Rok jako žádný jiný - Fanúšikovský preklad skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO).
Škriatkozmätky

by admin

Preklad: panacek.provaze, holloway
Beta-read: holloway


„Vážně bychom byli rádi, kdybyste na tu večeři přišla,“ dodal Harry, když se Draco odmlčel. Ani nevěděl, kde k tomu sebral odvahu, zkrátka to z něj vypadlo. „Prosím? Opravdu moc by to pro nás znamenalo... eh, pro všechny tři.“

„Měla bys jim odpustit, Mauro,“ řekl Snape tónem, který byl jemný a tvrdý zároveň. „Pravděpodobně je ani nenapadlo, že jsem schopný si svoje záležitosti řešit sám, bez jejich pomoci.“

„Víš, k té opeře jsi také potřeboval trošku postrčit,“ zamumlal Draco. „A vážně si myslíš, že zrovna 'záležitost' je to nejvhodnější označení?“

„To už by vážně stačilo!“

„Musím běžet, profesorko Morrighanová,“ omluvil se Draco. „Nechci přijít pozdě na hodinu. Ale budu se těšit na vaši milou společnost u večeře. Všichni se budeme těšit.“

Pečlivě se vyhnul Snapeovu pohledu a loudal se pryč.

„Puberťáci,“ zamumlal Snape s pohledem upřeným na Harryho. „Nevíte ani zdaleka tolik, kolik si myslíte!“

„Hej!“ bránil se Harry. "Nebyl jsem to já, kdo upozornil na častou nepřítomnost vás dvou u snídaně!“

Snape zrudnul. „Ne, to děláš až teď!“

„Ach.“ zarazil se Harry. „Jasně. Máš pravdu. Je mi to líto.“

„To by také mělo.“

Morrighanová se pousmála. „Teď bys jim měl odpustit ty, Severusi.“

„Jak si přeješ.“ Jeho výraz na chvíli zjemněl, než pohlédl zpět na Harryho: „A pokud jde o tebe... jak tě bratr k tomu pozvání donutil?“

„Nijak,“ vzdoroval Harry, aniž by uhnul pohledem. Byla to pravda jen částečně, ale záleželo na tom, když by ublížila víc než nevinná lež? „Byl jsem to já, kdo s tím dnes ráno přišel.  Ale přišlo nám to oběma jako prima nápad. Tobě ne?“

Snape nevypadal, že oceňuje takhle přímou otázku, ale nijak to nekomentoval. „Jistě. Mauro, mohla bys přehlédnout nevychovanost mých synů, kteří všechno vědí nejlépe a poctila bys nás dnes večer svou okouzlující přítomností?“

Okouzlující přítomnost. Harry cítil jak se mu po tváři rozlévá ruměnec.

„Jistě, ačkoliv kousavější pozvání jsme ještě nedostala.“ Morrighanová vstala. „Abyste nepřišel pozdě na hodinu Obrany, pane Pottere.“ Najednou zvolala: „Madam Hoochová? Můžete na slovíčko?“

Snape sledoval obě čarodějky dokud neodešly a potom se zamračeně otočil zpět k Harrymu. „Nemám zapotřebí nechávat se takhle uvést do rozpaků, Harry.“

„Jen jsme chtěli, aby věděla že ji máme rádi. Myslím tím s tebou. Přišlo mi, že po celé té situaci ohledně opery je důležité projevit snahu.“

„Takže si teď myslí, že jsem neschopný já!“

„Potom jí budeš muset dokázat, že se mýlí, ne?“ Snapeův pohled potemněl a Harry se rozhodl, že nejlepší bude ustoupit. „To už je tolik hodin - “

„Běž,“ zamumlal Snape, zvedl se a se zlověstným vířením hábitu zamířil ke své třídě.

 ---------------------------------------------------

 

Ten den měli jako poslední předmět Lektvary, což bylo lehce stresující vzhledem k tomu, jak dopadlo pozvání u snídaně. Zdálo se, že Snape není ve své kůži. Štěkal povely a přecházel po učebně jako panter, zatímco studenti vařili. Sotva si všímal, co se ve třídě děje. Když Erniemu přetekl kotlík, Snape nad tím jen mávnl hůlkou a přikázal mu začít znovu. A byla to Padma a ne Snape, kdo třikrát zastavil Lenku před nasypáním vratičky měsíční do svého lektvaru.

Nepromluvil, ani na jednoho ze synů. Podle Harryho to bylo trochu přehnané. Ano, uvedli Snapea ráno celkem do rozpaků, ale neměla by ho spíš těšit Harry ochota přijmout Morrighanovou do svého života? Nebyla pro něj úleva, když viděl Draca zajímat se o něco jiného, než o pravděpodobné problémy jeho matky?

„Asi jsme to zvorali,“ zamumlal Harry, když po hodině uklízel nepoužité přísady. Bez domlouvání zůstali oba v učebně i když ostatní odešli. „Přemýšlel jsem nad tím, když Severus nepřišel na oběd. Měli jsme to nechat na něm.“

Draco byl většinu hodiny zamlklý a i teď jen přikývl, v očích hluboké stíny.

„Ale ne.“ polknul Harry. „Nějaké zprávy?“

„Ne, to ne.“ Draco se otočil od uklízených regálů k Harrymu. Během volné hodiny jsem se měl setkat se Severusem kvůli volbě povolání. Čekal jsem víc než hodinu. Ani se neukázal."

To nebylo dobré.

„Jen jsem chtěl, aby byl šťastný,“ dodal Draco a zastrčil ruce do kapes hábitu. „A je z toho zase jenom zmatek. Pravděpodobně se na mě nemůže ani podívat. Vím to. Ignoroval mě i během vaření a- a- no, dobře víš, že s matkou nemůžu počítat vůbec a jestli ztratím i Severuse, tak to prostě -“

„Ach, Draco.“ Harry nevěděl, co dělat a tak ho přitiskl k sobě.

„Neztratíš mě, ty pitomé děcko,“ zazněl napjatý hlas od dveří skladu. „Myslel jsem, že to už snad víš.“

„Já jsem si zase myslel, že pochopíš trochu popichování.“ Draco se odtáhnul od Harryho.

Snape mávl hůlkou v komplikovaném pohybu a pak se zeptal: „Když jsem se tě nezřekl po tvém pokusu otrávit spolužáka ze Zmijozelu, proč bych to dělal teď?“

„Tak proč jsi se vykroutil ze schůzky dnes odpoledne?“ zpochybňoval Harry.

Snape zamrkal a jeho rysy se náhle zkroutily. „Schůzka kvůli volbě povolání.“

Draco pozvedl obočí. „Nedělej, že jsi na to zapomněl, protože já tě znám až moc dobře, Severusi. Ty nikdy na nic nezapomínáš!“

„Přesně tak, zapomněl jsem.“

„Ale prosím tě.“ Draco mířil ukazováčkem na jeho hruď. „Harry by ti na to mohl skočit, ale já jsem naneštěstí Zmijozel!“

„Hej! Nedělej z Nebelvírů idioty!“

Snape něco vytáhl z kapsy svrchníku a položil to doprostřed stolu. „Vážně jsem zapomněl, Draco. Zdržel jsme se kupováním tohohle.“

'Tohle' byl drobný krystal ve tvaru pyramidy. Od pravidelně vybroušených hran se odráželo světlo a rozpadalo se do jednotlivých barev spektra. Harry něco podobného viděl, když navštěvoval mudlovkou školu, ale tohle muselo být umocněno magií. Dokonce i v chabém osvětlení u skříně s přísadami pyramida zářila všemi barvami duhy, která vycházela přímo z jejího středu.

Draco zavrávoral a narazil do police za zády. „Jsi si jistý?“

„Ovšemže.“

„Protože...“ Draco si olízl rty. „Vím, že jsem to zmínil, ale neměl jsem v úmyslu na tebe tlačit. Opravdu.“

„Mohu tě ujistit, že to jsi nedělal,“ řekl Severus, obešel stůl a uchopil Draca za obě předloktí. „Ačkoliv, ta směšná ranní výměna mě přesvědčila, že bych tyto záležitosti měl jednou pro vždy vyjasnit.“

Draco nejistě přikývl. „Pak ti přeji hodně štěstí.“

Snape se lehce uklonil. „Děkuji ti Draco, můj synu.“

„Počkej, počkej! Řekl jsem to špatně!“ Draco uchopil Snapea, takže stáli a svírali se vzájemně za předloktí, zatímco Draco zmateně pokračoval. „Nemyslel jsem to tak, opravdu! Dnes jsem to  nečekal, jinak bych se vyjádřil přesněji.“

„Draco,“ řekl Snape, „Je to v pořádku. A oceňuji to, nic víc není třeba.“

„Chci to udělat správně.“ Draco se narovnal a pohlédl muži naproti sobě zpříma do očí. „Přeji ti hodně štěstí Severusi, můj otče. Nechť jsou tví dědicové silní kouzelníci a chovají tě v úctě.“

Snape se znovu uklonil, tentokrát hlouběji. „Děkuji ti, Draco, můj synu.“ Ukročil zpět a pousmál se: „Ostatně víc dědiců, než vás dva si snad ani nemohu přát.“

Draco znatelně polkl. „To ano, ale profesorka Morrighanová vypadá fit, a - “

Harry na ně věřícně koukal a napadlo ho, že by mohl zachránit Snapea od tohoto rozhovoru dřív, než to bude úplně trapné. Snape řekl, že Morighanová nemůže mít děti, ale také zdůraznil, že si nemyslí, že by chtěla, aby to rozebíral s někým dalším.
„Takže ten krystal je zásnubní kámen, nebo tak něco?“

Díky bohu, zněl úplně klidně. Cítil se trochu nesvůj z rychlosti, jakou se momentálně věci děly, ale nechtěl, aby to Snape poznal. Tohle by měla být šťastná událost.

„Svým způsobem ano,“ odpověděl Snape, odvrátil se od Draca a zahleděl se na něj. „Ta tradice není úplně univerzální, ale v jistých kruzích darování tohoto krystalu doprovází nabídku k sňatku. Je-li můj záměr skutečný a její také, měl by se změnit do jedné barvy, když se ho oba dotkneme.“

„Ach tak... je to způsob jak ověřit něčí upřímnost, že?“

Snape se zasmál. „Věřím, že darování kamene závazku mělo původně tento účel, ale v dnešní době se většinou používá jako nejlepší volba kamene na zásnubní prsten.“

„To ano,“ začal Draco okázale, „zelená je smaragd, modrá je safír, červená je rubín - “

„Jo, díky.“ 

„Teď jsi nějaký podrážděný ty,“ poznamenal Snape.

„No, nemám rád když označujete Nebelvíry za hlupáky, ale ještě míň se mi líbí, když tak jednáte se mnou!“

Draco si povdechl. „Bylo to ode mě škaredé. Víš, že se občas musím předvádět, o to víc před tebou. Já nejsem ten, kdo umí mluvit s hady nebo odolá Imperiu jakoby nic. Ve volném čase nezabíjím bazilišky, ani spoustu dalších věcí, které jsou pro tebe hračka.“

„A co ty kecy o tom, že Nebelvíru neumí vymyslet pořádnou lež?“

„Neřekl jsem Nebelvíři. Řekl jsem Harry, a vážně... jsi občas docela důvěřivý.“

„Lepší, než hledat lži na každém rohu a domýšlet si něco o Snapeově jednání, když je jen nervózní z žádosti o ruku!“

Snape si přitáhl hábit těsněji k sobě. „Já nejsem nervózní z žádosti o ruku.“

Ukončil tím veškeré napětí mezi nimi, protože Harry i Draco se oba div neudusili smíchy.

„Ne?“ zeptal se Harry. „Protože bych mohl přísahat, že jsi se dnes ztratil v myšlenkách natolik, žes vlastně ani neukončil hodinu. Spolužáci to nakonec vzdali a propustili se sami.“

„Vážne, Severusi,“ protáhl Draco. „Kolikrát jsi nám dnes řekl, že máme lektvar zamíchat šestkrát, přestože tabule uváděla sedmkrát?“

„Já bych nic takového - “

„Mám ti to ukázat v myslánce?“

„Sklapni,“ zamumlal Snape. To byla pravděpodobně ta nejvíc dětinská věc, kterou od něj Harry slyšel. Ale hned to napravil. „Dobrá. Uznávám, že jsem z té žádosti poněkud nervózní. Co když - “ Stiskl si kořen nosu tak silně, až mu zbělely konečky prstů. „Co když mě odmítne?“

„Neblázni.“

„Jo,“ souhlasil Harry. „Myslím, že jste oba už...“ Neurčitě naznačil. „Vždyť víš.“

„To s tím vůbec nesouvisí. Doufám, že to chápeš.“

„Říkal jsi přece, že je to stará vášeň a tak, že jo? Teď je zpět, ty už nejsi špeh, jsi svobodný a můžeš mít někoho jen pro sebe a... je to prakticky osud. Správně?“

„Říkáš to překvapivě klidně,“ řekl Snape se zdihnutým obočím.

Harry se usmál. „Myslím, že mi pomáhá vidět tě nervózního.“

„Byl bys raději,kdybych si nebyl jistý?“

„Ne, ne. To jen... no, dnes ráno jsem přemýšlel, jak dlouho jsem měl problém o tobě přemýšlet jako o skutečném člověku místo, um... nějakého super-děsivého magického nepřítele, který dělal můj život ještě mizernějším než byl. A když jsem měl amnézii, uvažoval jsem stejně, alespoň v něčem. Ale teď, když tě vidím takhle? Jen mě to utvrzuje v tom, že potřebuješ lásku, Severusi. Stejně jako všichni ostatní.“

Snape vypadal, že se ho to hluboce dotklo. Možná neočekával od Harryho takovou otevřenost. Nebo takovou míru porozumění.

„Chápal bych, pokud bys byl ještě zmatený,“ řekl Snape po nepříjemné pauze. „Opravdu bych to pochopil, Harry. Vím, že jsi mě povzbuzoval abych se zabýval vlastními záležitostmi, ale musíš mi věřit když říkám, že nemám vůbec nic proti odložení zásnub.“

„A ta rychlost, se kterou jsi pořídil zásnubní kámen mě má o tom přesvědčit?“

„To bylo kvůli tomu rannímu rozhovoru,“ vysvětloval Snape. „Kvůli němu jsem si uvědomil, že nemám zájem, aby mí synové znovu kolem tohoto problému kroužili.“

„Co?“ zeptal se Draco. „Řekl jsem jenom, že 'záležitost' mi nepřijde jako vhodný výraz!“

„A potom tvému bratrovi uklouzlo, že spolu spíme.“

„Pro Merlina, Harry!“

„To ne! Jen jsem řekl, že několikrát nebyli oba na snídani!“

„To je totéž!“

„Není!“

„Ale je! Je to jen zdvořilá narážka!“

„Mluvil jsem jen o snídani!“

„Je to celkem vedlejší,“ přerušil je Snape, „vzhledem k tomu, že jsem byl rozhodnutý zabývat se tím při nejbližší možné příležitosti. Doufám, že to zabrání vaší šílené potřebě zasahovat do mého milostného života. Vyjádřil jsem se dostatečně jasně?“

„Nejsem si jistý,“ zamumlal Draco. „Chceš říct, že ji nemáme znovu zvát na večeři?“

„Mohli byste se mě třeba předem zeptat. A vyvarujete se narážek na to, co dáma slibuje.“

„Ach, ale jakmile budete zasnoubení, ona nebude moct mít námitky, že?“

„Draco!“ vyštěkl Snape.

„Dobře, už se chovám slušně. I když je to škoda. Je docela legrace tě popichovat.“

Snape se zamračil, ale když se na něj Draco ušklíbnul, jenom si povzdechl. „Nenapravitelé mládě. Hloupý kluk.“

Nebyla to ta nejlepší chvíle, ale Harry si nemyslel, že by přišla nějaká lepší. S nejupřímnějším a nejvážnějším výrazem, na jaký se zmohl, napodobil Dracovo předchozí jednání, udělal krok vpřed a uchopil otce za obě předloktí. Snape se na něj překvapeně podíval, ale gesto mu opětoval.

„Přeji ti hodně štěstí, Severusi, můj otče,“ řekl Harry pomalu, celou dobu se mu díval do očí. „Nechť jsou tví dědicové silní kouzelníci a chovají tě v úctě.“

Snape provedl další z těch pomalých úklon. „Děkuji ti, Harry, můj synu.“

Harry se široce usmál a cítil se nejlépe za celý den. Chovat se dospěle možná občas není až tak špatné. „A k těm zásnubám,“ dodal. „Na mě se neohlížej. Pokud to vy dva opravdu chcete, udělejte to.“

„My dva,“ zamumlal Snape. „U Merlinových ponožek... Kam jsem se to dostal?“

„To víš, láska,“ odpověděl Harry. „Neměli bychom ji nechat v tento velký večer dlouho čekat, nemyslíš? Stání na chodbě ji nejspíš moc nenadchne...“

„Co se tohoto...“

„ Takže dnes ne?“

„Určitě dnes večer. Přísahám při všech bozích, jestli se mi z toho sevře hrdlo, zajdu tak daleko, že jí svůj návrh napíšu. Jen upřímně pochybuji, že by Maura čekala na chodbě, má vlastní heslo.“

„Oooh, la la,“ řekl Draco a jeho šedé oči zajiskřily.

„Snažil jsem se zabránit nepatřičným řečem. Myslím, že to byla marná snaha.“

„Nejspíš,“ řekl Harry vesele. "Nebudou nežádoucí. Pokud to znamená to, co si myslím.“

Severus si pečlivě oprášil hábit, i když byl samozřejmě jako vždy bez poskvrnky. „Postavíte se vedle mě?“

Harry zamrkal. „Stojíme. A začínám být z úklidu té skříně se zásobami už docela unavený.“

„Na jeho svatbě,“ zamumlal Draco, ale ne tím svým vševědoucím tónem, který použil před chvílí. „Samozřejmě, že ano. Bude nám ctí.“

„Ano,“ řekl Harry jednoduše.

Snape přikývl a pak zamířil přes učebnu lektvarů do svých komnat.


You must be logged in to make comments on this site - please log in, or if you are not registered click here to signup