„Ne za něco tak bezvýznamného, jako jsou přezdívky.”

„Ha. Odečetl jsi mi body jenom, protože jsem ho nazval Potterem, což je jeho skutečné jméno!”

„To mělo hlubší účel a ty to víš.”

„Pravda, pravda.” Draco si uhladil oděv, v očích se mu přitom značila jasné pýcha na svůj odznak. Hmm... nikdy si na to nestěžoval, takže Harry netušil, že ztráta jeho prefektského odznaku pro něj tolik znamenala.

„Pochybuji, že by byl pan Zabini natolik hloupý, aby se s tebou znovu pouštěl do sporů,” řekl Snape a posadil se zpátky na své místo. „Závěrečná hostina nenechala nikoho na pochybách, jakou cenu máš pro Zmijozel, a ten odznak přesvědčí a ty nejzatvrzelejší studenty, že ti bylo vráceno tvé někdejší postavení.”

„A to je důvodem, proč jsi to udělal?” zeptal se Draco se zdviženým obočím.

„Mimo jiné.”

Draco se uchechtl a sklouzl zpátky do své židle. „Jak dlouho jsi zvažoval, zda mé místo nemáš přenechat Crabbemu nebo Goylovi?”

„No tak, no tak,” řekl ředitel mírně. „Škodolibost ti nesluší.”

„Ano, pane.”

Harry po odznaku přejel prstem, stěží věřil vlastním očím. On a prefekt! Zvedl pohled, aby se střetl s otcovým, nemohl zadržet slova, která se mu drala na jazyk. „Díky, tati. Já... víš, že jsem si zvykl na myšlenku, že nikdy jeden z nich nedostanu.”

Snape mu věnoval zamyšlený pohled. „To možná vysvětluje, proč jsem byl tak mimořádně neúspěšný ve vedení té konverzace o kolejích před několika dny.”

Vedení konverzace... Harry cítil, jako by se mu v hlavě rozsvítila malá žárovička. „Ty jsi celou tu dobu mluvil o tom, že ze mě uděláš prefekta? Proč jsi to prostě neřekl?”

„Byl bych raději, kdyby ten nápad vzešel od tebe.”

„Jako bych se já chystal požadovat, aby mě někdo udělal prefektem!”

Brumbál si odkašlal, což způsobilo, že se Harry začervenal. „Oh. Dobře, hádám, že jsem to jednou chtěl, ale to jsem byl pořádně vyvedený z míry...” Otočil se k řediteli. „Nemyslíte, že jsem si toho nahrabal už dost?”

„Teď máš otce,” řekl Brumbál velmi jemně. „Řekl bych, že tě zná lépe než já. A jeho napadlo, že by z tebe byl skutečně úžasný prefekt.”

„Ano, protože dávám tak skvělý příklad,” řekl Harry suše, skoro kousavě. Snapeův nápad byl ve skutečnosti velmi dobrý. „Teď už nikdo nebude moci zapomenout, že jsem Zmijozel.”

„Pokud si myslíš, že tě využívám...”

Blbost. „Ne, takhle jsem to nemyslel,” řekl Harry vážně. „Jsem poctěn, Severusi. Skutečně.”

„Je skutečně poctěn,” řekl Draco se smíchem.

„To jsem,” řekl Harry a krátce se na bratra zamračil. „Je v pořádku, pokud ten odznak slouží více účelům najednou. Koneckonců, o tom vlastně Zmijozel je, ne snad? Vidět věci na více než na jedné rovině?”

„Hezky řečeno, Harry, hezky řečeno.” Brumbál se rozzářil a pozvedl oba tácky, které se na jeho stole před chvilkou objevily. „Okurku? Sušenku?”

K Harryho překvapení si Snape skutečně jednu jednohubku vzal. Nekousl do ní, jen ji držel mezi palcem a ukazováčkem. „Na mnohem více, než jedné rovině. Například tvé přihlášce do bystrozorského studia jen prospěje, pokud budeš ve škole zastávat vedoucí pozici.”

„Omluv mě,” řekl Draco, „teď mluvíš o našich přihláškách, že?”

„O obou dvou, samozřejmě.”

Dracovi se rozzářily oči. „Hmm. To nás přivádí k zajímavé otázce. Co primus? Pokud mi bylo plně vráceno mé bývalé postavení, tak teď musím být jedním z kandidátů, ne snad?”

„Netlač na pilu,” řekl Harry.

„Byl jsi vyloučen nespravedlivě, Draco,” řekl ředitel, „ale minulý rok jsi napadl spolužáka. Ani nemluvě o jistém incidentu zahrnujícím pečivo, hmm?”

Draco trochu splaskl. „Nezasloužím si být prefektem, to myslíte.”

Brumbál si pohladil plnovous, prsty zapletl do drátovitých pramínků. „Ne, to není to, co jsem měl na mysli. Jsem velmi rád, že tě mohu přivítat zpět do malé společnosti prefektů. Minulý rok jsi udělal jisté příšerné omyly, ale přeci jen, musíš překonat mnohem horší výchovu, než by většina kouzelníků uvěřila. A konečně, už jsi se poměrně působivě vyznamenal, nezdůraznil jsem to snad dostatečně?”

„Ano, zdůraznil,” řekl Draco a posadil se rovněji, ta laskavá slova ho očividně potěšila.

„Takže, když jsme toto vyřešili...”

„Všichni pozdravme primuse,” přerušil ho Draco jen nepatrně otráveným hlasem, zatímco se otočil k Harrymu a dramaticky mu pokynul.

„Oh, jasně, protože já mám ty správné prefektské zkušenosti. Dělám to už celých pět minut...”

„Přesně tak, primus a primuska budou zvoleni z okruhu těch, kteří pečlivě plnili své prefektské povinnosti od pátého ročníku dál,” řekl Brumbál klidně.

„Ron a Hermiona,” řekl Harry dychtivě, chňapl po sušence a zakousl se do ní. „Správně? Ale, no tak! Mě to můžete říct! Nic neprozradím!”

Brumbál se na něj podíval přes vršek svých brýlí. „Ten výběr bude ve skutečnosti teprve proveden.”

Harryho nadšení opadlo. „Dobře. No, děkuji za tuto malou oslavu, i když hádám, že je tak trochu výjimečné zvolit prefekty ze sedmého ročníku místo toho, aby jednoduše pokračovali z předchozího roku.”

„Neměl jsi v té limonádě kapku Blábolícího lektvaru?” zeptal se Draco.

„Cože?” Harry se rozhlédl a zjistil, že jak jeho otec, tak bratr vypadají zmateně. Jen Brumbál působil, že chápe, co se snaží říct.

„Ach. Domnívám se, že Harry má na mysli nebelvírský obyčej. Profesorka McGonagallová studentům posílá dopisy, aby je vyrozuměla, že byli zvoleni prefekty.”

„Dopisy?” Dracův hlas zněl zděšeně. „Žádný osobní kontakt? Žádná oslava takové důležité chvíle? Co odznaky?”

„Myslím, že ty posílá spolu s dopisem.”

„Jak dokonale barbarské.” Draco se otřásl. „Ale koneckonců, co jiného by se dalo očekávat od Nebelvíru?”

Harry věděl, že McGonagallová má svůj vlastní styl vedení koleje – velmi rozdílný od toho Snapeova – ale to neznamenalo, že si za tím nebude stát. „Na Nebelvíru není nic špatného!”

„Řekl jsem snad něco takového?”

„Ano, Brouskovi!”

„Panu ministrovi Brouskovi, Harry,” pokáral ho Brumbál.

Harry si odfrkl. Myslel si, že na tohle už tu nikdo nekouká, pokud tedy zrovna není na vyučování. „Řekl jsi mu, že Nebelvír je velmi zvláštní kolej!”

„No, to taky je. Jen tak si posíláte odznaky!”

Harryho hněv najednou opadl. „Já jsem také Zmijozel, Draco,” řekl tiše.

Draco zkřížil ruce. „Na to občas zapomínám.”

Pokud na to zapomínal jeho vlastní bratr, zbytku studentů se už vůbec nemohl divit. „Dobrá, to teď přestane,” řekl Harry a nepatrně si upravil odznak. Skoro si přál, aby byl větší, takže by mohl své prohlášení zdůraznit. „Chystám se to tento školní rok zdůraznit, ukázat všem, že jsem Zmijozel stejně jako Nebelvír. Zmijozelský prefekt je skvělý začátek.”

„Zmijozelský prefekt ze sedmého ročníku,” dodal Snape. „Což znamená... vy dva budete, co se zmijozelských záležitostí týká, podřízeni jen mě a Albusovi.”

„Dobře,” příkývl Harry. „Více času ve Zmijozelu. Pomoct prvním ročníkům se zabydlet a tak. Kolejní porady.”

Teprve tehdy Harrymu došlo, jako blesk z čistého nebe, že se mu předtím nechtělo Zmijozel skutečně přijmout za svůj, tak jak by měl. Říkal si, že se jen chová rozumně, ale byly tu jisté věci, které mohl udělat... jen nechtěl, to je všechno.

Teď tomu bylo jinak.

„Potřebuju místo ve Zmijozelu, tati. V ložnici sedmých ročníků. Myslím, že by to neměl být problém, však víš, teď když už tu není Nott.”

Pro jednou si Draco nedělal legraci z jeho vyjadřování. „Nastěhuješ se? Opravdu?”

Harry zavrtěl hlavou. „Budu žít na obou místech. Podle nálady, řekl bych. Ale už jen to, že tam budu mít postel se jménem, vyšle jasnou zprávu – jsem skutečně Zmijozel. Není to jen věc, do které jsem spadnul. Je to má součást.”

Snape dopil své Galliano a položil sklenici stranou. „Nemáš už strach, že budeš ve své posteli ve spánku zavražděn?”

„Zabini,” vyplivl Draco. „Dveře můžeme zavřít tak silnými kouzly, jak se nám zamane, Harry, ale on s námi bude pořád v jedné místnosti.”

„Může mi dělat naschvály, ale nezabije mě,” zasmál se Harry, i když jeho smích zněl lehce nervózně. „Podívej, když jsem říkal, že by mě mohli zabít ve spánku, narážel jsem spíš na taková individua jako je Marcus Flint. Který je samozřejmě už dávno pryč. Nevím... ještě jsem si nezvykl, že jsme teď v sedmém ročníku.”

Draco se nad tím zamyslel a po chvíli přikývl. Pak se zašklebil. „Larrisa ti nedá ani na chvilku klid, je ti to jasné? Chci vidět Salsu. Chci, abys Salse ode mě něco vyřídil. Chci Salsu nakrmit!

„Nebude ji chtít nakrmit dlouho. Je tu nechutné sledovat, jak Sals jí.” Harry se natáhl a trochu do Draca strčil. „Možná ji místo toho začne zajímat tvoje fretka.”

„Ani náhodou. Já s Lokim mluvit nemůžu.”

„Harry,” řekl Snape a složil ruce v klíně, „Doufám, že se necítíš, jako bych tě do tohohle rozhodnutí vtlačil. Tvoje změna názorů je... poněkud náhlá.”

„Změna paradigmatu.” Harry pokrčil rameny. „Nejsem si jistý. Najednou mi došlo, že jsem obojí, ale jednu stranu jsem dost upřednostňoval. Je na čase to trochu lépe vyvážit. Tak dobře. Připiš mi Nottovu starou postel. Tedy... ehm, nemohl bych si zabrat jinou postel? Skutečně nechci spát na jeho matraci.”

„Zcela nové postele pro všechny chlapce ze sedmého ročníku!” vykřikl Draco. „Na můj účet! Ehm... nemyslíš si, že bych na tu Zabiniho mohl opomenout? A Crabbeho; ten ke mně minulý rok taky nebyl zrovna milý.”

„Co ti říkají tvé vynikající způsoby?” zeptal se Snape, oči vyzývavě zúžené.

„Nové postele pro všechny. Tak dobrá. Předpokládám, že to bude dobrá rozcvička před zařizováním mého domu.”

Jak si Harry všiml, Brumbál o novém nábytkovém uspořádání neřekl ani slovo. Jen seděl, poslouchal a ukusoval okurku za okurkou. Jeho výraz byl... no, ne tak docela vypočítavý, ale rozhodně pořádně zamyšlený. „Pane? Nevadilo by vám to snad, kdybych měl postel i ve Zmijozelu?”

Ředitelova hlava sebou trhla, jako by se probral z transu. Ale Harrymu ten pohyb připadal až příliš uvážený. „Cože? Oh... no, v rámci pokojového pořádku je to trochu neobvyklé, ale...” Krátce pohlédl na Snapea. „Mám vynikající důvěru v úsudek tvého otce, Harry. Pokud si o tom nápadu myslí, že bude prospěšný, nemohu nesouhlasit.”

Harry to pochopil tak, že Brumbál té myšlence sice není nakloněn, ale nechce kvůli ní Harryho se Snapem odcizit. Nebyl tu žádný důvod, proč by na sobě měl nechat znát, že četl mezi řádky. „Děkuji vám, pane.”

„Děkuji, Harry,” řekl Snape hlasem tak tichým, že byl téměř neslyšitelný. To samotné Harrymu ukázalo, jak dojatý ten člověk byl. Nechtěl, aby si toho Brumbál všiml, to mu Harry nemohl mít za zlé.

Přeci jen, Harry nechtěl, aby Brumbál poznal, jak moc je potěšený, že si to vyložil dobře. Snape už dříve narážel na to, že by měl přijít s něčím, díky čemu by vypadal více jako Zmijozel, a jemu ty narážky úplně unikly.

Ale tentokrát to pochopil správně.

„Prefektské heslo pro tento rok, pane?” zeptal se Draco. Ta otázka Harryho na chvilku podráždila. Nemohlo to počkat?

Potom mu ale došlo, že Snape pravděpodobně potřeboval změnu tématu, a Draco se toho chytil.

„Mollyniny mazánci,” řekl Brumbál, když mávl hůlkou.

Mollyniny mazánci?”

„Harry mi rozumí. Není to tak snad, můj chlapče?”

Harry přikývl. Brumbál chtěl, aby si připomněl, že je milovaný i v Nebelvíru. Trápilo ho, aby se ke Zmijozelu nepřiklonil až příliš...

„Tak pojď, Harry,” řekl Draco tahaje ho za ruku. „Ještě jsi neviděl prefektské koupelny! Budeš rád, že jsi se naučil plavat, ty vany jsou neuvěřitelně mohutné...“

Harry se rozhodl neničit Dracovo veselí tím, že by mu řekl, že to všechno už dávno zná. „Uvidíme se později, tati. Hádám, že Draco a já před sebou máme věci k udělání.”

„Věci k udělání, místa k navštívení, postele k objednání! Oh, tohle bude ten nejlepší rok vůbec!” Draco stále pokračoval v tlachání, zatímco se s nimi točité schodiště pohybovalo dokola a dolů. „Myslím, že ohledně barev bychom se měli držet stříbrné a zelené, ale se zbytkem si můžeme dělat, co budeme chtít. Líbí se ti tmavé dřevo, Harry? Nebo bychom si mohli nechat udělat postele z javoru, k poctě mé nové hůlky. To Zabinimu zacpe pusu, zaručeně...“

Harry se se smíchem nechal vést chodbou dolů... do Dracova zvláštního druhu šílenství.

 

---------------------------------------------------

* Název Dracovy knihy pravděpodobně naráží na dílo anglického spisovatele a bojovníka za práva otroků Thomase Paina, který ve své knize The age of reason, vydané roku 1794, ostře kritizoval vraždění ve jménu víry.
by admin in 22 Aug : 18:59
Reply to this
Comments: 16
Jimmi16.12.2009 09:21:41
Soraki, to v som nenašla. Táto veta:

„Možná ti může pomoct Oddělení záhad. Kdo ví? Jde mi o to, že Brousek je zdroj, ve více než jednom smyslu. Nepromarni to.” ?

Jimmi0805.12.2009 07:35:19

Takže 14760 kreditov. Hranica bola 15000, ale to len preto, lebo som si chcela uľahčiť počítanie - normálne by bola 14000. Takže plus mínus. A keďže zajtra bude kapitola z OH, zverejnila som to dnes.

Trojku ešte nemám - takže kredity, nekredity, zatiaľ nepočítame.

Lily of the valley04.12.2009 19:49:52
No ne:D Já si toho zase všimla pozdě.:D Úžasné, jako vždy.:D Draco je perfektně zamilovaný, Brousek je stále stejně příšerný, Snape je neuvěřitelný a Harry trochu směšný a až příliš nejistý.:D Díky za první půlku.:)
Jikita04.12.2009 13:02:05
Jůůů! Je tady pokračování! Díky, zlatíčka smiley

A ano, taky sem budu chodit častěji, ať kredit pěkně přibývá smiley
prapotterka04.12.2009 07:58:13
Dík za prvú časť kapitolky.
Jimmi04.12.2009 07:31:46
Mne to hovor. 12960 kreditov.
MartinR03.12.2009 23:15:18

njn ... kredity ... tak sem vždycky skočím i když nebudu číst ... ten čas do konce roku se nějk zrychlil ... a ještě vánoce...blésmiley

cim03.12.2009 21:33:48
Výborný!Draco jak se cpe sušenkama - to bych chtěla vidět smileysmileysmiley
Jimmi0803.12.2009 20:04:00

Mara, nesmieš dávať refresh alebo F5 po poslaní komentára, lebo ti to znásobí. Odošli komentár a potom klikni niekam inam...

Elza 03.12.2009 19:51:37

Mara: to právě nikdo neví, ale naivně si myslíme, že ano... smiley A pokud to dobře chápu, tak se kredity přičítají v noci, takže nárust nelze sledovat online, takže si svou domněnku nepotvrdíme... smiley
Mara 03.12.2009 19:49:19
a načítá se to s každým kliknutím?? já že jsem klikala asi dvacet minut a prolezla celý stránky nejmíň třikrát, tak jestli se to aspoň trochu nezvíšilo:D:D:D:D
Jimmi0803.12.2009 19:20:49
Ja to tiež robievam často, ale nechávam časovú pauzu. Neviem ako to rátajú, lebo niektoré počítadla ťa započítajú za nejaký úsek len raz. A u niektorých z jej istej adresy z dvoch prehliadačov započítajú tiež 2x. Takže keď si pustím svoju stránku, hneď vpravo hore mám aj Rok aj OH a okamžite klikám. Ale podľa návštevnosti je tu len cca 170 ľudí denne, takže určite každého započítava viackrát.

Tarja03.12.2009 18:53:02

Mam pocit ze sem nekde cetla ze se to prepocitava az po pulnoci... takze nove kredity az rano smiley
Mara03.12.2009 18:43:52
a načítá se to s každým kliknutím?? já že jsem klikala asi dvacet minut a prolezla celý stránky nejmíň třikrát, tak jestli se to aspoň trochu nezvíšilo:D:D:D:D
Jimmi 0803.12.2009 18:35:15

11080, je to hneď v komentári pod tým.
____________________________
Nikdy nehovor, že niečo nejde, pretože sa vždy nájde blbec, ktorý nevie, že to nejde a urobí to!
03.12.2009 17:47:49
tak co kolik kreditů máme, teď?? nemůžu se dočkat až se něco začne dít:D:D:D:D
03.12.2009 17:25:06
tak co kolik kreditů máme, teď?? nemůžu se dočkat až se něco začne dít:D:D:D:D
Jimmi03.12.2009 07:44:20
Ja som na pár minút zverejnila omylom aj druhú časť - 11080 kreditov (aj pri OH aj tu ideme na 15000, poplietla som si to s 10000). Takže ešte čakáme. smiley
LadyF02.12.2009 22:37:05

Jéjej, pokorně se přiznávám - tu poznámku jsem dozadu šoupla já. Rušilo mě, že byla uprostřed textu. A nedošlo mi, že se to pak bude dělitsmiley

Jinak moc chválím překlad, v této kapitole bylo pátrání po chybách těžké - vždycky jsem se začetla a musela se vracet o několik stránek zpátky.

A tento Brousek se mi moc líbí - zmijozelský ministr! Konečně to tam někdo pořádně srovná.
JSark02.12.2009 20:55:57

Skvelé, slizolinský minister, už len tá predstava. smiley Harry ale príliš svoju slizolinskú stránku nevyužil, chjo.

Teda, všetci sú zvedaví na zrkadlo a Remusa, len ja chúďatko chradnem, pretože sa nemôžem podeliť... smileysmiley
____________________________
Sed tamen nihil inimicus homini quam sibi ipse.
Elza02.12.2009 20:26:00

Díky. Tak jsme zase chytřejší.

Ad poznámky: u takhle dlouhých textů jsem pro to, dávat je co nejblíže vysvětlovaného místa (jak sis asi v mých pavýtvorech všimla). I v tištěných knihách mám raději poznámku v zápatí dané stránky a ne až na konci kapitoly popř. na konci knihy. Kdo to má furt hledat... smiley
Jimmi0802.12.2009 20:16:05

Tvoj postreh je udivujúci. Je na konci druhej časti, ale keby som to dala sem, mohlo by to zase zmiasť pri robení pdf (a pravdupovediac, po dnešku som tak vyčerpaná..., že sa mi nechce)

* Název Dracovy knihy pravděpodobně naráží na dílo anglického spisovatele a bojovníka za práva otroků Thomase Paina, který ve své knize The age of reason, vydané roku 1794, ostře kritizoval vraždění ve jménu víry.
____________________________
Nikdy nehovor, že niečo nejde, pretože sa vždy nájde blbec, ktorý nevie, že to nejde a urobí to!
Elza02.12.2009 19:52:50

Ukecané jako vždycky, ale místy jsem se docela řezala. Snapeův blbý dotaz - Dracova představa 'studené války' - Dracovo nepoděkování u otcovy levačky - Harry zmatenec... smiley

Ale: není tam náhodou * jako odvolávka na poznámku, která není? (Věřím, že existuje, ale až u druhé části.)
Beltrix02.12.2009 19:42:11
Super! Je to úžasná rychlost přidávání. Není to taky dlouho, co jsem dočetla Léto a teď už začínám s Rodinou. Je to úžasný. Jsem zvědavá, jestli se Harrymu podaří opravit to Zrcadlo a co provedl Remus tak strašného.
Neky02.12.2009 17:59:30
No zdá se že Harrymu do ůplného zmijozela ještě kouisek chybísmiley
macuss02.12.2009 17:11:49
Díkes za novú časť... to bola ale rýchlosť smiley
j.02.12.2009 16:40:04
úžasné..fakt paráda..!!! děkujeme moc!!smiley
koky02.12.2009 13:41:07
moc moc pekne. Dekuji
webli02.12.2009 11:06:32
super překlad už se těším na další
Jean02.12.2009 10:05:31
parada, diky moc za super překlad smiley jestli budou kapitolky přibývat tak rychle, tak se asi brzo dostanu do Potternebe smiley
by admin in 22 Aug : 19:00
Reply to this
Comments: 16
soraki02.12.2009 09:39:08

To dělení je fakt dobré, alespoň neztrácím koncentraci. Děkuji za překlad, četlo se to bezvadně, jen mám dojem, že někdy chybí předložka ´v´ je to v té větě, kde se mluví o tom, že Brousek není zdroj jen v jednom směru...smiley
____________________________
Vždy říkej, co si myslíš a podlý člověk se ti vyhne William Blake
Jimmi02.12.2009 07:29:43
Ďakujem za preklad, čítalo sa to samé. Toto delenie bol skvelý nápad, dokázala som to dočítať do koncasmiley Inak, 9340 kreditov. Na druhú časť dáme 15000, nech sa to lepšie sleduje (trojka aj tak ešte nie je).

You must be logged in to make comments on this site - please log in, or if you are not registered click here to signup