9. kapitola Maura Morrighanová

datum: Sobota 22 srpen 2015
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 1 - 10
komentáře: 0
nehodnoceno -
Preklad: Janka
Záverečné beta: Tersa, LadyF

"To snad není pravda," řekla zamračená Hermiona, když spolu s Harrym a Dracem vešla do Velké síně. "Ta žena stále nemá hábit!"

Draco začal natahovat krk, aby se podíval. O chvíli později ztuhl v pohybu a tiše hvízdl mezi zuby.

To už i Harry spatřil novou učitelku. Byla těžko k přehlédnutí, jelikož byla jediná v místnosti oblečená... no, ne do hábitu, to v každém případě. Ale těžko mohl říct, že by na sobě měla mudlovské oblečení. Její kalhoty a blůza ze srnčí kůže byly přesně tak upnuté, jak Ron tvrdil, a obojí to bylo zdobeno korálky a třásněmi. Její světle kaštanové vlasy byly dost dlouhé na to, aby sahaly pod kyčle, a jejich pramínky byly spleteny něčím, co vypadalo jako primitivní amulety: malé kamínky, peří, kousky mušlí.

"Vypadá jako... jako... barbarka!" vybuchla Hermiona.

"No tak, no tak, nesmíme být kulturně necitliví, Hermiono," řekl Draco. "Tak jako mají mudlové odlišné tradice od kouzelníků – myslím tím odlišné, ne podřadné - nová profesorka obrany má bezpochyby jiné zvyky, než jsou tvé. Být oblečená podle svých vlastních kulturních zvyklostí z ní těžko dělá barbarku."

"Ona je Irka!"

"Takže?"

"Je oblečená jako... jako... Pokahontas na lovu, nebo něco takového!"

Hermiona náhle šťouchla Rona do ramene. "Přestaň zírat!"

"Za to kluka nemůžeš vinit," zamrmlal si Ron pod vousy.

Hermiona stočila zlostný pohled na všechny tři kluky, kteří byli s ní, a přikývla, když její pohled přejel přes Harryho. "Jistě, že můžu. Měli byste si oba vzít příklad z Harryho. Má lepší způsoby, než vy oba dohromady!"

Byla pravda, že Harry necivěl na Mauru Morrighanovou, natož aby slintal jako někteří z ostatních studentů, kteří vcházeli do síně. Musel si jí všimnout, protože její vzhled byl nepochybně exotický, ale opravdu se k sakru nemohl starat o její vzhled; na to ho ruka začínala až příliš bolet. Jako by mu na několik prstních kloubů stoupl testrál.

Možná měl cestou do hradu obnovit chladící kouzlo nebo ještě líp, použít hůlkové magie tak, aby  svou ruku ochlazoval průběžně.

Jak jednoduchý úder do Piersovy tváře mohl způsobit tolik bolesti, bylo nad Harryho chápání, ale začínal přehodnocovat svůj plán o udržení svého zranění jenom pro sebe. Potřeboval jít do nemocničního křídla, dokonce i když to skončí tím, že madam Pomfreyová informuje jeho otce.

Tak nespravedlivé... kdyby byl v bezvědomí Ron, tak by jeho rodiče možná byli informováni, ale Harry si nemyslel, že by madam Pomfreyová hlásila Ronův malý úraz ruky.

Ale u Harryho, když jeho otec žil na hradě?

Někdy bylo opravdu na nic mít rodiče ve sboru.

"Za prvé," řekl Draco arogantně, "mé vystupování je perfektní, děkuji pěkně. A za druhé, jestliže Harry nezírá, tak je to pravděpodobně proto, že má na mysli důležitější věci. Za chvíli všichni ze Zmijozelu zjistí, že je prefektem."

Hermioniny sevřené rty se okamžitě zvedly do teplého úsměvu. "To bude v pořádku, Harry," řekla a jemně ho poklepala po zápěstí.

Po pravém zápěstí, naneštěstí.

Harry zbledl a škubl s ním pryč. Au...

„Ty jsi opravdu nervózní, kámo?" zeptal se Ron. "No, tak nebuď. Loni jsi několikrát jedl se zmijozelskými a přežils, abys o tom mohl vyprávět.”

„Draco na mě dá pozor." Jenom dobře, že ho jeho přátelé špatně pochopili. Opravdu nechtěl mluvit o tom, co jej přinutilo udeřit Pierse a na druhou stranu, předstírání, že potřebuje ochranu, mělo jen upevnit "bezmocného Harryho", historku, na které Snape s Brumbálem trvali.

Draco se na něj zvláštně podíval, možná proto, že připomínka byla z velké části zbytečná; v okolí nebyl nikdo, kdo by jej slyšel.

"Fajn, uvidíme se po večeři, Harry," řekla Hermiona s nucenou veselostí.

"Dneska spím ve Zmijozelu. Máme naplánováno kolejní setkání a připadalo by mi divné vracet se do Nebelvíru.”

"Oh." Hermiona polkla, ale netrvalo dlouho, než neukojitelná zvědavost překonala její strach o Harryho bezpečnost. "Proč potřebujete kolejní setkání?"

Draco se na ni znechuceně podíval. "Máme řádnou hlavu koleje, proto. Není moje chyba, že Nebelvír sotva ví, co to kolej znamená. Teď se obávám, že nás budete muset omluvit. Zmijozel čeká!"

"Uvidím vás později," zavolal Harry a otočil se, aby dohnal Draca. Tak trochu doufal, že by se mohl vyplížit před slavností - Madam Pomfreyová bude potřebovat pravděpodobně jen pár minut, aby uzdravila jeho ruku – ale teď už se neměl šanci dostat ven. Draco ukazoval svůj prefektský odznak a postaral se o to, aby každý věděl, že Harry má taky jeden. V okamžiku, kdy skončil, byl čas si sednout.

"Prefektové sedmých ročníků samozřejmě se sedmým ročníkem," oznámil Draco, když Harry zamířil ke konci stolu, nejblíže k učitelům. „Tam sedí první ročníky, Harry."

"Myslel jsem, že možná rádi někoho, kdo by je přivítal do Zmijozelu, trošku pokecal--"

"Víš, že to uděláme, až budeme ve společenské místnosti." Když Harry zaváhal, Draco protočil oči. "Mohl bys ukázat trochu respektu zmijozelským tradicím?"

Na to Harry zaznamenal, že je pozoruje Snape, takže si bez dalších protestů sedl mezi Crabba a Goyla. Bylo to jediné volné místo, ale zároveň proklatě špatná volba, jelikož to znamenalo sedět naproti Blaisi Zabinimu.

Zabini, žádné velké překvapení, se choval jako zmetek, dělal jedovaté poznámky o tom, jak by vyloučení mělo natrvalo vyřadit studenty z pozice prefekta. Pak se podíval na Harryho.

"Jsem trochu překvapený, že jsi přijal ten odznak, Pottere."

"Proč bych neměl?"

"Zabral jsi místo Parkinsonové."

"Je mi líto, že je mrtvá," řekl Harry vyrovnaně. "Ale spikla se s Nottem, aby zabila mého bratra, takže sotva asi budu přecitlivělý na její prefektské místo.”

Zabiniho smích zněl odporně. "Takže je to pravda: Nebelvíři jsou natvrdlí jako zdejší zdi. Máš dívčí místo, Pottere. Už to chápeš?"

Draco založil ruce a lehce se na židli zaklonil. "Jaká hanba, když Zmijozelové ví tak málo o historii koleje," řekl nevzrušeně. "Stalo se tak nějak zvykem, že je v každém ročníku od pátého dál chlapecký a dívčí prefekt, samozřejmě, ale není to vytesáno do kamene. Anthony Digglesworth a Stanley Stoveblack byli prefekty společně, od svého pátého ročníku dál, jen před nějakými dvaceti lety. A ani ne před deseti lety, tu byly Nora Spelunkerová a Heidi Heidelburgerová. A mohu uvést spousty dalších příkladů, pokud se stále ještě nechytáš, Zabini. Nebo možná potřebuješ, aby si s tebou o tom promluvil profesor Snape."

Zabini na to nic neřekl, co by také mohl? Všichni v okolí věděli o jeho desetitisících větách. Dávalo smysl, že po tom bude opatrný.

Když začal Zabini mluvit přes stůl s Crabbem, obrátil se Harry ke Goylovi. "Tak jsem se doslechl, že ti v létě opravdu pomohla ta Hermionina cvičení.”

"Čí?"

Harry civěl. "Hermionina."

"Grangerové," opravil ho Draco.

"Oh, tahle." Goyle vypadal, jako by nevěděl, co dělat s rukama, vzhledem k tomu, že tam nebylo nic k jídlu. "Jo."

Jo? Harry to zkusil znovu. "Poslal jsi jí jako poděkování knihu, jak nám řekla."

Goyle pokrčil rameny, jasně zakřiknutý. "Fajn, ráda čte, nebo ne?"

"To ano," řekl Draco. "A vybrals ji dobře, Gregu. Naučila se z ní nejrůznější zastaralá zaklínadla."

"Takže to bylo v pořádku?" Goyle si znepokojeně kousl do spodního rtu. "Je z Nebelvíru-"

"No, Moudrý klobouk nám říkal, že musíme dobře vycházet s ostatními kolejemi. Odvádím svůj díl tím, že se nechávám vidět tady s Harrym. Vidíš?"

Harry polkl, co měl na jazyku, jenom proto, že Draco zúžil oči v zamračení, které bylo až příliš reálné. "Dekorum, Harry. Zastupuješ teď Zmijozel, ne tu sebranku od ostatních stolů."

Kdyby už bylo servírováno jídlo, Harry by po něm nějaké hodil, dekorum nebo ne. Nebo možná ne, protože už při pomyšlení na to se bolest v jeho ruce zhoršila.

"Spolupracuj s Hermionou, jak jen se ti chce," řekl Draco Goylovi a ignoroval Zabiniho odfrknutí. "Je dobrá. Pomohla přes prázdniny i mně."

"Jo? Jak ti pomohla?" odfrknul si Zabini, když se otočil od Goyla. Pravděpodobně celý ten čas poslouchal.

O-ou... Ačkoli, Dracovi to myslelo rychle. Odpověděl na otázku bez narážky na Rhiannon. "Dala mi základy k tomu, abych dohnal studium mudlů. Budu se přidávat k přípravné třídě na O.V.C.E.”

"Studium mudlů!"

"Jistě," řekl Draco klidně. "Chci se stát bystrozorem. Jakým způsobem bych mohl lépe dokázat, že jsem vyrost z toho dětinského manicheistického smýšlení, v němž jsem byl naneštěstí vychováván?"

"Ty jsi kurva zešílel," řekl Zabini. "Jsi čistokrevný kouzelník, ne jeden z těch-"

"Nebudu se hádat s někým, jehož vrcholem obratnosti bylo říkat mi Malfuj," odpálil ho Draco.

Zabini otevřel ústa k odpovědi, ale cokoli se chystal říct, bylo useknuto Moudrým kloboukem, který začal jednu ze svých písní o soudržnosti a bratrství. Harry se ani neobtěžoval poslouchat. Všechno to slyšel už dříve a mimo to, ruka ho bolela jako čert. Chvíli si myslel, že si zlomil jeden článek prstu, ale teď bolest tak sálala, že mu připadalo, jako by si zlomil všechny kosti v ruce.

"Allenhamperová Nella!" zvolala profesorka McGonagallová.

"Zmijozel!"

Ozval se hlasitý pokřik, jenž se rozlehl po celé délce stolu. Ten zvuk Harryho probral z jeho zamyšlení.

Dracovy oči se zúžily, když studoval drobnou zrzavou dívku, která přistoupila ke stolu a nesměle si sedla na samotném jeho konci. "Vypadá jako vychrtlá Weasleyová."

Harry opatrně položil zraněnou ruku na koleno a snažil se ji udržet dokonale nehybnou. Ale, snazší pomyslet, než udělat. Podepřel si pravé zápěstí druhou rukou. "Vypadá to, že si Larissa vzala Nellu na starost," řekl ve snaze se rozptýlit. I když, byla to pravda. Malá druhačka, která byla tak zaujatá Salsou, mávala na nejnovější Zmijozelku, aby si šla sednout k ní. Po krátké nerozhodnosti sklouzla Nella na lavici.

Když Moudrý klobouk zvolal "Havraspár!" na malého chlapce, který vypadal spíš na devět než jedenáct let, naklonil se Draco přes stůl, a zabodl do něj své šedé oči. "Jsi v pořádku?"

"Jo, v pohodě," řekl Harry a zkoušel sebou necukat. Teď už ani nezáleželo na tom, jestli držel ruku nehybně nebo ne. Pulsovala bolestí bez ohledu na to, co dělal.

Draco ztišil hlas. "Vypadáš jako by tě ruce... svědily."

Jejich ukrývání pod stolem mělo zjevně pár nevýhod. "Tím to není," řekl Harry a vzdal to. "Zkouším je udržet nehybné. Já... uh, myslím, že jsem si asi zlomil kost v ruce."

"Žertuješ - oh, nebo asi ne." Draco přejel pohledem celou délku stolu. "Hned jsem zpátky."

Netrvalo dlouho, než se vrátil. “Řekl jsem Jeffriesovi a Zimmeriové, aby to vzali za nás. Pojď se mnou."

Harry poznal jména prefektů zmijozelských šestých ročníků ze setkání ve vlaku. "Kam, že mám s tebou jít?"

"Na ošetřovnu," odseknul Draco.

"Madam Pomfreyouvá tam nemusí být,” řekl Harry a střelil pohledem k hlavnímu stolu. "Není na slavnosti?"

"Tak zazvoníme na zvonek, abychom ji zavolali." Draco si povzdechl. "Copak vám všechno tohle McGonagallová nevysvětlila v prváku?"

Harry zavrtěl hlavou. Ne poprvé ho napadlo, jak by se mu mohly Bradavice jevit, kdyby měl po celou dobu Snapea jako ředitele koleje. Jistě, Snape ho předtím nenáviděl. Zvláštní, myslet teď na to... ale na druhou stranu, lépe by se cítil v Nebelvíru, i když McGonagallová měla jiný styl zacházení se svou kolejí.

"Jenom odskočím k hlavnímu stolu dát vědět Severusovi, kam jdeme."

"Budeme zpátky, než nás začne postrádat," odporoval Harry. "Prostě pojďme."

Draco o tom chvíli přemýšlel a pak pokrčil rameny. "Dobrá."

------------------------------------------------------

Byl tam zvonek, přesně, jak Draco řekl. Téměř okamžitě, jak Draco spustil zvonek, se rozzářil krb a vyšla z něj Madam Pomfreyová, s šaty a zástěrou naškrobenou a tuhou jako obvykle. Harry před rokem nesnášel její panovačnost, ale teď měl takové bolesti, že ji uvítal s radostí.

Napřáhl zraněnou ruku, která už začínala otékat. "Díky, že jste přišla tak rychle. Poranil jsem si ruku."

"Posaďte se sem," řekla a ukázala na postel nejblíže její kanceláři. Použila kouzlo ke vznesení jeho ruky. Připadalo mu, jako by se položila na měkkou podušku sametového vzduchu. Povzdechl úlevou.

"Jak se to stalo?" zeptala se, zatímco hůlkou mávala okolo jeho ruky, s každým mávnutím blíž ke kůži.

"Um..."

"To nepotřebujete vědět," řekl Draco rychle a postoupil blíže k Harrymu.

"Nevěděla jsem, že máte kvalifikaci jako lékouzelník," řekla Pomfreyová. "Kde jste se školil? Nikde? Tak mi laskavě dovolte pokračovat v mé prohlídce. A teď, Pottere, jak se vám to stalo?"

"Někoho jsem udeřil, dobře?"

Lékouzelnice syčivě vydechla. "Pěstní souboj, Pottere? Neměl byste se dostávat do takových lumpáren. Po tom všem, co se stalo minulý rok, jste křehký a-"

"To nejsem!"

"Měla jste vidět toho druhého chlápka," dodal Draco.

"Oh, ticho, oba dva," vyštěkla Pomfreyová. "Teď to bude trochu píchat."

Píchalo, ale jen vteřinu. Když skončila, bolest v jeho ruce zmizela. Protáhl si prsty a zápěstí. "Zdá se trochu ztuhlá-"

“Zlomil jste si dva prstní klouby a natáhl šlachy v zápěstí. Samozřejmě, že se zdá trochu ztuhlá!" Pomfreyová mu zahrozila prstem. "Používejte ji normálně, ale doporučila bych vám se v budoucnosti vyvarovat takových chuligánských činností!"

"Ano, madam," zamumlal Harry. Pak, když si uvědomil, jak nevděčně to znělo, si odkašlal. "Děkuji vám, madam Pomfreyová. Teď je to mnohem lepší."

"To bych předpokládala. Váš otec samozřejmě bude muset být informován--"

"To není nutné-"

"To skutečně není," ozval se hluboký hlas od dveří. Harry se nepotřeboval otočit, aby poznal, kdo to je, ale stejně to udělal. Uviděl Snapea kráčet dál do nemocničního křídla. Perfektní.

"Ale Severusi, ten chlapec se popral!"

"Toho jsem si vědom už hodiny."

Harry polkl a přemýšlel, co tím jeho otec myslel. "Nebylo to nic tak důležitého," vyhrkl. "Skončil jsem s trochu bolavou rukou, to je všechno."

Severus šlehnul pohledem stranou.

"Vše vyléčeno," řekla Pomfreyová. "Jestli máte nějaké otázky, podrobnosti budou zaneseny do jeho studentské složky."

Severus přikývl. "Pak je to v pořádku. Vrátíme se na uvítací slavnost. Děkuji, Poppy."

A to bylo vše? Žádné kázání? Harry seskočil z postele a následoval svého otce a bratra ven do síně. "Jak jsi věděl, kde nás najít, Severusi?" zeptal se Draco.

Harry pomyslel na špionážní zrcátko, které Snape používal ve vlaku, ale ten nápad rychle zavrhl. Hrad by měl být chráněný proti takovýmto věcem; Snape ani nechápal, jak může Pobertův plánek sledovat, co se děje uvnitř hradních zdí.

"Všiml jsem si, že moji synové neočekávaně odešli a Poppy Pomfreyová odešla o pět minut později, což je přesně čas potřebný k cestě do nemocničního křídla. Jsem schopný jednoduché dedukce."

"Co jsi myslel tím, že už jsi věděl o Harryho bitce?" zeptal se Draco.

Harry by ho za to praštil. Pořádně.

"Sotva bych mohl nazvat prostou ránu bitkou. Navíc nevyprovokovanou ránu. Musím říct, že jsi mne překvapil, Harry."

"Promiň," zamumlal Harry. "Ale on... radši nic." Co měl říct? Že po něm Piers vyjel? Taková výmluva zněla blbě i jemu. "Jak to, že to víš?" zeptal se podrážděně.

"Neslyšel jsi to staré přísloví, že otcové mají oči i vzadu? Je to naprostá pravda."

"Tati-"

"Kingsley se o tom zmínil. Byl na nádraží v přestrojení, aby dal pozor na možné problémy. Nikdy bychom nečekali, že by mohly přijít od tebe Harry."

"Promiň," řekl znovu a cítil se ještě bídněji než předtím. Nesnášel pocit, že někoho zklamal.

“Kingsley se o pana Polkinse postaral dříve, než se do toho mohly zaplést mudlovské úřady," dodal Snape. "Harry, budu tě očekávat zítra hned po vyučování ve své kanceláři. Musíme si promluvit."

"Ano, pane. Ehm... tati."

Snape vypadal, jako by chtěl říct ještě něco, ale už dorazili k otevřeným dveřím do Velké síně.

"...kde se zabývala rozvojem komunikace mezi různými typy magických tvorů," rezonoval  Brumbálův hlas. "Jsme velmi potěšeni, že profesorku Morrighanovou můžeme přivítat v Bradavicích!"

Síní se rozlehl potlesk, obohacený o vlčí zavytí.

Zčista jasna ředitel mávl hůlkou nad hlavou. "Profesorce Morrighanové bude projevován všechen respekt, který jí náleží!" zaburácel.

Syčivý zvuk se ozval síní, když několik mladých mužů zvedlo ruce k ústům, ze kterých se jim řinuly ven bublinky.

"Bocalavare," řekl Draco rozjařeně. "Podívejte! Zabini to schytal!"

Stejně jako Ron, zaznamenal Harry, když zamířil ke svému místu.

Hermiona – spolu s pořádným počtem dalších dívek - seděla se založenýma rukama, ale teď vypadala spokojená.

"Děkuji vám, profesore Brumbále, ale jsem schopná se o to postarat sama," řekla Maura Morrighanová s velmi melodickým irským přízvukem. Zvedla vlastní hůlku, která vypadala jako větev, jelikož byla na několika místech pokryta mechem a rašícími lístky, a zrušila kouzlo. Třásně na jejím rukávu se zahoupaly, když mávla hůlkou.

"Je opravdu překrásná," povzdechl si Draco.

"Hm,” řekl Harry. Proč by mu na tom záleželo? Příliš se obával nadcházejícího "rozhovoru" se Snapem, než aby se staral o Mauru Morrighanovou. Záleželo jen na tom, jestli je schopná naučit obranu. Kol a kolem, připadlo mu to nepravděpodobné. Ani nepoužívala pořádnou hůlku!

Když si Harry s Dracem sedli, Snape je minul a pokračoval vzhůru k hlavnímu stolu. Huh. Harry si toho před tím nevšiml, ale teď viděl, že sedí vedle nové učitelky. Vzhledem k tomu, že loni vedle Arona neseděl, nevěděl, jak si to má vyložit.

Brumbál řekl obvyklé varování o Zapovězeném lese a nebezpečí spočívající v pokusech krmit kentaury, načež zatleskal rukama, aby hostina započala. Jídlo vyrašilo na všech stolech. Pečené kuře, hromady šťouchaných brambor se šťávou a nejméně dvanáct různých druhů závitků.

Když si Harry začal nabízet, po Dracově boku se objevila Stephanie Zimmeriová. Stála v pozoru k hlášení: "Deset nových studentů bylo zařazeno do Zmijozelu. Zaznamenala jsem pro tebe jejich jména."

Podala mu pergamen a vrátila se na své místo.

Draco mrkl na seznam. "Žádná jména, která bych znal, až na to, že si myslím, že Nott má nějaké příbuzné, kteří se jmenují Leightonovi. Na seznamu je Amanda Leightonová.”

"Další Nott," pronesl Harry ztěžka. "Úžasné."

“No, je jí jen jedenáct," řekl Draco a zastrčil pergamen do kapsy hábitu, jakmile si jej Harry stačil prohlédnout. "I když, nejsem si jistý, jestli je přímo spřízněná s Theodorem." Obrátil pozornost k Zabinimu. "Tak, o co jsme přišli?"

"Kam jste šli?" odpověděl velmi chladně Zabini.

"Potřeboval jsem na záchod," řekl Harry. "Nemohlo to počkat."

"A potřeboval jsi na to společnost?" rozřehtal se Zabini.

Dobrá, to dokázalo, že nebyl tak všímavý jako Snape. Což bylo dobře, takže nadcházející slova Harrymu pro jednou nevadila. “Nesmím se toulat po hradu o samotě. Ne, když Voldemort prahne po mé krvi."

Byl celkem potěšený, když sebou Zabini při tom jméně trhl.

"Jeho vlastní kolej ho tenhle rok nezradí," přidal Draco. “To bylo naprosto hanebné. "

"Dokonce i na Zmijozely," dodal Harry.

Ups. To nebyl nejlepší způsob, jak to říct. To Harrymu došlo, ještě než Draco zúžil oči.

Ale potom Draco obrátil svou pozornost zpět k Zabinimu. "Řekni nám, co jsme propásli. Tohle není jen žádost. Říkám ti to jako zmijozelský prefekt."

Kupodivu, tohle fungovalo. Draco rozhodně věděl, jak vést členy své koleje. Harry si připomněl, že musí věnovat lepší pozornost jeho metodám. I když možná, že s jeho technikou by byly méně než naprosto neúčinné.

"Morrighanová je zjevně renesanční člověk," řekl Zabini.

"To je tak stará?" zalapal po dechu Harry.

"To znamená, že je expertem v několika různých oborech," řekl Draco netrpělivě. "Které to jsou?"

"Fajn, pro začátek, je plně kvalifikovanou bystrozorkou. Pět let v aktivní službě."

Och. To rozhodně znělo slibně.

"Ale, když Temný Pán padl, opustila ministerstvo a potloukala se od jedné věci k druhé."

Dobrá, možná ne tak slibně.

"Brumbál prohlásil, že by mohla učit formule, lektvary nebo věštění z čísel stejně dobře jako obranu," pokračoval Zabini. "Ale posledních pár let působila v ochraně magických tvorů v Irsku. Znělo to jako práce na mezidruhových jazycích."

"Takže je možná stejně schopná a kvalifikovaná, jako je... oulala."

"To dostalo do problému i mě," řekl Zabini suše. "Dával bych si na to pozor, být tebou."

Harry mohl sotva věřit svým uším; znělo to jako by Draco a Zabini byli zadobře jako dřív. Pravděpodobně to všechno byla jenom přetvářka a každý hoch hrál scénu ve svůj vlastní prospěch. Jen jedna věc byla jistá: Harry opravdu, ale opravdu nerozuměl Zmijozelům.

---------------------------------------------------

Setkání koleje sestávalo ze Zmijozelů, stojících v přesném pořadí, první ročníky vepředu. Snape prošel pravidla a očekávání koleje. Všichni prefekti byli představeni, i ti, kteří sloužili už před rokem, ale samozřejmě, noví studenti je nemohli znát.

K Harryho překvapení, kolej provolala slávu všem svým prefektům, i jemu.

K ještě většímu překvapení, hučeli a pískali, když Snape oznámil, že Ernie a Padma jsou primusem a primuskou. To samozřejmě nebylo tak překvapivé, jako to, že je za to Snape nenapomenul.

"Heslo do vaší společenské místnosti musí být udrženo v přísné důvěrnosti, řekl nakonec Snape. "Běda tomu Zmijozelovi, který by jej sdílel se studentem z jiné koleje. Netoleruji neposlušnost."

Všichni z prvního ročníku vyděšeně vytřeštili oči; dokonce i Zabini se lehce zachvěl.

K Harryho naprostému šoku, si na to Snape klekl na jedno koleno a pokynul nejmladším studentům blíže. "Ale Zmijozel je, jak se brzo naučíte, více než seznam požadavků. Jsme bratrstvo a vy zde najdete mnohé, kteří vám pomohou si zvyknout na vyučování a hradní společenský život. Pokud máte otázky nebo obavy, tak je můžete přednést starším Zmijozelům. Pokud pocítíte, že potřebujete dospělého, jsem k dispozici. Tuto noc začneme vaší orientací v Bradavicích. Jeden z prefektů se s vámi sejde k prodiskutování školních pravidlech a dalších základních informacích, takže když začnete zítřejší hodiny, nebudete se potulovat chodbami ve zmatku."

Začal vyvolávat svěřence; Harrymu byla přidělena Amanda Leightonová.

Poté se Snape posadil do křesla, které obvykle používal, když byl ve společenské místnosti, a překřížil nohu přes nohu.

Za krátkou chvíli studenti zrušili řady. Nejvíce z nich zamířilo do svých pokojů, ale pár se rozhodlo promluvit si s hlavou své koleje.

Prváci se motali okolo a vypadali, že neví, co dělat. Harry s nimi soucítil; pamatoval si své první dny v Bradavicích, kdy všechno bylo nové a zvláštní.

Začal se prodírat k prvákům, ale než se k nim dostal, zaškubala Larissa jeho rukávem. "Harry!"

"Ahoj-"

"Kde je Salsa? Kde je Salsa?"

"Myslím, že nahoře v mém pokoji," pokrčil rameny Harry. "Trochu se toulá, však víš. Ou - věděla jsi, že Draco dostal k narozeninám fretku? Třeba tě nechá hrát si s Loki, když se ho hezky zeptáš."

"Drakouš má fretku?" Larissiny oči zazářily, ale jen na chvilku. "Ale, hadi jsou lepší."

Harry se musel zasmát. Draco nenáviděl, když mu říkali "Drakouši". Proto měl nutkání tento Larissin zvyk podporovat. "Musím si promluvit se svým prvákem," řekl. "Uvidíme se později."

"Budeš tento rok víc ve společenské místnosti?" zeptala se Larissa s nadějí.

"Ano," řekl Harry pevně.

"Salsa taky?"

"Salsa taky."

---------------------------------------------------

Amanda Leightonová spíše našla Harryho, než on ji. "Ty jsi Harry Potter," řekla a napřáhla malou ruku. "Mandy Leightonová."

Vypadala neuvěřitelně mladě. Harry hledal v její tváři jakoukoli podobu s Nottem, ale nic nenašel. Když jí potřásal rukou, přemýšlel, jak by se mohl slušně zeptat na její příbuzné. ‚Jsi sestřenice toho podrazáka, co se mě pokusil předat Voldemortovi?' vypadalo jako ubohý pokus začít, s ohledem na to, že jako prefekt by ji měl pomoci, aby se cítila ve Zmijozelu vítaná.

"Četla jsem o tobě," řekla Amanda, když ji Harry vedl k volnému rohu společenské místnosti. Měl seznam věcí, které s ní chtěl probrat, ale doufal, že nebude potřebovat do něj nahlížet často. Spíše by rád vypadal, jako že to všechno zná.

"Ve Věštci?"

Amanda potřásla hlavou. "Ten je nudný. Byl jsi v mé knize Maličké kouzelnické zázraky."

Oh. "Takže, ty jsi čistokrevná?"

Kdysi by to považoval za hloupou otázku. Teď věděl, že ve Zmijozelu opravdu jsou i mudlorození.

"Smíšené krve," opravila ho. "Jako ty."

Takže možná by jej nemusela chtít zabít, i kdyby se nakonec ukázalo, že je Nottova příbuzná.

"Můj pravý táta zemřel, když jsem byla malá," pokračovala. "Pocházel z mudlovské rodiny. Pak si moje máma vzala Nicholase Leightona a ten mne adoptoval."

Takže navzdory všemu, nebyla s Notty pokrevně příbuzná. Harry věděl, že by se neměl cítit líp, ale cítil se.

"Jako já."

Svraštila čelo. "Myslela jsem, že jak tvoje máma, tak táta, zemřeli, když jsi byl malý."

"Myslel jsem tu část o adopci. Ačkoli, já jsem si nezměnil jméno."

Amanda ztišila hlas. "Ale Snape je ošklivě znějící jméno."

Harry si dovedl vybavit časy, kdy by s ní souhlasil. "Není."

"Ale je."

"Není."

"Je všechno v pořádku, pane Pottere?"

Harry pohlédl na otce, který procházel místností a kontroloval pokrok prefektů s jejich svěřenci. Oslovení jej na chvíli rozhodilo, ale pak se rozhodl, že Snape s ním jednal jako s prefektem spíše než se synem.

"Ano, profesore Snape," odpověděl zodpovědně. "Toto je Amanda Leightonová. Právě mi vyprávěla něco o svém zázemí."

"Mandy, řekla jsem ti," řekla malá dívenka a vypadala podrážděně.

"Potěšení na mé straně, slečno Leightonová," řekl Snape a napřáhl ruku. "Vítejte ve Zmijozelu."

Nesměle jí potřásla, ale nato už Snape vysmekl impozantní figuru a s vlajícím černým pláštěm zamířil k dalším prvákům.

"Hleďte na to, abyste vysvětlil všechny podrobnosti, pane Pottere," upozornil ho Snape, ještě než se pohnul do další části společenské místnosti.

"Vlastně už znám rozvrh a vím, kde jsou různé třídy. Aspoň tedy teoreticky. Theo mi o Bradavicích  hodně vyprávěl."

Harry se snažil, aby nápadně nepolknul. "Ti Leightonovi, ehm?"

"Můj nevlastní otec je bratranec Theova otce. Vídala jsem ho o Vánocích a několikrát v létě, ale... ne letos, samozřejmě."

Protože Nott byl v Azkabanu. Harry polknul. "Byli jste si blízcí?"

Amanda pokrčila rameny. "Nevím. Byl o šest let starší než já a rád se chvástal. Je mi líto, že tě zkoušel dostat k Temnému pánovi. Můj otčím z toho byl opravdu rozrušený."

"On není Zmijozel?"

Amandina ústa se zkroutila, jako by dívka nerozuměla otázce. "Ne, je. A v tom to je."

Takže by bylo naprosto v pořádku ho předat, kdyby byl pouze v Nebelvíru? To tím myslela?

"A říkala jsem ti, že jsi byl v mých dětských knihách. Předat tě Pánovi zla, to by bylo jako vydat Herkula!“

„Nejsem Herkules,“ řekl Harry a pokoušel se nemyslet na své temné síly. „A měla bys mu zkusit říkat Voldemort.“

Neměl by po tobě jít teď, když jsi ve Zmijozelu,“ řekla Amanda, jako by neslyšela, co Harry právě řekl.
„Proč mi neřekneš něco o předmětech, které mají první ročníky a kde očekáváš, že budou?“ navrhl Harry, když viděl, že se dostávají v rozhovoru do slepé uličky. „A co víš o učitelích. Neboj se. Nezopakuji nic z toho, co řekneš, profesoru Snapeovi.“

Amanda naklonila hlavu na stranu a zvědavě se na Harryho podívala. „Adoptoval tě. To jsi s ním vždycky tak formální?“

“Ve třídě nebo při prefektských povinnostech jsem,“ usmál se Harry. „Jinak ne tak moc.“

„Oh. Jasně.“ Amanda začala vyjmenovávat předměty a odpočítávat je na prstech. „Obrana proti černé magii, kouzelné formule, přeměňování, lektvary…“

-----------------------------------------------------

 

Harryho první noc ve Zmijozelu proběhla přesně tak, jak se dalo čekat. Zabini vydal dlouhý, útrpný povzdech, když v ložnici sedmých ročníků uviděl Harryho loďák - i když to vlastně byla stará Snapeova truhla. Teď, když sdílel pokoj se Zmijozely, Harryho napadlo, že obranná kouzla navíc by se mohla hodit.

Zabini byl natolik směšný, aby si stěžoval na postel navíc, ačkoliv bez Notta byl pokoj obsazen obvyklým počtem.

Pak začal o novém nábytku, který Draco objednal soví poštou pro nadcházející ročník.

"Škoda, že prefekti nemají soukromé pokoje," řekl Draco.

Goyle, jak Harry zjistil, měl protivný zvyk poskakovat na posteli. Draco jen pokrčil rameny.

"Je vyztužená," zašeptal směrem k Harrymu.

"Fyzicky nebo kouzelně?" oplatil mu Harry šepot.

"Obojí."

"Co si to tam o mně vy dva říkáte?"

Draco Zabinimu věnoval nepěkný úsměv. "Jenom prefektské věci, Blaisi. Tomu bys nerozuměl."

Ten výraz na Zabiniho tváři vydržel jen okamžik, ale to Harrymu stačilo, aby pochopil. No jasně... když byl Draco vyloučen, Nott v Azkabanu a Crabbe a Goyle očividně nevyhovujícími, očekával Zabini, že se stane prefektem on sám.

I po té, co mu Snape zadal deset tisíc vět?

Naděje asi vážně nikdy neumírá.

"A jen tak mimochodem, nebyla to Weasleyová," řekl najednou Draco, když se protáhl a zazíval. "Nella Allenhamperová. Měl jsem ji a Davida Hansona."

"Táta ti dal dva?"

Dracovy prsty s jistotou uvolňovaly kravatu. "Už jsem to před tím dělal dvakrát, Harry. Jasně, že mi dal dva. Jak sis vedl s tou Leightonovic holkou?"

Harry si byl vědom Zabiniho odposlouchávání, takže tu otázku ignoroval. "Pojď, najděme Salsu a Lokiho."

Jakmile se ocitli na druhé straně společenské místnosti - v tuto hodinu z větší části prázdné - řekl  Harry tiše. "Je příbuzná s Nottem. Něco jako nevlastní sestřenice, ale pořád je. Řekla mi, že jí v létě chyběl, že ho nemohla vidět."

Draco ztuhnul, ale zeptal se. “No, co by mohl nějaký prvák zvládnout?"

"Nevím, jestli chce něco dělat," dodal Harry. "Ona... nevím. Nepoulila na mě oči jako Ginny, ale byla tak trochu... nevím."

"Čímž chceš říct, že máš dalšího prťavého fanouška?"

"No, vykládala mi, že jsem byl v jejích dětských knížkách."

"Riziko bytí Harry Potterem. Jen nezapomeň, že v jádru může být Nottová. Kde je k čertu Loki?"

"Alespoň, že já vím, kde hledat Salsu." Harry zaváhal. "Ehm... můžou tady kluci chodit do dívčích ložnic?"

"Raději bychom neměli. Riskujeme tím lekci o dekóru-" Draco zamířil ke skupině chichotajících se dívek, které scházely po schodech do společenské místnosti. "Potřebuji jednu z vás, aby přivedla Kentovou."

"Kentovou?" nechápal Harry.

Draco obrátil oči v sloup. "Larissu Kentovou. A ty mi chceš dělat přednášku, že neznám jména svých spolubydlících."

"Loni jsi to nevěděl."

"Řekněme, že tentokrát beru své prefektské povinnosti mnohem vážněji."

Tomu Harry rozuměl. Byl velký rozdíl mezi odpovědností získanou tím, že hlava tvé koleje předstírala podlézání tvému otci, a odpovědností získanou důvěrou tvého skutečného otce ve tvé schopnosti.

 
Larissa seskákala dolů, schody brala po dvou, i když jednou rukou si u krku přidržovala Salsu, která tam byla omotaná a vypadala, že spí.

Draco se zachvěl. Mohl se zbavit své fobie z hadů, ale nikdy se nemohl stát jejich milovníkem. Vidět jednoho z nich omotaného kolem krku malé holky byl očividně pohled, bez kterého by se obešel.

"Larisso," řekl Harry a sklonil se, aby si od ní vzal Salsu. "Vím, že chceš mít svého vlastního hada, ale opravdu od tebe není správné odnést si mého do svého pokoje."

Začala překotně mrkat a vypadala jako by se měla rozplakat.

"Ale Salsa byla tak opuštěná, a kromě toho ta velká ošklivá fretka vypadala, že ji chce sníst a..."

Draco ztuhl a přikročil k Larisse. "Co jsi udělala Lokimu?"

"Nic... no, skoro nic..."

"Co, Larisso?" zeptal se nebezpečně tichým hlasem Draco.

Druhačka ustupovala dokud zády nenarazila o zeď. "Nemohla jsem nechat Salsu překousnout vejpůl!"

"Jen nám řekni, co jsi udělala Dracově fretce," řekl Harry.

"Zavřela... zavřela jsem ji do krabice-"

"Jeho," vyštěkl Draco. "A kde je ta krabice, hmm?"

"Na- na-" koktala Larissa, "na chodbě, jen pár stop od dveří do společenské místnosti. Chtěla jsem ji... ehm jeho, pustit ven ráno, přísahám Drakouši-"

Draco ji naprosto ignoroval. Za chvíli se vrátil s bílou fretkou stoulenou ve svých rukách. Když přicházel, vypadalo to, že se s ní mazlí, ale jakmile se přiblížil k Larisse tak přestal. "Měl bych ti odebrat sto bodů, ty malý usoplený fracku. Co kdyby ho našel Filch? Mohl by ho vyhodit z hradu, aby se o sebe sám postaral v Temném hvozdu!"

"Oh, jsem si jistý, že by dřív trefil do Hagridovy chýše-"

Draco se na něj zamračil. "To by bylo ještě horší, Harry." Obrátil pozornost zpátky k Larisse, která si kousala spodní ret. "Nikdy se znovu neopovažuj dotknout se mé fretky."

Na to se Larissa rozplakala.

"Co? Co je?" zeptal se Draco netrpělivě.

"O-o-on chtěl sežrat S-S-Salsu!"

"Ne, nechtěl," řekl Harry.

"Chtěl, chtěl, chtěl!" Larissa začala lapat po dechu, byla k neutišení.

Harry nevěděl, co dělat, ale ignorovat její trápení mu přišlo kruté, tak ji zatlačil na nejbližší židli. Pro oba byla skutečně moc malá, ale nějak se mu podařilo vmáčknout malou dívenku vedle sebe. "Loki je už na Salsu celkem zvyklý, vážně. Naučili se spolu vycházet. A když je Salsa opravdu vystrašená, tak ví, že se může odplazit do štěrbin nebo do své kouzelné krabice, kde je chráněná. Můžu se jí na to zeptat, dobře?"

O jednu rychlou konverzaci v hadím jazyce později, už Larissa nebyla zoufalá, ale fascinovaná,   ačkoli její tvář byla stále flekatá a mokrá od slz.

"Říká, že Loki se na ni jen díval, Larisso."

"Díval se na ni zvláštním-"

"Nech moji fretku na pokoji," řekl Draco přísně, i když jednou rukou hladil Lokiho po zádech, pomalu a jemně. "A neříkej mi Drakouš."

Larissa přikývla a seskočila z Harryho klína. Jak se tam dostala, to si Harry nebyl právě jistý. Příšerně se vrtěla, když syčel na Salsu... možná, se chtěla dostat blíže ke konverzaci.

“Očividně máš dva prťavé fanoušky," řekl Draco suše, když Larissa odskákala po schodech pryč - na své rozrušení už očividně nemyslela. "Ale radši bys ji už neměl nechat takhle si s tebou hrát. Tohle byly typické testrálí slzy."

"Testrálí slzy?"

"No, testrálové nikdy nepláčou, ne?" povzdechl si Draco. "Proč v Bradavících přidaly do učebního plánu etiku, ale kouzelnická studia úplně vynechali? Už bys to rčení měl znát."

To připomínalo mnohé z věcí, které mu Draco už říkal, ale tentokrát to poprvé nebylo nadhozeno posměšně. "Nečetl jsem věci jako Maličké kouzelnické zázraky, když jsem vyrůstal."

Draco se zachichotal. "Nezačínej to číst ani teď. Je to plné lží o tobě. Jak jsi se narodil na měsícem osvícené mýtině u stáda jednorožců, kteří na tebe shlíželi, a podobně. Skoro jako v tom mudlovském mýtu, co jsem studoval – neposkvrněné početí."

"Ne, moji rodiče určitě měli sex," řekl Harry a ušklíbl se, když si vzpomněl, jak mladší verze Severuse vykládala o Jamesi Potterovi a Lily Evansové, když se společně vykrádali... uh.

"A to jsem si myslel, že jsi duše neposkvrněná." Draco udělal obličej. "O rodičích, chci říct. Vím, co jsi myslel. Nejlepší o tom nepřemýšlet."

"To vysvětluje, proč se stále snažíš někoho dohodit tátovi!"

"Oh, to?" Draco pokrčil rameny. "To je něco jiného."

"Proč je to něco jiného?"

"Prostě je." Draco se narovnal. "Měli bychom jít spát. Zítra je první vyučovací den."

Harry se rozhlédl po opuštěné společenské místnosti a náhle si uvědomil, jak je všechno tiché. "Ale... nebývá Zmijozel trochu divočejší? První noc zpátky na hradě?"

"Schováváme si to na víkend. Pochop, jsme ctižádostiví. To se hodí tak na Nebelvíry, hodit obezřetnost do větru a ponocovat, zatímco by měli odpočívat, aby mohli zapůsobit na své učitele."

Ačkoli, ani v Nebelvíru asi dneska v noci nebyl moc velký večírek, pomyslel si Harry, když následoval Draca po schodech nahoru do chlapeckých ložnic. Ne, když před měsícem bylo tak mnoho lidí zabito při zničení Ministerstva. Mnoho studentů mělo pravděpodobně příbuzné mezi těmi, kteří tehdy pracovali pozdě v noci.

Například Ron.

---------------------------------------------------

Místo toho, aby si prohlédli rozvrhy po snídani ve Velké síni, měl Snape prefekty, kteří je rozdali v soukromí společenské místnosti, takže každý zmatek nebo stížnost mohl být vyřešen bez cizích očí. Zmijozel, jak se Harry učil, si musel udržovat jistou pověst.

Zabini byl předvídatelně neurvalý o obsahu svého rozvrhu. "Etika," četl a díval se na papír, jako by ho mohl změnit silou vůle. "Co je to za hnus?"

"Nový povinný předmět pro všechny sedmé ročníky," odvětil Draco, který jednoduše miloval být tím, kdo je zasvěcený. "Profesor Snape to bude učit."

"Jasně, profesor Snape tak bude učit etiku!" 

Dracův tón potemněl. "Chceš říct, že žádnou nemá? Protože znevažovat svou hlavu koleje přímo před prefekty je ubohý způsob, jak začít školní rok, Zabini."

"Jen... jen jsem si myslel, že jeho opravdovou specializací jsou lektvary."

"To sis myslel? Mně připadalo, že byl loni v obraně poměrně dobrý," řekl Draco ostře. Podíval se přes zmatené studenty a pak lehce zvýšil hlas. "Připraveni? Úhledné řady, první ročníky vepředu a tak dále. A mějte na paměti, že do Velké síně nemůžete vběhnout jako děti. Jste zmijozelové!"

"Jsou to zmijozelské děti," řekl Harry potichu, když s Dracem zaujali svá místa na konci řady proudící z dveří společenské místnosti.

"A já jsem hlavní zmijozelský prefekt-"

“To říká kdo?"

"Myslím, že já, právě teď. Neposlouchal jsi?" Draco se jemně dotkl Harryho ruky. "Nevztekej se kvůli tomu. Neznáš zvyklosti koleje. Opravdu to připadá mně."

"Jo, dobře-" Harry věděl, že má jeho bratr pravdu a tak se raději začal věnovat prohlížení rozvrhu. V tom kvapu mu sotva věnoval pohled. Hm. Etika byla v úterý a ve čtvrtek, přímo po přeměňování, které bylo po obědě. Vypadalo to, že je etice dáno hodně prostoru, ale každé sezení trvalo jen hodinu.

Nebyl si jistý, co si má myslet o obraně proti černé magii. Tři dvouhodinovky každý týden byly v pořádku, kdyby měli profesora, který by za to stál, ale s Maurou Morrighanovou, v jejím koženém pastýřském oblečení, si nemohl být jistý.

No, přijde na to brzy; první hodina obrany byla hned po snídani.

Měl také každý týden tři dvouhodinovky lektvarů, což bylo mnohem více než minulý rok. Už se více neděsil času stráveného se Snapeem, ale věnovat se šest hodin týdně lektvarům? Každého normálního člověka by to zdrtilo!

Draco, pomyslel si Harry, když vešli do síně, byl všechno, jen ne normální. "Konečně. Slušný příděl lektvarů."

"Ročník OVCÍ, hádám."

"Myslím, že to má také co dělat se spojením šestých a sedmých ročníků. Je to náš rok OVCÍ ve všem ostatním a rozvrh není tak intenzivní. Až na obranu. Ale těžko si můžu stěžovat na hodiny a hodiny v tak přitažlivé společnosti-"

Harry by rozhodně mohl. Jestli nebude vědět nic užitečného, bude si stěžovat, hlasitě a dlouho. Měl dost učitelů obrany, kteří byli naprosto neschopní, když přišlo na učení opravdových technik, které potřeboval, aby jej udržely naživu.

"Oh, Harry, ukaž mi svůj rozvrh," řekla Hermiona, která na něj číhala na cestě ke zmijozelskému stolu. "Nech mne se podívat... dohromady lektvary a obrana a přeměňování a samozřejmě etika... i když, škoda formulí. A mám věštění z čísel místo magických tvorů-"

"Já mám věštění z čísel místo magických tvorů a přibral jsem si studium mudlů, samozřejmě," protáhl Draco. "A také ti přeji dobré ráno, Hermiono."

 
Trošku zčervenala, ale brzo se vzpamatovala.  "Dobrá, já už jsem se naučila, jaké nebezpečí spočívá ve snaze zvládnout všechno najednou. Tak můžu si prohlédnout tvůj rozvrh?” Prohlédnutí jí zabralo jen chvilku. "Máš víc hodin s Harrym než já!"

"Jistě. Je to Zmijozel."

"Je také Nebelvír--"

"Mělas ho celých šest let jen v Nebelvíru a teď mi nedopřeješ ani jediný rok?"

"Hej, není třeba se o mě přetahovat," řekl Harry, i když byl tou možností vskrytu potěšen.

"Jen buď vděčná, že máme tolik zmijozelsko-nebelvírských společných hodin," řekl Draco Hermioně.

Harry se usmál. Bylo skvělé, být zpátky ve škole. Doopravdy zpátky, se všemi ostatními kolem. "Představ si to, Hermiono. Být vděčná za to, že jsi spojená se Zmijozelem."

"Poměrně divný pocit, ano,” řekla Hermiona s úsměvem. Ale hned na to svraštila obočí. "Tak ji tu máme zase a zase se předvádí. Co má ta ženská za problém?"

Harry pohlédl k hlavnímu stolu a uviděl Mauru Morrighanovou, jak se usazuje na židli vedle Severuse. "Předpokládám, že na to brzo přijdem," řekl Harry, protože Draco na ni jen hleděl mírně skelným pohledem. "Uvidíme se za chvíli na obraně.”

---------------------------------------------------

Učebna obrany byla zbavená gobelínů a podobných věcí, které Aran pověsil na zdi. Teď byla z větší části holá a bez ornamentů, i když si Harry všiml kříže sv. Brigity, zavěšeného přes jedno okno a něčeho, co vypadalo jako borové větve, které spočívaly na zábradlí schodů, jež vedly do soukromého kabinetu Morrighanové.

Profesorka sama ale nebyla nikde k vidění.

"Možná se převléká do hábitu," řekla Hermiona jízlivým tónem. "Jak jinak by Ron s Dracem mohli dávat pozor na to, co říká?"

"Nechápu, jak souzení lidí podle jejich oblečení může být přijatelné, když souzení podle krve není," odpálil Draco.

"V otázce oblékání má na výběr, proto-"

Harry jim zabránil v další hádce tím, že se posadil k nejbližší lavici a poklepal na židli vedle sebe.

K jeho pobavení se ji oba, Draco i Hermiona, pokusili zabrat.

Ale Draco byl gentleman a ustoupil, než došlo ke skutečné srážce. Našel si místo o dvě řady vepředu, které mu pravděpodobně v každém případě víc sedlo. Lepší úhel rozhledu. Harry se skoro ušklíbl.

Ron přišel skoro pozdě, ale on nikdy rád neopouštěl snídani včas. Vklouzl do židle v zadní řadě jen pár sekund před tím, než se dveře na vrcholu schodiště otevřely a Maura Morrighanová vešla.
Po několik sekund nic neříkala, jen shlížela na shromážděné studenty.

"Přísahám, že nosí kontaktní čočky," řekla Hermiona téměř neslyšitelným šeptem. "Nebo je to kouzlo. Ničí oči nezáří tolik jako její."

Harry si jejích očí až do teď nevšiml. Byly teple hnědé, ale co na tom lidi k čertu zajímalo? Byla schopná učit svůj předmět? To byla jediná otázka, která ho zajímala.

No, tohle, a ještě ten "rozhovor", který ho čekal s otcem.

"Vítejte v sedmém ročníku obrany proti černé magii," řekla Morrighanová svým melodickým irským přízvukem. "Jak dobře víte, jsem profesorka Morrighanová a--"

"Když to víme, tak proč nám to říká?"

"Ššš," řekl Harry a dloubl do Hermiony pod stolem.

Přišlo mu zvláštní, že musí říkat on jí, aby byla zticha během hodiny.

"... toto je klíčový rok vašich studií a to nejen proto, že na jaře budete dělat zkoušky OVCE. Se zničeným a stále ještě zcela neobnoveným ministerstvem nelze pochybovat o tom, že nás čekají neklidné časy. To, co se tu naučíte, vám pomůže nejen ve vaší kariéře, zanedlouho by vám to doslova mohlo zachránit život. Vzhledem k tomu, nemáme čas nazbyt.”

Harry přikývl. Doposud souhlasil s každým slovem, co řekla.

Hermiona vypadala, že souhlasí také. Potlačila povzdech, zalovila v brašně u svých nohou a vytáhla přidělenou učebnici. Několik dalších studentů, včetně Draca, udělalo to samé. Harry je rychle následoval.

Stále ještě lovil svou knihu, když jej přerušil profesorčin hlas. "Co je to?" zeptala se a zvedla Hermioninu knihu z lavice.

Hermiona pro jednou vypadala, jako by nevěděla, jak odpovědět na učitelovu otázku. Ačkoli, byla to velmi neobvyklá otázka. "To je učivo obrany, profesorko Morrighanová."

"Oh, ne, ne," řekla. "Ne, rozhodně ne."

"Ale je to jedna z poslaného seznamu," protestovala Hermiona a popadla kousek pergamenu a dvě další knihy ze své brašny. "Společně s těmito. Vidíte? Tady jsou pokyny, které byly poslané sedmým ročníkům."

Všechno strčila Morrighanové pod nos.

Profesorka pohlédla na pergamen a její hnědé oči se zachmuřily. "Tři knihy, ano?" Podívala se na ostatní studenty a promluvila pevným tónem nepřipouštějícím protesty. "Všechny je odložte. Jestli chcete, čtěte si je ve svém volném čase, ale má vlastní filosofie je, že obrana není něco, co se můžete naučit z knih. Budeme tady mít praktická cvičení, každou hodinu, a vaší domácí úlohou bude pokaždé plně ovládnout dovednosti, které vás naučím. Nikdo nikdy nepřelstil černokněžníka tím, že by mu citoval části knih, slečno..."

"Grangerová," řekla Hermiona upjatě.

Více než upjatě; vypadala, že možná každým okamžikem vybouchne jako napěněná nádoba.

Profesorka Morrighanová zkřížila ruce na hrudi a třásně na jejích rukávech se zahoupaly, jak se pohnula. "Nuže, slečno Grangerová? Dejte ty knihy pryč."

Hermiona to udělala, ale zároveň se zeptala: "Proč jste je tedy napsala na seznam učebnic, když jste neměla v úmyslu je použít?"

"Myslím, že odpověď na tuto otázku je jasná. Nenapsala."

Hermiona vypadala, jako by k tomu ještě měla co dodat, ale Morrighanová se otočila, aby vyvolala Deana, který se hlásil. "Ano, pane..."

"Thomas. K těm domácím úkolům, které jste zmiňovala. Myslela jste tím, že nebudete zadávat eseje? Žádné tři stopy tohohle, dvě stopy tamtoho?"

“Jistěže ne. Absolutně žádné eseje a požadované čtení. Obrana je něco, co děláme, dámy a pánové, ne něco, co studujeme. Ne, jestliže si přejeme zůstat naživu."

Třídou se rozlehlo zavýsknutí. Tedy od půlky studentů. Mužské půlky. Dívky byly stále příliš vyvedené z míry tím, jaký měla Morrighanová vliv na kluky, kteří oslavovali vše, co řekla.

I když i Harry se bezesporu cítil v slavící náladě. "Je opak Umbridgeové," zašeptal škodolibě  Hermioně, když byla Morrighanová z doslechu. "Nic jiného než praktická cvičení!"
Hermiona se jen zamračila.

"Dobrá, připravte si hůlky," přikázala Morrighanová. "To je první pravidlo v mé třídě. Připravené hůlky po celou dobu. Až se naučíte trochu víc, tak na vás budu útočit bez varování. Řízené souboje jsou dobré na procvičování, ale musíte být připravení pro opravdový svět venku. Svět, který je ve válce. Mou prací je, abyste na to nezapomněli."

"Perfektní," zamumlal Harry.

"Můžeme se naučit spousty užitečných kouzel z knih, Harry-"

"To děláme už roky, Hermiono--"

"Vstaňte a seřaďte se podél zdí," nařídila Morrighanová. Dala jim jen pár sekund na to, aby se přesunuli, a pak její podivná, listím obrostlá hůlka zasvištěla vzduchem.

V ten okamžik každý stůl a židle v učebně byly přeměněny v zelené krabovité stvoření s obrovskými zubatými klepety.

Studenti, kteří dost rychle nenásledovali profesorčiny pokyny, se drali pryč od zvířat, která se pohybovala tak rychle, že podlaha vypadala jako živá.

"No?" zeptala se Morrighanová a vyskočila na zábradlí schodů za sebou. Borovicové jehličí se sneslo dolů. V klidu se posadila a přehodila nohu přes nohu. "Budete tam jen tak stát s vypoulenýma očima? Skandinávští štípaví krabi možná nevypadají tak zle, ale mohou vás pěkně zranit, když je necháte."

Možná nevypadají tak zle? Harry si myslel, že vypadají krvelačně. A hladově.

 
"Finite Incantatem," zvolala Parvati, ale nic se nestalo.

"Impedimenta!" zkusila to Hermiona.

Krabi ani nezpomalili.

"Buď jsou to magičtí tvorové, odolní našim kouzlům nebo je stvořila tak, aby ignorovali kouzla studentů-"

"Arresto Momentum!" zkusil Harry, opatrný, aby do kouzlení nezapojil hůlku. Nechtěl prozradit své síly, než bude Řád připraven.

Jeho kouzlo – ostatně jako tucty ostatních, které slyšel od studentů - se ukázalo neúčinným.

"Gigt," řekl Draco klidným, jasným hlasem.

Na to krabi zpomalili a začali se pohybovat trhaně, jako by byli v bolestech.

Všichni studenti přestali se zběsilými výkřiky a zadívali se na Draca, který něco mumlal, mával hůlkou v malých smyčkách, a přitom bedlivě sledoval vzduch před sebou.

Pak opět namířil hůlku na kraby. "Fangelsi," řekl, tentokrát s větší silou.

Odnikud se vymrštila drátěná klec a uvěznila všechny kraby, až na pár zbloudilých, uvnitř. Morrighanová je šla zvednout a jemně je polaskala, než je usadila na vrchol klece.

"Velmi dobře. Opravdu, velmi dobře," řekla Dracovi a usmála se takovým způsobem, že kluci ve třídě vytřeštili oči. Samozřejmě, to zase rozzuřilo děvčata. "Mohl byste vysvětlit třídě, jak jste ten problém vyřešil?"

Draco držel svou hůlku připravenou, když mluvil, i když Harry pochyboval, že by ho chtěla Morrighanová napadnout první den školního roku. "Profesorka se zmínila, že krabi byli původem ze Skandinávie. Myslel jsem, že by to mohlo být vodítkem. Neodpovídali na latinská zaklínadla, takže mě napadlo, že je možná přeměnila tak, aby reagovali pouze na rodnou magii. Zatímco vy ostatní jste na ně stříleli kouzla, která se od nich odrážela, já jsem zkusil kouzlit ve staré skandinávštině."

"A ty samozřejmě mluvíš starou skandinávštinou," řekl Ron a přimhouřil oči. "Tak proč ti to trvalo tak dlouho?"

"Slyšel jsi slovo zkusil, Weasley? Moje překladové kouzlo nemohlo skandinávštinu zvládnout, tak jsem zkusil moderní islandštinu, ale i tak, jen pár zaklínadel je vůbec možné přeložit. Nakonec se mi ale podařilo najít překlad pro kouzlo želatinových noh.”

"Základní překladová kouzla jsou velmi omezená a velmi špatně se slaďují s máváním hůlkou. Bylo by od vás velmi dovedné najít jedno kouzlo, které účinkuje, o dvou ani nemluvě," řekla Morrighanová. "Mimochodem, gigt je islandsky dna. A vaše druhé kouzlo?"

"Incarcerous."

"To bylo významově blíž, fangelsi znamená vězení."

Parvati zvedla ruku. "Proč ti kraby nezaútočili na vás, paní profesorko?"

"Protože jsem je stvořila tak, aby to nedělali, jak jinak. Teď, kdo mi řekne, co jste se z této lekce naučili?"

"Překládací kouzlo," řekl Zabini.

"Studovat v předstihu, abychom ho znali," řekla Hemiona drze.

"Vyhýbat se pobřeží!"

Harry nevěděl, kdo řekl poslední větu, ale Morrighanová zúžila oči. "To jsou jenom detaily vztahující se k této naší situaci. Co jste se opravdu naučili?"

"Sledovat, co vaši nepřátelé prozradí," řekl tiše Harry. "Kouzelník... nebo čarodějka... možná použije magii, se kterou nepočítáte, ale jestli dáváte pozor, tak si možná všimnete náznaku, který můžete využít pro sebe."

"Ano, přesně tak. Velmi dobře, pane..."

Harry měl pocit, že jeho jméno už zná, ale líbilo se mu, že s ním jednala úplně stejně jako s ostatními studenty. Moc se mu to líbilo. "Potter."

"Velmi dobře, pane Pottere." Ladně se otočila na jedné noze - uh, nosila kožené boty zdobené korálky - a věnovala Dracovi plnou pozornost. "A vaše jméno?"

"Snape."

Zabini vydal posměšný zvuk.

Morrighanová pozvedla obočí. "Skutečně. Máte něco společného s mistrem lektvarů Snapem?"

"Jsem jeho syn." Když její obočí vylétlo ještě výš, Draco pokračoval, "stejně jako Harry. Adoptoval nás oba. Minulý rok. Bylo to ve všech novinách."

"Zjevně nečte ani je," zašeptala Hermiona.

Draco hodil pohled Ronovým směrem. "Pro některé lidi je těžké oslovovat mě Snape, paní profesorko. Jestliže tomu dáváte přednost, můžete mi říkat Draco."

Její pohled se nesporně stal ještě upřenějším. "Říkal jste Draco?"

"Říkal jsem ti, že to je divný jméno," zašeptal Ron do Harryho druhého ucha.

"Sklapněte, oba," zasyčel Harry. Nevěděl, co je špatně, ale něco určitě bylo. Morrighanová náhle vypadala vztekle.

Vyslovením jediného slova se Draco změnil z obzvlášť nadaného studenta na někoho, koho očividně nechtěla ve své třídě mít.

Ne ale, že by ho vykopla ven, jako to minulý rok zkusil Aran s Harrym.


Nicméně, strávila zbytek hodiny poukazováním na všechny jeho omyly a opomíjela případy, kdy uspěl v úkolech, které zadala. Když ho kritizovala, nebrala si servítky.

A nebyla jen brutálně upřímná. Vypadala, že se vyžívá v jeho ponižování. V jednu chvíli dokonce prohlásila, že by ještě neměl být v sedmém ročníku, když zjevně není natolik duševně zralý, aby rozuměl jedinému slovu z učiva etiky.

Tenhle komentář přišel úplně znenadání během ukázky mocného štítového zaklínadla.

Ron si samozřejmě myslel, že je to celé úžasné.

Hermiona musela připustit, že je hluboce zmatená.

Harry byl vzteklý. Věděl, jaké to je mít učitele, který je na vás zasedlý. Ale co má jen proti Dracovi?

Že by na sebe Lucius Malfoy někdy v minulosti přivolal hněv další ženy? Ale Draco nebyl jako jeho otec, to už věděl i Harry.

Maura Morrighanová, jak se zdá, se to teprve musí naučit.

0 Komentáře

Nejnovější komentáře