46. 3/3 Prokletá

PROKLETÁ
datum: Sobota 07 září 2019
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 4
nehodnoceno -
Překlad: Janka
Beta aj: Lupina
Beta čj: martik

Překlad: Janka

Beta aj: Lupina

Beta čj: martik

 

Kapitola 46. Prokletá – 3/3

Jakmile Snape odešel, svalil se Draco do měkkého křesla v obývacím pokoji. Hodil si nohy na konferenční stolek a zasmušile se zahleděl na nízké plameny hořící v krbu.

Nebylo těžké si domyslet, co mu leželo v hlavě. „Deset miliónů vět, nemyslíš?“ zeptal se ho Harry v pokusu odlehčit náladu.

„Myslím, že na toto už věty stačit nebudou,“ zamumlal Draco.

Harry si odfrknul. „Je to horší, než když jsi nastražil otrávené koláčky?“

Ano, a pro Merlina, přeju si, abych ti o tom nikdy neřekl.“

„Ne, to nechceš, ne doopravdy.“ Harry se přesunul na pohovku, natáhl se na ni a zahleděl se do stropu. „Potřebuju všechno vědět, abych se mohl cítit jako tvůj bratr.“

„Bratr, kterého jsem právě ohrozil. To je to, co to zhoršuje.“ Draco se otřásl a lehce zezelenal, asi tak, jako když vyšel ze záchodu. „Tentokrát jsem prakticky hodil jeho nejmilejšího syna do cesty Smrtijedům!“

„V Prasinkách žádní Smrtijedi nebyli –“

„Mohli být! Z toho co víme, tak tam tihle podrazáčtí týpci mohli být!“

„Jo, ale nic se nestalo –“

„Ale mohlo!“

Harry nevěděl co na to říct, jelikož Draco měl pravdu; mohlo se stát něco opravdu hrozného. I když, právě tehdy si uvědomil zbytek toho, co jeho bratr vyslovil. „Ale ne, Draco… neříkej, že jsem Snapeův nejmilejší syn. Jsem si jistý, že to není pravda.“

„Ha.“

„Nejsem!“

Ty jsi byl ten syn, kterého si vybral k adopci,“ povzdechl si Draco ztěžka, načež strčil ruce hluboko do kapes. „Já, to byla taková okolnost, co přinutila jeho hůlku –“

„Myslím, že v mém případě také hrály roli závažné okolnosti,“ pronesl suše Harry. „Nebo tak mi to řekli.“

„To bylo jiné. Myslel to opravdově. Já jsem v této dohodě jako nechtěné nevlastní dítě.“

Harry se přetočil a opřel se o ruku, aby na svého bratra viděl. „Asi si to neuvědomuješ, ale teď Severusovi strašně křivdíš. Draco… Já byl nechtěné nevlastní dítě. Musíš spát v přístěnku? Dostáváš zbytky jídla, teprve až po hodinách na horkém slunci doděláš svou práci? Nakecal snad Severus všem sousedům, že chodíš do školy pro delikventy?“

 „To by mohl stěží udělat, ne…“

„Myslím to vážně!“

Draco se napřímil. „Ano, to vidím. Ačkoli bych rád poukázal na to, že ani ty jsi nebyl nevlastní dítě.“

„Jako bych byl.” Harry chvíli přemýšlel a pak se zhluboka nadechl. „Faktem je to, že jsem byl nechtěný. Ale ty nejsi a na druhou stranu, tady… jsme si rovni,” usmál se Harry.

„Být si rovný s Harry Potterem,” vysmíval se Draco. „Tak bys mi mohl pomoci s mými temnými silami a bezhůlkovou magií.”

„Rovni jako Snapeovi synové, blbečku,” zasmál se Harry. „Víš, co jsem tím myslel.”

„Jasně, stejně jako vím, že dostaneme výrazně odlišné tresty za dnešní pohromu.”

Harry to málem popřel, ale opravdu… „No… možná jo, ale ne proto, že tě má míň rád. Je to jen, však víš… Celou tu věc jsi začal ty.”

„Já nebyl ten, kdo tolik fňukal, že potřebuje plyšáka, až nám Komnata vytvořila cestu do vesnice!”

„Ne, ale to ty jsi usoudil, že bychom se měli opít. A obstaral jsi alkohol.”

„V Komnatě jsme byli v naprostém bezpečí!”

„Jo, ale v Komnatě jsme nezůstali! Protože jsi nás tak opil, že v nás nezůstal ani ždibec zdravého rozumu!”

„Aha, tak jsem tě opil, jo?” Draco vystrčil bradu a ušklíbl se. „Nějak si na to nemůžu vzpomenout. Bolelo to, když jsem tě srazil na kolena a páčil, abych otevřel tvou nevymáchanou nebelvírskou hubu a nalil ti do krku whisky?”

Harry se pro jednou rozhodl ignorovat poznámku o blbých Nebelvírech. „Draco,” pokusil se místo toho o klidný tón. „Víš, že jsem neplánoval své problémy utopit v pití –”

„Jasně, ty jsi dokonalý Potter. Promiň, zapomněl jsem!”

„– ale uznávám, že šlo o moje vlastní rozhodnutí. Přijímám. Neopil jsi mě, ne takto. Ale to ostatní… nic z toho by se nestalo, kdyby nebylo tebe.”

„Bál jsem se, že pokud ti nepřestane harašit v sovinci, tak možná skončíš tím, že uděláš něco mnohem zoufalejšího!”

Harry polkl. „Aha. Opravdu ses bál?”

„Ano. Tak nějak.” Draco přelétl pohledem přes Harryho ruce. „Ty… nechceš to, že ne?”

Harry zakroutil hlavou. „Hádám, že až tak moc tě vinit nemůžu.”

Druhý hoch popotáhl. „Dobře, třeba jsem se až tak nebál. Jen… chtěl jsem tě trochu rozveselit, to je všechno. Vypadalo to jako bratrské gesto.”

Harry přikývl. „Něco z toho se fakt povedlo. Rozveselil jsi mě. Když jsem nemyslel na Lenku.”

„Nebo na plyšáky.”

Na Dracovi přistál polštář.

„Ach, fajn. V zájmu rodinné pohody bych měl upustit od takových narážek.”

„To bys měl. Ehm… když mluvíme o pohodě, ohledně toho, jak jsi říkal, že se cítíš, é, jako bys byl u Snapea druhořadý? Myslím, é… ehm…“

„Ty? Myslíš, jo? Nevidím ani náznak.”

To je totální blb. „Myslím, že pokud tentokrát přijmeš svůj trest s klidem, dokonce i když to bude vypadat jednostranně nebo nespravedlivě, tak ti to vyslouží hodně respektu!”

„Pravda. Hmm, to je docela obrat. Nestává se často, že bys vybízel, abych hrál hodného syna.”

Opravdu dělal Harry tohle?

„Často jsem si myslel, že se vyžíváš v zabírání té role pro sebe,” uvažoval Draco. „Dnes ne?”

„Vše, co jsem kdy opravdu chtěl, bylo být prostě Harry. Znáš mě vůbec?”

„Myslím, že jde spíš o případ uvědomění si mých vlastních nejistot.” Draco nasál vzduch a pak s rozhodností přikývl. „Nicméně, dal jsi mi dobrou radu. Měl bych si ji pamatovat, až Severus oznámí mou zkázu. A mezi tím, předpokládám, že by bylo rozumné dělat něco zodpovědného, než se táta vrátí. Accio zápisky z přeměňování!”

Fakt rozumné, pomyslel si také Harry. Měli deset palců na pondělí o Riffenstalerově teorii částečného přeměňování a proč mohla být aplikována pouze na zvířata s centrálním nervovým systémem. Harry si skoro znechuceně odfrkl; téma bylo tak nudné.

Draco tím byl samozřejmě nadšen, okamžitě se přesunul k jídelnímu stolu, občas vyskočil, aby sebral knihy ze Snapeových polic, zatímco naškrábal přinejmenším patnáct palců, úplně jako stará dobrá Hermiona. Nebo se jen snažil oprostit od hrozivějších myšlenek.

„No, musím říct, že to bylo fascinující,” prohlásil nakonec a protáhl si ruce nad hlavou. „A vidím, že už je docela pozdě. Hádám, že můžu počkat do zítra s kopií konečného návrhu mým očarovaným brkem. Jak pokračuješ se svou esejí?”

Harry se ušklíbl. „No, jeden by myslel, že četba stejných pěti stránek po dobu šestnácti hodin vše ujasní, ale asi ne. Opravdu nesnáším přeměňování. A ty jsi v tom zatraceně dobrý, takže kde je teď tvůj nedostatek sebevědomí?”

„Nepřeháněj,” bránil se Draco nadneseně. „Šlo nanejvýš o šest hodin, a když je teď moje esej hotová, tak mám spoustu času tě doučit. Jako za starých dobrých časů.”

„Nepamatuju si to,” zabručel Harry nevrle. „Ale jo, díky. Myslím, tedy, vím o tom. Ujistil ses, že vím.”

Draco se k Harrymu připojil na pohovce a líně si přivolal některé z knih, ze kterých čerpal. „První věcí, co bychom měli vyjasnit, je, co to přesně znamená částečné přeměňování. Není to tak přímočaré, jak to zní.”

Jen zlehka se dotkli toho tématu, když se v Harryho hlavě ozvalo náhlé vyzvánění zvonku.

Nerozuměl tomu, dokud se Draco s přivřenýma očima ve stejný okamžik zprudka neposadil. „Na návštěvy je docela pozdě. Zajímalo by mě, kdo to je.”

Harry hleděl s otevřenou pusou. „To je domovní zvonek? Proč to prostě nezvoní nahlas?”

„Je to prostě mazané,” pousmál se Draco, vstal a vytáhl Harryho také na nohy. „Hádám, že jsem během našich schůzek opomenul zmínit pergamen u dveří. Ochrany nás upozorní, když chce někdo vstoupit, a zapíší jméno, abychom viděli –”

Najednou zůstal ohromeně stát, jednu ruku rozevřenou podél pergamenu, který zrovna popsal, a trhaně dýchal.

Harry v tom okamžiku uviděl jméno a těžce polkl, když se přes něj přelil pocit zkázy.

Narcisa Malfoyová.

„Matka!” vykřikl Draco a klopýtal ke dveřím.

Harry se bez přemýšlení nacpal přímo před dveře. „Ne, Draco!”

„Ne? Ale to je má matka! Pergamen nemůže lhát, lidskou přeměnu vidí i přes mnoholičný lektvar a maskovací kouzla –”

„Dokonce, i kdyby to byla ona, tak ji nemůžeme pustit dovnitř!” křičel Harry, popadl Draca za ramena, aby do něj vtřásl nějakou soudnost. „Nevíme, proč je tady! Možná mě chce chytit pro Voldemorta!”

Draco se natáhl a odstrčil Harryho ruce a jeho oči připomínaly oči divokého zvířete. „Všechno je jen o tobě, co? Celý můj život, každý jeho útržek, všechno jen o tobě!”

„Mysli!” zakřičel Harry. „Může to být jako s tím chlápkem Warsdatem, o kterém jsi mi říkal! Byl za tím Lucius, vzpomínáš?”

„Já jsem ten, kdo si to pamatuje, ty posraný amnesiaku! Dveře ji nepustí dovnitř, pokud se tě chystá zranit!”

„Warsdate!”

„Darswaithe! Nepamatuješ si dost o našich ochranách, abys to mohl rozhodnout!” Draco zamával svou hůlkou a namířil ji přímo na Harryho srdce. „Ale, do prdele s tím. Jdi mi z cesty, Pottere!”

Harry neztrácel čas dohadováním; věci, které do nich Draco vtloukl v průběhu setkání BA, způsobily, že mu jeho vlastní hůlka prakticky skočila do ruky. Nehledě na to, že ji nepotřeboval. „Ne. A nebojuj se mnou,” řekl tichým hlasem.

Accio cukrové červené mašličky!” zakřičel Draco. „Tak to tedy je! Myslíš, že nemůžu být lepší než ty, když oba používáme normální magii? Jdi kurva od těch dveří a pusť mou matku dovnitř, pokud se nechceš na týden probouzet –”

Což akorát potvrdilo, že Draco ho nechtěl opravdu proklít, protože pokud by chtěl, neztrácel by tolik času. Harryho mrzelo, že musí být tím prvním, kdo sešle kouzlo, opravdu ano, ale jiná možnost neexistovala. Nevpustí pravděpodobného Smrtijeda do Snapeových komnat –

Právě v tom okamžiku se rozzářilo ohniště a zářivě planoucí zelené plameny zahučely, když Snape vyšel z krbu. V mžiku zhodnotil stav a na rozdíl od svých synů nezaváhal. „Expeliarmus!

Když mu hůlka vyletěla z ruky, vrhl se Harry po hlavě na Draca, aby mohl zachytit jedno z cukroví, které letělo k druhému chlapci. Naštěstí, v té chvíli zvítězily okolnosti. Teď, když dorazil Snape, nemusel to Harry zvládnout sám.

„Severusi, díky Merlinovi!” zalapal po dechu Draco, aniž by poukázal na ztrátu své hůlky, když klopýtal k jejich otci a držel záhyby jeho hábitu. „To je má matka, je u dveří a Harry zas ve své obvyklé pitomosti –”

„Jo, promiň, že dávám přednost tomu nenechat se zabít!”

„Myslíš, že by tě mohla zabít, když je tu teď táta? To on byl Smrtijed! Ona byla jen manželkou!”

„Manželkou Smrtijeda!” zakřičel Harry, stále připravený zablokovat dveře. Než znovu promluvil, podařilo se mu ztišit hlas. „Severusi. Řekni Dracovi, že ksakru neexistuje možnost, aby ta žena vešla!”

„Je to má matka!” zaječel Draco a pustil Severuse, aby se vrhl na Harryho.

„Pánové!” zařval Snape, než se tento pěstní souboj mohl dostat mimo kontrolu. „Oba dva! Okamžitě běžte od dveří!”

Harry do Draca ještě jednou pořádně strčil, aby ho dostal z cesty a pak udělal, jak otec řekl. Věřil Snapeovi, že situaci zvládne. A také Draca.

Jeho bratr byl v uposlechnutí pomalejší. Ve skutečnosti natáhl svou třesoucí se ruku ke klice –”

„Draco!” okřikl ho Snape. „Mysli na chvíli! A uvažuj o tom, že snad, možná, prostě vím, co dělám!”

Draco si skousl ret, toužebně se podíval na pergamen u dveří a přešlápl. Ale pak ustoupil tak, jak ho otec žádal.

Snape několika dlouhými kroky přešel ke dveřím, hůlky obou chlapců zastrčil hluboko do kapsy a svou vlastní mával sem a tam. „Dveřní pergamen mě také upozornil,” řekl. „Oba, Lucius i Narcisa byli už před více než rokem dáni na sledovací seznam ochran.”

Mávl hůlkou dozadu a dopředu před pergamenem, pak seslal něco, co vypadalo jako několik dalších kouzel určených na dveře samotné a okolní zdi. V jednu chvíli se objevila jasně zelená mlha, která stékala po kamenech, než zmizela v přízračném pramínku. Harry se lehce otřásl, když si vzpomněl, jak tuto mlhu viděl tehdy, když úpěnlivě Snapea prosil o vzájemné zřeknutí se adopce. Co to ten muž říkal? Ochrany zde jsou velmi silné, vytvořené zvláště proto, aby zabránily vstoupit těm, kdo by si přáli ti ublížit…

„Do ochran nebylo nijak neoprávněně zasahováno,“ oznámil Snape. „Tak, podíváme se, co můžeme zjistit o osazenstvu chodby…“

Vzduchem protančilo více magie a tentokrát Severus mumlal zaklínadlo. Působil stále zamyšleněji. Nebo možná, znepokojený.

„Draco… je to skutečně tvá matka, kdo čeká na vstup. Ale…“ Zlehka položil na chlapcova ramena ruku. „Mrzí mě, že ti musím sdělit, že vypadá, jako by byla vážně nemocná. Nebo spíše prokletá.”

„Musíme ji pustit dovnitř –”

„Ach ne, sakra, nepustíme ji!”

Snape si povzdechl. „Harry, nemůže vejít dovnitř, pokud má v úmyslu ti ublížit. A můžeš se spolehnout na mou práci s hůlkou; ta žena není ve stavu, aby se z chodby pokusila o něco podlého.”

Harrymu spadla brada. Byl si jistý, naprosto jistý, že bude Snape ve věci, jako je tato, stát na jeho straně. Ochrany nebo ne, tam venku byla Narcisa Malfoyová, žena, která stála po boku svého manžela, když svému vlastnímu synovi vyhrožoval smrtí!

„Možná tu je, aby ublížila Dracovi! Ochrany v tomto případě nepomůžou, že ne?”

„V tom stavu, v jakém je, by neublížila mouše.”

„Pošli ji do nemocničního křídla!”

„Merlinovy kozy, přísahám, že do nemocničního křídla pošlu tebe, Harry! Jak by ses cítil, kdyby tvá matka umírala na chodbě a tvůj kreténský brácha by ti nedovolil ani otevřít dveře, aby s ní promluvil!”

„Ona neumírá!”

„Myslím, že by mohla,” zamumlal Snape, což způsobilo, že se Draco velmi tvrdě zakousl do pěsti. „Harry, stoupni si dál dozadu. Draco, pojď sem. A tady máte zpátky své hůlky. I když popravdě, jsem přesvědčený, že Narcisa nemůže seslat žádnou útočnou magii.”

„Och, Merline,” zasténal Harry, dokonce i když si vzal zpátky svou hůlku a přesunul se přes pokoj, jak mu otec řekl. „Ty se opravdu chystáš…“

„My se chystáme otevřít dveře, aby Draco mohl promluvit se svou matkou. Narcisa nebude schopná přejít práh, jestliže má vůči tobě nekalé úmysly.” Snape se na něj upřeně zadíval. „Dýchej, Harry.”

Dobrá rada, ačkoli Harrymu opravdu nepomohla, aby se cítil lépe.

Když Snape kývl na Draca, hoch švihl svou hůlkou jediným rychlým pohybem. „Abire! Vejdi!”

Po tomto už nebylo více otázek ohledně odepření vstupu Narcise Malfoyové. Když se dveře zhoupnutím na pantech otevřely, zavrávorala a pak po hlavě vpadla do Snapeova obývacího pokoje, zhroutila se na podlahu s velmi ošklivým, i když slabým, křupnutím. Silně se třásla a byla neuvěřitelně vyhublá, všude pod kůží, která měla barvu velmi podobnou kamenům, na kterých ležela, jí vystupovaly kosti.

A ještě jedna věc.

Dracova matka byla zcela jasně velice těhotná.

4 Komentáře


  • 17 zář 2019: 16:59

    Ach! U Merlinovho ľavého... Holky, ja sa úplne strácam, koľko času vlastne ubehlo od "skamenenia" Luciusa? A koľko času už trpí Harry stratou pamäti? Každopádne, mám pocit, že Aspen sa vrátila s poriadnou dávkou nápadou cliffhangerov a iných ďalších, dokonale vycibrených spôsobov ako mučiť čitateľov. Som naozaj zvedavá, kam toto povedie! Ďakujem sa preklad, neviem, čo by sme bez vás robili :)

    0 0
  • 08 zář 2019: 17:52

    Aha. Teraz mi docvaklo, čo myslel ten Luciferíkov diabolský portrét, keď hovoril, že Draca nahradí niekým lepším. 8O No som zvedavá, čo sa z toho vyvrbí. Možno zistia, čo sa stalo Lupinovi.
    Super preklad, ďakujem. :)

    0 0
  • 09 zář 2019: 08:26

    No, já jsem vůbec zvědavá, co z toho díla bude.
    Jinak spoléhám na čtenáře jako Ty, co si pamatují předchozí děj, že nám řeknou, kdyby něco nesedělo s překladem předchozích kapitol. Na to už nemám sílu.
    Toto byl poslední kousek, který jsem nepřekládala. Zbytek už mám, jsem se do toho nakonec obula sama. Teď už budem jen pomalu betovat.

    0 0
  • 09 zář 2019: 14:42

    Aj ja som zvedavá, autorka máva obvykle všetko pekne premyslené. Keby dačo nesedelo, dá vedieť. :) A teším sa teším na pokráčko.

    0 0

Nejnovější komentáře