Rok jako žádný jiný - Fanúšikovský preklad skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO).
Škriatkozmätky

by admin
not rated -

Preklad: panacek.provaze
Beta-read: holloway


Harry přikývl, protože s tou částí o pomýlení souhlasil. Ale neviděl důvod snažit se skřítky osvobozovat, pokud se kvůli tomu cítili takhle mizerně. Byl jen vděčný, že Dobby unikl z toho podřízeného postavení, hlavně když uvážil u které rodiny otročil. Nedokázal si ani představit, co všechno musel Remus udělat, aby se udržel v roli.

A on už možná ani není naživu! Nezasloužil si to, bez ohledu na to, co musel vykonat.

„Jak je Dracovi?“ zeptal se Harry. „Rád bych slyšel, že je o trochu méně v depresi ohledně toho všeho ale - “

„Ne, v tom jsi měl pravdu. Ty květiny obstaral ještě než dostal špatné zprávy,“ povzdechla si Hermiona. „Vložil do nich mnoho úsilí, to musím přiznat. Vzpomínáš, všechny ty červené růže? Podle něj jimi vyjádřit respekt pro můj mudlovský původ. A očarované květiny mi měly ukázat, že se mnou bude zacházet stejně jako s čistokrevnou dívkou.“

„To zní geniálně.“

Hermiona přitakala: „Je to hodně osobní, i když nemám ráda porovnávání. Byla bych raději, kdyby viděl skutečně jen mě. Místo toho má stále nutkavou potřebu škatulkovat lidi, což může znamenat jedině, že má v mysli pořád zakořeněný pozůstatek těch po léta vštěpovaných zásad a postojů.“

„To přeci neznamená, že - “

„Ale, Harry,“ řekla Hermiona smutně. „Vím, jak jsi šťastný, že máš bratra, ale nepamatuješ si jak to bylo loni. Draco změnil stranu ve válce, aby byl na té vítězné. To je účelné, ne morální.“

„Nemůžu si vzpomenout, to je pravda,“ Harry se trochu posunul, aby na ní lépe viděl, „ale jedno vím určitě. Právě to rozhodnutí zahájilo proces změn uvnitř něj, dostal se úplně jinam, pokud jde o záležitosti týkající se krve. Mluvili jsme o tom, hodně. Alespoň si to myslím.“

Nechtěl jí říkat víc, aby jí omylem nepřipomněl, že byl Draco ochotný mu říct všechno o posledním roce, i když Harryho terapeut řekl ne. Hermiona byla ohledně tohoto Snapeova rozhodnutí pořád pěkně naštvaná.

Zrovna si bez odpovědi pohrávala s pramenem vlasů.

„Hele, není dokonalý, ale hodně se změnil. Kdyby ne, nemohl by se zamilovat - “ Hmm… Pravděpodobně teď nebude nejlepší zmiňovat Rhiannon. Ne teď. „Ale stalo se, že? Dokonce si ji chtěl vzít! Myslel to smrtelně vážně! No tak! Když jsem se probudil s amnézií a nevěřil mu, ty jsi mě přesvědčila o jeho upřímnosti!“

Harry nečekal, že bude potřebovat tohle připomenout, ale když emoce vyhrály nad Hermioniným mozkem, byl na něj ten správný čas.

„A to je právě ono, copak to nechápeš? Jestli ji skutečně miloval, byl by to důkaz jeho velké proměny. Ale když tedy tolik miloval ji, jak může být teď zamilovaný do mě? Je to jen pár měsíců! Takže  musíš uznat, že jí nemiloval až tak moc a tím pádem se nejspíš tak moc nezměnil. Je to logické.“

„Myslím, že láska není logická.“

„Povídej mi o tom. Přestože vím tohle všechno, a i přestože doslova uctívá svou matku, která nenávidí i jen představu mě s ním…“ Hermiona si povzdechla. „I tak jsem v pokušení zjistit, jestli by to šlo.“

„Jsem si jistý, že se změnil,“ řekl Harry pevně. „Není jeho otec, není jeho matka, a tak to je. Jen on sám. Víš, možná bys v něm měla vidět prostě Draca.“

„Není nic lepšího než rada, která se obrátí proti tobě.“

„No, když to byla dobrá rada,“ řekl Harry s úšklebkem.

„Netušila jsem jak drzý býváš takhle pozdě v noci.“

„Nevěděl jsem to, než jsi mi řekla, že je Draco tak dobrý v - “

Nedostal se k "líbání", protože mu Hermiona přitiskla ruku přes pusu. „Bez takových řečí se klidně obejdu!“

„Jak je to mezi vámi teď?“

„Momentálně nemůže nabídnout víc, než peníze a dobrý vzhled!“

„Hmm, takže dobrý vzhled - “

Hermiona ho zarazila: „Mám tě takhle provokovat s Lunou? Mám začít?“

„No, dobře. Nechám toho. Ale dáš Dracovi šanci? Jsem si jistý, že ti nechtěl ublížit, když provedl ten kousek s portétem.“

„Pořád se mi snaží omluvit,“ uvažovala Hermiona. „Naposledy dnes večer. Tvrdil, že mám "očarované rty" a ty mu otevřely oči, aby spatřil co měl celou dobu před sebou. Příhodné, ve skutečnosti.“

„Příhodné?“

„Je to citát. Shakespeare. Alespoň se tentokrát nesnažil tvrdit, že někdo s tak velkým talentem musel být čaroděj. Myslím, že mám hodně o čem přemýšlet, opravdu. Ale teď jdu spát. Ty bys měl jít taky. Spíš dnes večer ve věži, že?“

„Však víš, jednu noc tady, další jinde…“

„Nikdy bych nevěřila, že budeš tak v pohodě ohledně trávení času ve Zmijozelu.“

„Patřím tam,“ řekl Harry. Což byla skutečně pravda. Noci ve Zmijozelu nebyly vůbec strašné, i když Zabini byl občas královská osina v zadku. „Dobrou noc,“  se zívnutím vstal a protáhl se.

Hermiona ho lehce popleskala po tváři. „Dracovi ani slovo, jasné? Hlavně ne to o dobrém vzhledu a podobně.“

„Nechceš, aby Draco věděl, že jsme probírali jeho maličkost?“

„Harry!“

„Fajn, fajn. Ani slovo.“

Hermiona mu věnovala poslední přísný pohled a vydala se do dívčích ložnic.

Harry znovu zívl, ale než se vydal do postele, zavolal ještě Dobbyho, aby donesl dopis do sovince.

---------------------------------------------------

Druhý den při snídani nebyl Draco tak bledý jako obvykle, ale v jídle se spíš nimral. Harry si přisednul naproti němu na samý konec Zmijozelského stolu, co nejdál od ostatních spolubydlících.

Draco k němu zvedl pohled, ušklíbl se a pokračoval v rozmazávání vytékajícího žloutku po svém talíři.

„Ty kytky byly skvělý nápad,“ řekl Harry po chvíli, „přesto s tebou pořád nemluví, že?“

„Stále stejné.“

„Líbil se jí  citát o očarovaných rtech - “

„Není zrovna útěcha slyšet, že ti Hermiona doslovně opakuje všechny naše soukromé rozhovory.“

„Nepřeháněj. Jediné co udělala je, že váš hodinový rozhovor shrnula sotva do dvou minut,“ odsekl Harry. „Za odlišných okolností bys to bral jinak.“

„Nejspíš máš pravdu.“ Draco si povzdechl a odstrčil talíř. „Nelíbí se mi být takhle mimo. Nemělo by mě to přece takhle vzít, ne?“ Náhle vytáhl hůlku a zamumlal Ševelissimo. „Jestli nás někdo uslyší, bude muto znít jako brblání.“

„Dobře. Je zcela pochopitelné, že tě to vzalo. Je to tvá matka!“

„Je? Protože já si vybavuju něco jako zřeknutí se rodičovských práv.“

Jejda. Harry si neuvědomil, že věci byly až tak špatné. Předpokládal, že Narcissa Malfoyová neměla s adopcí žádné problémy. Podle nějbyla ve všech směrech hrozná osoba, ale Draco ji zjevně miloval a on v něm ohledně toho pocitu nemínil vzbuzovat vinu. „Je to pořád tvoje matka, samozřejmě že o ní máš strach. Matku máš přeci jen jednu.“

Draco si povzdechl: „Říká chlapec, který získal druhého otce. Kdy ti to konečně dojde? Severus je skutečně tvůj táta, ty hloupý pitomče.“

Harry zatnul pěsti, ale pak si uvědomil, co dělá a schoval je pod stůl. „Nemyslím , že není!“

„Tvá přehnaná reakce mě o tom stěží přesvědčí.“

„Třeba se mi jen nelíbí, když mě nazýváš hloupým - “

„Ach, ano, samozřejmě to musí být ten problém. Ale počkat! Jestli je to jen kvůli tomu proč se pořád chováš, jako bys celou adopci popíral?“

„Nepamatuju si na ni! A vůbec, řeč byla o matkách, ne o otcích!“

„Proto stojíš v cestě Severusovi a Morrighanové?“

„Rád bych připomenul, že jsem to byl já, kdo navrhl, aby se k nám připojila na rodinné večeři,“ vztekal se Harry. "A pro tvoji informaci, ty jsi ten, kdo to brzdí! Severus říkal jak je to pro něj důlžité, ale měl strach z tvé reakce!“

„Mojí reakce? V tomhle jsem skóroval dřív než ty!“

„Pche! Miloval jí několik let předtím, než jsi je poslal na La Trivia.“

Draco bezmocně rozhodil rukama a když znovu promluvil, byl nezvykle tichý: „La Traviata, Harry.“

„Tohle tě znepokojuje? Špatný název opery?“

„Ne tak docela. Jen to je pro jednou možnost, jak se na tebe neosopit bezdůvodně. Je jednodušší přemýšlet nad čímkoli jiným, než - “ Hlas se mu zadrhnul, než pokračoval dál: „Co -  Co se  zrovna děje s matkou. Co když ji mučí? Co když je mrtvá a všechno je to moje vina?“

Harryho podráždění okamžitě zmizelo. „Ale ne, to ne. Takhle nemůžeš přemýšlet, Draco. Vždyť ani nevíš, jestli je u Voldemorta v nemilosti. A jestli ano, nemůžeš za to.“

„Ne? Pokud je na ni Temný pán naštvaný, pak nejspíš proto, že zplodila zrádce. Mě.“

„Nemůžeš přebírat zodpovědnost za rozhodnutí toho šílence. Ty bys mu nechtěl sloužit tak jako tak,“ řekl Harry a naklonil se k němu. „Mysli na to, co by udělal s Hermionou.“

„Děkuji za krásnou představu,“ řekl Draco kysele. „Teď budu mít dvakrát tolik noční můr.“

„Nemyslel jsem to - “

„Ne, já vím, že ne,“ povzdechl si Draco. „No, jedna věc je mi teď jasná - byl jsem poslední dobou hrozně sebestředný. Měl jsem k tomu sice důvod, ale je třeba s tím přestat. Takže se pojďme postarat o ostatní záležitosti, co říkáš? Zajdeme k učitelskému stolu a pozveme profesorku Morrighanovou na tu rodinnou večeři.“

Harry polkl. „Hm, měli bychom počkat, až nebudeš tak rozrušený - “

„Mám pokračovat v přemýšlení sám nad sebou? To mě právě rozrušuje. Ne, nejlepší teď bude nějaké rozptýlení. A těžko vymyslím účinnější, než večeři s tátovou budoucí nevěstou,“ Draco se posunul a chystal se zvednout na nohy.

Harry to sice navrhl, ale když na to myslel, měl pocit jakoby nemohl dýchat. „To pořád myslíš na sebe, ne? Rozptyluješ sebe.“

„Bude to rozptýlení ve prospěch někoho jiného,“ vstal Draco.

„Počkej ještě… Neměl by ji pozvat Severus? Není to naše záležitost.“

„Nevadilo mu, když jsem je v podstatě poslal na schůzku.“

„Vadilo by mu to, kdyby nebyl tak otrávený mojí reakcí!“

„Z toho důvodu tentokrát musíme přijít oba,“ Draco na něj kývnul hlavou. „No tak, pojďme do toho.“

„Tady ve Velké síni? Kde by to mohl kdokoliv slyšet?“

„Myslíš, že se s ní chystá oženit a bude to držet přede všemi v tajnosti?“ posmíval se Draco. „Pokud by to byl jeho styl, dával by najevo mnohem víc nechuti být uznávaný jako otec Harryho Pottera. Tohle by mohlo být ještě více překvapivé, ale podle mě je to jen další důvod, aby se ostatní dozvěděli, že jsou spolu.“

„Ne, no - “ Harry se cítil jako tonoucí, co se chytá stébla. „Já… Myslel jsem na slečnu Burbageovou! Víš, že má na Snapea zálusk a pokud odhalíme, že má známost, mohlo by jí to zlomit srdce.“

„Je nejméně třicet stop daleko,“ podotkl suše Draco, „máš v úmyslu to pozvání vykřikovat nahlas?“

„Drž hubu!“ odsekl Harry. „To jen - Já - “

„Neříkal jsi náhodou, že to já jsem překážka? Tímhle se snažíš zabrat tu pozici pro sebe?“

„Pokoušel jsem se během našeho rozhovoru chovat dospěle.“

„A už ne?“

„Ne, já - “ Harry se zhroutil na lavici a chtěl udeřit hlavou do stolu. „Je to těžké.“

Draco se k němu sehnul: „Opravdu nevím, proč by mělo být, Harry. Tebe měla vždycky ráda a chovala se k tobě slušně. Vím, že si to nepamatuješ, ale Morrighanová se ke mě celé měsíce chovala jako pořádná mrcha. A když to můžu kvůli Severusovi hodit za hlavu já, pak by to pro tebe - “

„Kvůli Luciusovi?“ přerušil ho Harry.

„Vlastně kvůli Klofanovi.“

„Aha.“

„Pak mě viděla s Loki a rozhodla se mi dát druhou šanci. A mám podezření, že na to téma diskutovali se Severusem. Takže tak. A jaký s ní máš problém ty?“

„S ní žádný.“

Draco se zamračil: „A s tátou?“

„Ne, je to můj problém.“ Harry si povzdechl. „Ale co, kašlu na to. Slíbil jsem si, že kvůli tomu nebudu zbytečně kňourat a je čas přestat se starat jen o sebe.“

„Jsi na to připravený?“ usmál se na něj nejistě Draco. „Pokud si nejsi jistý, nemusíme to dělat hned. Měli bychom na to být připraveni oba, pokud chceme dát tátovi šanci mít někoho, s kým bude šťastný.“

Má mě, chtěl namítnout Harry. Nebo ještě lépe, má nás. Bylo to hloupé a věděl to. Ani za milion let by neřekl, že nepotřebuje Lenku jen proto, že má taky otce a bratra. Nebyl žádný důvod, proč by měl očekávat, že Snape bude jiný. Byl lidská bytost s běžnými potřebami. A to znamenalo víc než jen rodinnou lásku.

Dřív by se smál při představě, že by umaštěný mizera ze sklepení mohl vůbec milovat. Tehdy nejspíš nevěřil, že přerostlý netopýr ze Zmijozelu je člověk stejně jako každý jiný. Byl idiot.

„Jo,“ souhlasil rozpačitě. Narozdíl od Draca neměl omluvu, proč být sebestředný. „Máš pravdu. Ve všem. Pojďme si s ní promluvit. Nebo s ním. Nemělo by to pozvání přijít přeci jenom od něj?“

„Všiml sis, že sedí vedle sebe?“

Jo, toho si Harry všiml. „Tak si s ním promluvíme později, a on potom - “

„Určitě ne. Namítne že jsem ještě příliš sklíčený. Nebo že ty jsi se s tím stále nesmířil. Tohle je jediný způsob, jak chytit koště za správný konec.“

„Vyvede ho to z míry.“

Draco zrušil kouzlo. „Ne na dlouho.“

Pravda. „Dobře.“ Když se zvedli, snídaně už se chýlila ke konci. Jediný další člověk u učitelského stolu byla Hoochová, a ta seděla dost daleko. Snapeovo obočí se zvědavě pozvedlo, když je viděl oba. „Nějaký problém, pánové?“

„Jen drobnost,“ řekl Draco. „Dobré ráno, profesorko Morrighanová.“

„Dobré - “

„A to?“ vložil se do toho Snape.

„Vlastně to není ani problém,“ začal Harry, dokud měl odvahu. Teď nebo nikdy, ne? Kdyby to řekl Draco, pak by Harrymu unikla šance dokázat, že s tím nemá problém. I když ho měl. „Draco a já bychom rádi pozvali slečnu Morrighanovou na večeři. Hm, ve vašich komnatách.“

„V 'mých' komnatách?“

Podle tónu hlasu se Harry lekl, že si troufli až moc, ale Draco to vysvětlil. „Myslel doma.“

„Ano. Doma,“ rychle se opravil Harry. „Je mi líto, s amnézií je pořád trochu zvláštní myslet na ně takhle - “

„Neomlouvej se.“ Snape se na Harryho vážně zadíval,  jakoby na něco čekal. Harry zadržel dech a odhodlaně uzavřel mysl jak nejlépe uměl, zatímco se tvářil otevřeně a vstřícně. Málem vydechl úlevou, když profesor konečně obrátil pozornost na Draca, který na něj pohlížel téměř vyzívavě. Po chvíli Snape zmateně zavrtěl hlavou. „Mauro?“

Odkašlala si, prsty jedné ruky neklidně poklepávala po stole. „No, zní to báječně. Ale protože jsme oba profesoři a tví synové jsou naši studenti, možná by bylo vhodnější počkat do konce roku.“

Harry netušil, jestli to myslí vážně nebo si jen hraje na nedobytnou, ale poskytla tím Snapeovi tu nejlepší příležitost rozhodnout o povaze jejich vztahu. Jeho hlas zněl sametově, když odpověděl.

„Ano, ale doma jsou tito mladíci v první řadě mí synové. A troufám si říci, že tě tam nezvou jako profesorku, ale spíše…“ Nechal ticho mluvit samo za sebe.

Draco nemohl udělat to samé, jak se zdálo. „Chceme, abyste věděla, že schvalujeme váš a Severusův vztah.“ Harryho pobavilo, když při těch slovech Morrighanová lehce zrůžověla. „Myslím, pane Snape, že to je dost silný slovní obrat na jeden výlet na operu.“

„Ta dáma tuším mnoho slibuje.“*

„To stačí,“ přerušil ho Severus.

Draco sklopil pohled. „Ano, pane.“

 

* citace z Hamleta, překlad od Jiřího Koláře

by arabeska in 08 Jun : 17:55
Reply to this
Registered: 22 Mar : 22:36
Comments: 1
Já teda sice absolutně vůbec netuším, o co tam jde, a ani to číst nebudu, protože je to už moc dlouhé a navíc v originále zatím nedokončené, ale překlad je naprosto perfektní! DOKONALÉ!
Jedno velké olbřímí díky! ♥

You must be logged in to make comments on this site - please log in, or if you are not registered click here to signup