46. 2/3 Prokletá

Prokletá
datum: Pátek 10 květen 2019
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 1
nehodnoceno -
Překlad: Lily of the valley
Beta: Lupina, martik

Kapitola 46. Prokletá – 2/3

„Tedy,“ pronesla jemně Morrighanová. „Vypadá to, žes byl hozen do vody a musíš plavat.“

„Předpokládám, že mluvíš o rodičovství?“ zeptal se Snape a poslední slovo znechuceně zavrčel. „Opravdu doufám, že toto nezmění tvůj názor na naše plány.“

„Samozřejmě, že ne,“ zašeptala a přikryla Snapeovu ruku svou vlastní. Zůstali sedět na pohovce v tichém porozumění.

„Mohli byste přestat křičet?“ zaskučel Harry a chytil se oběma rukama za spánky.

Snape zlověstně prohlásil: „Domnívám se, že křik teprve přijde.“

„Au, au, au,“ zasténal Harry. „Myslel jsem, že jsi mistr lektvarů. Copak nemáš po ruce něco lepšího?“

„Dostali jste lektvar vystřízlivění! Možná, že vynechání léku na kocovinu vás odradí od záliby v pití!“

Draco se vpotácel do obývacího pokoje, v obličeji stále mírně zelený. Nebylo třeba zkoumat příčinu, všichni slyšeli dávení přicházející z jeho koupelny. „Oj, fuj, hnus, to je úplně nechutné, a nemůžu uvěřit, že mě nutíš si něčím takovým projít už podruhé…“

„Nebuď taková citlivka,“ odsekl Harry. „Já zvracel tak stokrát. A příště si zavři dveře, ať to neslyšíme všichni.“

Na to Draco zrudl. V kombinaci s tou zelenou pak vypadal stejně špatně, jako zněl. „Příště?“ zaúpěl, zhroutil se do čalouněného křesla a nechal hlavu viset přes opěradlo. „U Merlinových nafouklých koulí, myslím, že zemřu…“

„Aspoň nemáš pocit, že ti vybuchne hlava…“

„Asi vybuchne…“

Snape krátce mávl hůlkou a do ruky mu vlétla malá hnědá lahvička. „Nakolik je lákavé nechat vás oba trpět další hodiny… Každý dva loky.“ Počkal, než uposlechli. „Lepší?“

Harrymu se sevřelo hrdlo a musel několikrát rychle polknout. „Jo,“ řekl nakonec zhrublým hlasem.

„Ano,“ houkl Draco, strčil si ruce do kapes a sklouzl níž v křesle.

„Dík,“ dodal Harry.

„To bylo pro moje dobro,“ odsekl Snape. „Poslouchat vás dva, jak pořád fňukáte, začínalo být opravdu únavné.“

Morrighanová se dlouze zasmála. „Tedy Severusi, sám víš, že tak to úplně nebylo. Jasně jsem viděla, že jsi bojoval sám se sebou, abys jim nedal nějaký lék na kocovinu dříve.“

„Lépe se tak poučí,“ zamumlal Snape a ohrnul horní ret.

Harrymu se zachvělo chřípí. „Opravdu? Pokud si pamatuji správně, když jsi byl jak dělo ty, neváhal jsem a nabídl ti lektvar na vystřízlivění!“

Snapeovy líce zrůžověly, a nebylo divu. V další vteřině si Harry uvědomil, co právě vyžbleptl, nejen před Dracem, ale i před Morrighanovou. „Ó Bože,“ zaúpěl a praštil čelem do jídelního stolu. „Promiň…“

„Asi bychom měli přejít k jádru hůlky,“ řekl břitce Snape. „Konkrétně mi vysvětlete, co jste u Merlinova milovaného jména dělali v tom stavu v Prasinkách?“ Ke konci už začínal křičet.

Harry pozvedl hlavu a utřel si oči. „Já… já… je to nějak zamotané. No, byla tam Lenka, a já… no…“  K jeho nekonečnému zděšení se slzy, které zadržoval, najednou vyhrnuly z očí a stékaly mu po tváři. „Já jen chtěl medvídka.“

Na okamžik na něj Snape jen zíral. „Medvídka?“

Harry si zuřivě otíral oči kapesníkem, který mu podal Snape. Bylo to k ničemu, nemohl přestat plakat. „O tom to nebylo, šlo o Lenku. Chová se, jako bych nebyl! Teda ne nebyl, ale jako by na mně nezáleželo, jako že jsme jenom kamarádi, a já to nesnáším, nesnáším to!“

„A kvůli tomu jste se vydali do Prasinek?“

„Ne!“

„Harry,“ řekl Snape klidně. „Nerozumím ti.“

Morrighanová ladně vstala. „Myslím, že je čas, abych se vzdálila, drahý. Zdá se, že situaci máš pod kontrolou.“

„Nemusíš chodit,“ Snape si odkašlal. „Velmi brzy se staneš součástí této rodiny…“

„Ano, ale i pak nastanou chvíle, kdy bude namístě, abys se svými syny mluvil bez mé přítomnosti.“ Morrighanová se sklonila a lehce líbla Snapea na rty. „Tohle je jedna z nich. To mi věř.“

Snape sežehl pohledem jak Harryho, tak Draca, postavil se a doprovodil Morrighanovou ke krbu. Zmizela, a on tam ještě chvíli zůstal a zamračeně pozoroval uhlíky.

„Nechtěli jsme ti zkazit rande,“ řekl tiše Draco. „Za to se omlouvám.“

„Měl by ses omlouvat za to všechno!“

„Aspoň vynech Harryho. Byl to můj nápad!“

„Byl tvůj nápad, jít do Prasinek koupit Harrymu medvídka? Vážně,“ Snape se pohrdavě ušklíbl. „Myslel jsem, že máš lepší úsudek.“

Draco polkl a za chvilku nabídl nesmělé vysvětlení. „Problém se sebekontrolou?“

„Myslíš její nedostatek?“ temně se otázal Snape. „Jsem v pokušení ti ukázat, kolik jí chybí mně!“

„Vlastně to byl nápad Komnaty, abychom šli do Prasinek,“ Harry prohlásil s povzdechem. „Myslím, že se mě snažila povzbudit.“

„Ta prokletá Komnata,“ zamumlal Snape. „No? Mám za to, že jsi ještě neskončil?“

Draco se ještě více shrbil, ačkoliv si Harry nemyslel, že to je vůbec možné. „Vzal jsem tam Harryho, abychom se opili, jasné? Teď to víš! Jen jsem chtěl, aby se rozveselil. Ty jsi byl tak zaměřený na svou lásku, že tě ani nenapadlo, jak tvůj vlastní syn hrozně trpí!“

„Komnata nemůže studentům dodávat alkohol.“

Draco se tvářil zlostně. „Opravdu? To jediné ti přišlo důležité v tom, co jsem teď řekl?“

Jo, Harry si toho taky všiml! „Krom toho, nedá se říct, že bys byl nějak zvlášť opatrný a držel nás dál od pití!“ vyhrkl. „Vždy nám nabízíš víno, a zrovna minulý týden jsme měli k obědu šampaňské. A když jsem rozrušený, vnucuješ mi dokonce tvrdý alkohol!“

Draco se rychle chytil tématu. „Ano, tak nám odpusť, jestli jsme si zafixovali, že když jsme ve stresu, tak se předpokládá, že se zlijeme!“

„Tohle nepomáhá,“ Snape si zhluboka povzdechl a posadil se ke stolu, blíže k synovi. „Harry… Lituji, že jsem si dostatečně nevšímal těžkostí, kterými si v posledních dnech procházíš. A je mi líto, že sis vzal natolik k srdci mé nešťastné rozhodnutí z oné noci si až příliš dopřát.“

Harry cítil, jak se mu nahrnula krev do tváří, protože to opravdu nebylo spravedlivé. „To nebylo nešťastné,“ zašeptal. „Bylo to to jediné, čím jsi mi mohl osvětlit, že mě vážně… no…“

„Miluji?“ napověděl Snape.

Harry chtěl svěsit hlavu, ale přinutil se pohlédnout otci do očí. „Ano, to.“

Snape mávl na Draca, aby se k nim připojil, a promluvil téměř učitelským hlasem. „Jste si vy dva vědomi, že pro vás není bezpečné se o samotě potulovat po Prasinkách, ať už se děje cokoliv? A zejména ne, když máte, řekněme, upito?“

Harry tentokrát opravdu svěsil hlavu. „Ano.“

Draco pouze přikývl.

„Musím vám popisovat všechny důvody, proč to tak je? Mám zmínit vyhlídku na mučení, Draco? Voldemort bude zcela jistě chtít podrobné informace ohledně Harryho Pottera! Žil jsem v domnění, že sis tohoto nebezpečí byl v posledních měsících sám vědom!“

Harry vzhlédl přesně v okamžiku, kdy Draco sklonil pohled k zemi. Ale Snape ještě neskončil.

„A ty, Harry! Možná si přísně vzato nepamatuješ detaily ohledně Samhainu, ale věřím, žes byl s nimi seznámen až do nejhlubších podrobností! A to opravdu nemyslím jako slovní hříčku!“

„Hele, my nechtěli skončit v Prasinkách!“ namítl Harry. „A nešli bychom, kdyby nám to ještě myslelo!“

„A to je přesně důvod,“ zahřměl mistr lektvarů, „proč by člověk neměl pít až za hranici vnímání, bez ohledu na osobní potíže!“ V další chvíli dodal nevrle. „Můj politováníhodný incident nevyjímaje.“

Draco položil obě ruce na stůl a dvakrát si odkašlal, než zvládl promluvit. „Harry i já víme, že jít se do Komnaty opít byla chyba.“

„Jo,“ řekl Harry.

„V retrospektivě,“ dodal Draco, čímž si vysloužil zlostný pohled od jejich otce.

„Teď nebudeme řešit, proč Komnata rozdává zakázané látky. V tuto chvíli je důležité, abychom porozuměli, jak jste se mohli ocitnout v Prasinkách. Říkali jste, že to byl nápad Komnaty?“

„No, to byl!“ řekl Harry.

„Komnata navrhla, prostě jen tak, že by vám mohl pobyt ve vesnici prospět,“ pozvedl jedno obočí Snape.

Harry s Dracem na sebe koukli a hned odvrátili pohled. A znovu se po sobě podívali.

„Vyklopte to!“

Draco se vtiskl do opěradla svého křesla. „Já… myslím, že to tak úplně nebylo. Nemůžu si vzpomenout, ne úplně…“

„Vážně?“

„Jo, vážně! Klidně si vezmu veritasérum!“

„Nějak moc se do toho hrneš,“ řekl kousavě Snape.

„Hele!“ namítl Harry. „Řekl jsi mi, slíbil jsi mi, že to proti němu nebudeš využívat!“

Au contraire, pouze jsem naznačoval, že lektvary, stejně i alkohol, se nemají zneužívat. Ale zpět k tématu, pamatujete si, jak jste skončili ve vesnici?“

Draco a Harry na sebe znovu nejistě pohlédli. „Hm… myslím, že jsme si o cestu tam řekli?“ pronesl Harry po chvíli, a začervenal se, protože to musel zase říct. „Protože jsem chtěl plyšáka.“

„A Komnata vás tam přemístila? Pokud ano, musíme ihned informovat ředitele. To by nemělo být na pozemcích školy možné.“

„Ne…“ Draco se na moment zamračil. „Asi se otevřel tunel. Harry?“

„Jo,“ protáhl Harry. „Tunel. To zní správně. Chvíli vedl přímo vpřed, a vyšli jsme zpoza nějakého portrétu, v horním patře domu, kde Brumbál pracuje…“

„To-nebyl-Brumbál,“ odsekával Snape slova. „Čehož byste si byli vědomi, kdybyste nepokračovali ve vašem popíjení, dokud jsem se neobjevil já!“

Harry zamrkal. „Ale říkal jsi mu Brumbále.“

„Merlin mě ochraňuj před zabedněnou omladinou,“ brblal Snape. „Majitelem Prasečí hlavy je Aberforth Brumbál! Ne ředitel!“

Draco pozvedl bradu. „Aha. Přišlo mi trošku zvláštní, aby nejhlavnější hlavoun měl ještě druhou práci, a zrovna v takovém zařízení…“

Snape protočil oči a vypadal, že bude znovu vzývat Merlina. Místo toho vstal a zdál se předobrazem odhodlání. „Musím se jít podívat na zabezpečení toho tunelu, aby se již znovu neobjevoval tak furiantsky. Také musím zjistit, proč mě kouzla, nedávno přičarovaná k hradu, nedokázala upozornit, že jsi s bratrem zmizel z pozemků. Může to zabrat více času, jelikož zdaleka nejsem expertem na starodávnou magii hradu.“ Jeho výraz se stal kyselejším. „Do toho úsilí budu možná muset zahrnout i ředitele. Je nutné zdůrazňovat, jak moc se na tu konverzaci těším?“

„Promiňte, pane,“ řekl Harry a vyhýbal se pohledu tmavých očí, které mu nejspíš viděly až do duše.

Neviděl tedy, jak se Snape přiblížil, ale nemohl přehlédnout prst, který položil pod jeho bradu. „Severus, Harry,“ řekl mírně a pozvedl Harryho hlavu, aby se jejich pohledy setkaly. „Nebo otec. I v tuto chvíli.“

Harry polkl. „Jasně. Severusi. Nebo, tedy… Otče.“

Snape přikývl. „O slečně Láskorádové si promluvíme, až se vrátím. I o tvé očividné touze po plyšácích.“

Harry opět polkl. „Ne, to je v pohodě, žádného nepotřebuju, vážně ne, já nevím, co to se mnou bylo…“

„Chce draka a jednorožce,“ prohodil zvesela Draco. „A medvídka taky.“

Snape se na Draca kriticky podíval. „A to byl dostatečný důvod, abyste skončili v Prasinkách?“

„Ne, ale…“ Draco ztišil hlas. „Měl jsi ho slyšet. Vážně je moc chtěl.“

„Sklapni,“ zaúpěl Harry, ale pak zaútočil. „A vůbec, ty máš taky plyšáka!“

„Nepovídej,“ zamumlal Snape. „Vrátím se, jen co budu moci, a tuto diskuzi dokončíme, pánové. Prozatím tu zůstaňte. A vyhýbejte se potížím.“

„Víme,“ řekl Draco. „Měl jsi na mysli – buďte hodní.“

„Měl jsem na mysli, ať se držíte dál od mé skříňky s alkoholem,“ odsekl Snape, ale v jeho odpovědi chyběl vztek. Šlo spíš o černý humor. Ale nakonec, těsně předtím, než odkráčel dveřmi za doprovodu vzdouvajících se záhybů černé látky, pronesl poslední větu.

„Buďte hodní.“

1 Komentáře


  • 04 čec 2019: 17:58

    Jé, ja som asi slepá, tak dlho tu visí nový kúsok Rodiny a ja nič. Idem si dobbyovsky búchať hlavu o stenu. :)
    Chudák Severus, stále má s tými svojimi potomkami samé problémy. :D

    0 0

Nejnovější komentáře