47. 1/3 Mrhání časem

Mrhání časem
datum: Pátek 13 září 2019
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 4
nehodnoceno -
Překlad: Lupina
Beta: martik

Překlad: Lupina

Beta: martik

 

Kapitola 47. Mrhání časem – 1/3

Draco byl ztělesněním něhy, když bral matku do náručí a pokládal ji na pohovku. Poklekl k ní a sklonil se nad její křehké tělo. Hlasem překypujícím bolestí a potřebou zašeptal: „Matko?“

Odpovědi se nedočkal, Narcisa spočívala na poduškách, ale již se nechvěla. Ležela klidně jako smrt. Co Harry viděl, snad ani nedýchala.

Draco se ještě naklonil, zvedl hůlku a s mumláním ji vedl podél celého matčina těla. Harry neslyšel, co říká. Z její šedivé kůže stoupaly pramínky barevného světla, zastřené odstíny hnědé, zelené a oranžové. Nyní Harry kouzlo rozpoznal, před pár týdny je procvičovali v BA. Šlo o vyšetření navržené přímo na bojiště. Poskytovalo základní informace o vnitřních zraněních. Ale výsledky měly zářit duhovými barvami. Tyto zašedlé odstíny neposkytovaly žádnou informaci, jen potvrdily přítomnost černé magie.

Draco křečovitě svíral hůlku a z hloubi hrdla mu vyšlo zasténání: „Musí na ošetřovnu –“

Snape švihl jediným prudkým pohybem hůlkou a z její špičky vyskočila stříbřitá laň, minula nehybnou Narcisu a zmizela za zdí oddělující jeho komnaty od chodby. Hned nato si klekl vedle Draca a popadl oběma rukama synovu hůlku a znehybnil ji. „Už žádná další magie, dokud nezjistíme další fakta o stavu tvé matky.“

Draco jen nepatrně přikývl, jak upíral veškerou pozornost na matku. „Zavolal jsi madame Pomfreyovou?“

Snapeovi se zavlnily vlasy, jak zavrtěl hlavou. „Ředitele.“

Draco trhl hlavou a oči mu stříbrně zazářily skoro jako Patron. „Není to léčitel!“

„Ne, ale musíme to s ním zkonzultovat,“ pronesl Snape s tichým důrazem na každém slově. „Musíme, Draco,“ zopakoval, když se hoch pokusil setřást jeho ruce. „Ředitel rozhodne, zda tvá matka bude léčena na hradě, nebo u svatého Munga.“

„Nebo vůbec,“ vyštěkl Draco a rty se mu nenávistně stočily, když se opětovně pokusil uvolnit z otcova sevření. „Koneckonců je jen manželkou Smrtijeda! Přesně to si Harry myslí, ne? Proč by si hlava vašeho drahocenného Řádu myslela něco jiného?“

„Je to i tvůj Řád,“ přistoupil Harry o kousek blíž. Ale Dracův výraz jej zarazil.

„Ano,“ odpověděl Draco chladně. „A bude dál. Ale jestli všechny ty odklady způsobí, že matka zemře, budu navždy nenávidět tebe i tebe.“ Pohledem nejprve probodl Harryho a pak i Snapea.

Harry polkl, ale cokoliv mohl on nebo Severus říct, přerušilo zahučení krbu, který naplnily zelené plameny. Z něj čile vystoupil Albus Brumbál.

„Pane řediteli,“ začal Snape, ale dál se nedostal. Draco se Severusovi vytrhl a padl Brumbálovi k nohám. Pevně je objal a vykřikl: „Prosím, prosím, prosím, prosím, nenechte moji matku zemřít! Prosím, pane řediteli! Udělám cokoliv! Dám Řádu celý svůj trezor do posledního galeonu, budu vám líbat lem hábitu, až do své smrti budu oddaným otrokem Řádu –“

„Draco, Draco,“ Brumbál zvedl chvějícího se chlapce na nohy, a když Draco pokračoval v blábolení nesouvislých slibů, jemně mu položil prst na rty. Ten pohyb Draca naprosto uzemnil.

„Samozřejmě, že tvé matce pomůžeme,“ tišil jej Brumbál a prstem setřel slzy stékající po Dracových tvářích, „že ano, Severusi?“

„Nevíme téměř nic o okolnostech, které dovedly Narcisu k našemu prahu. Nejlepší bude přivolat Poppy, aby ji léčila tajně.“

„Okamžitě jí dám vědět.“ Brumbál opět vkročil do krbu, kde ho obalil záblesk zeleného světla.

Draco si prsty svíral břicho, jako by se snažil nepozvracet.

„Pojď, posaď se vedle matky,“ pobídl jej Snape tiše a přivolal židli k pohovce.

Draco na ni klesl, v očích uštvaný výraz. „Co když-co když-ale co když –“

„Dýchej,“ pobídl ho Snape a zlehka mu stiskl třesoucí se rameno. „Poppy co nevidět dorazí a hned se dozvíme víc.“

Draco se kousl do spodního rtu. „Je tak strašně hubená…“

Snape přikývl. „Harry, jakmile bude krb volný, kontaktuj kuchyni a vyžádej si čistý vývar pod stázovým kouzlem, aby byl připravený okamžitě, jak ho budeme potřebovat.“

Právě v té chvíli z krbu vystoupila madame Pomfreyová s ředitelem v závěsu a hnala se k Narcise.

„Černá magie, to je jediné, čím si můžeme být jisti,“ oznámil Snape.

„Pravděpodobně kletba od samotného Voldemorta,“ dodal Brumbál. „Týdny se pohřešovala. Naposledy byla viděna ve Walesu ve společnosti dvou Smrtijedů, kteří mluvili o tom, že ji přivedou před jejich pána.“

Harry to považoval za docela dost informací sdělených někomu, kdo není člen Řádu. Ale zase co on věděl o léčivé magii nebo temných kletbách? Možná ten nejmenší detail mohl být nejužitečnější.

Madame Pomfreyová úsečně přikývla a pustila se do práce. Hůlkou švihala sem a tam, obočí se jí nakrabatilo víc než obvykle a sesílala kouzla mnohem pokročilejší, než co se učili v BA. Harry vše s úzkostí sledoval, ale bál se víc o Draca než jeho matku. Vzpomněl si však na Snapeovy pokyny a vydal se odeslat požadavek.

Když se vrátil do obývacího pokoje, brk tančil vzduchem a zaznamenával slova na pergamen, který se vznášel nad Narcisiným vystouplým břichem.

Harry si našel místo, ze kterého dokázal vše přečíst, a přitom nerozptyloval lékouzelnici, ani nepřitáhl Dracovu pozornost. Ale s tím si nemusel dělat starosti. Jeho bratr se zcela soustředil na svoji matku, její ruku svíral ve své.

Čtyři zlomené klouby na ruce, četl Harry na svitku a říkal si, jestli nešlo o ten strašný zvuk, který se ozval, když ta žena přistála na podlaze. Kosti závažně odvápněné. Funkce orgánů minimální. Devatenáct čerstvých kazů. Zpomalený průtok krve… A výčet obtíží pokračoval, až končil – normální zdravá placenta; osmý měsíc těhotenství, prosperující ???

Harry zamrkal a předklonil se. Opravdu, poslední zápis měl na konci otazníky.

Poppy schovala hůlku.

„Co se děje –“ začal Draco najednou.

„Promluvíme si později,“ odvětila madame Pomfreyová rychle. „Musím bezodkladně přinést několik lektvarů.“

Draco neurčitě přikývl, ale tvářil se otupěle.

„Mám tady dostatečné množství základních léčivých lektvarů –“

„Tyto ne, Severusi,“ s tím madame Pomfreyová zmizela.

„Vyléčila jí zlomenou ruku,“ poznamenal Draco a jen prázdně zíral na ředitele.

„A i u zbytku udělá, co bude v jejích silách,“ ujistil ho Brumbál a přivolal si další židli, aby se posadil vedle Draca.

Draco zavřel oči a nadechl se, aby se obrnil. Přesto matku dál jemně držel. „Zajdu – zajdu ke Gringottovým, hned jak budu moct, ale nechci ještě opustit matku… a, a nevím, jestli skřeti schválí tak velký výběr, dokud jim osobně nedonesu klíč… nebo možná budu potřebovat právního poradce…“

„Ach, Draco,“ povzdechl si ředitel smutně a špička jeho čepice jako by zvadla. „Opravdu mi věříš tak málo?“

Draco zoufale zavrtěl hlavou a pak trhnutím přikývl. Nakonec otevřel oči, které byly bezútěšné, ale jasné. „Nevím.“

„Snad časem budeš.“ Brumbál třikrát poklepal Draca po rameni a s každým dotekem jeho ruka prodlévala déle a déle. „O galeonech už hovořit nebudeme, můj chlapče, už ani slovíčko. Jsem rád, když můžeme pomoci tvé překrásné matce a tím tato debata končí.“

„Děkuji vám,“ pravil Draco tiše a pohledem se vrátil k Narcise.

Brumbál se odvrátil. „Severusi, možná by Harry mohl asistovat při úpravě vašich komnat. Nedokážu si představit, že by i Poppyina kouzla dokázala vyřešit tento problém za den.“

„Postaráme se o to později, pane řediteli.“

Harry si všiml, jak Brumbál sevřel rty. Hm. Nebyl si jistý, co je víc matoucí. Skutečnost, že chtěl Brumbál mluvit s Dracem o samotě, nebo zdráhavost Snapea to dovolit?

Pravda, držel se stranou, zatímco Brumbál s Dracem hovořil, ale to nic neznamenalo, když stejně slyšel každé slovo. Teď přistoupil s lahvičkou v ruce. „Vypadáš, že to potřebuješ.“

Draco krátce vzhlédl, načež obsah spolkl. Povzbuzující odvar, Harry odhadl podle lehce peprmintové vůně, která naplnila vzduch. A podle toho, jak se Draco pak napřímil a celý jeho postoj byl mnohem ostražitější.

Krb opět zahučel na znamení návratu madame Pomfreyové. Lahvičky v košíku o sebe cinkaly, když se hnala místností. „Všichni ustupte, potřebuju hodně místa.“

Harryho nikdy nijak zvlášť nefascinovalo léčení, ale tady se jednalo o pokus nápravy černé magie. Proto se zájmem sledoval lékouzelnici, jak sesílá kouzlo po kouzlu, proložené jedním lektvarem za druhým. Některá kouzla vyslovila, ale většinou se jednalo o neverbální. Některé lektvary vkouzlila paní Malfoyové přímo do žaludku, zatímco jiné jí vmasírovala na tepající místa na krku a zápěstí. Další jí vlila do úst, aby pak dlouhé minuty masírovala pacientčino hrdlo k vyvolání polknutí. Draco se pokusil pomoci, ale stroze ho odehnala.

Harry se otočil zády, když si madame Pomfreyová natřela ruce modrým dehtovitým lektvarem a požádala Draca, ať nadzvedne matčin hábit ke kolenům. Snape se také odvrátil. Oba si vyměnili dlouhý pohled a mezi nimi jako by proplulo jediné slovo. Dekorum.

Pak ten moment pominul, ale Harryho zahřál, jakkoliv byl krátký. Byl přesvědčený, že to uznání v těch tmavých očích si jen nepředstavoval.

„Dobře,“ pronesla madame Pomfreyová a Harry nakoukl přes rameno, jestli je bezpečné se otočit. „To byl poslední. Její dýchání se zlepšilo a krev konečně teče přijatelnou rychlostí –“

Najednou se zastavila a zatvářila mrzutě. Otočila se na patě a podívala se přímo na Draca. „Ach, omlouvám se, pane Snape. Doposud jsem se chovala nevhodně. Dal byste přednost probrání stavu vaší matky v soukromí?“

Draco okamžitě pochopil. „Ne, všichni zde mohou být obeznámeni. Prosím, pokračujte.“

Madame Pomfreyová energicky přikývla. „Sám vidíte, jak se zlepšila její barva. Ale nenechte se mýlit. Dokázala jsem zmírnit některé symptomy. Vaše matka stále trpí vážnou kletbou a její stav se doopravdy nezlepší, dokud ta setrvávající černá magie nebude odstraněna. Do té doby…“ Lékouzelnice ukázala na košík s lektvary a povzdechla si. „Vždy, když je použijete, jejich účinnost se zmenší.“

Draco přikývl. „Jak dlouho dokážeme tu kletbu udržet na uzdě?“

Madame Pomfreyová se zamračila. „Temné kletby jsou vždy záludné, ale tato je záludnější než většina. Nemohu říct nic jistě. Týdny, možná.“

„Ale pokud dokážeme najít protikletbu,“ nadhodil ředitel.

„Bude jediným skutečným lékem.“ Madame Pomfreyová zalovila v košíku a postupně vytahovala lektvary a vysvětlovala jejich užití. Zatímco mluvila, instrukce se samy zapisovaly na čistý list pergamenu visící ve vzduchu. Jakmile soupis skončil, Draco ho okamžitě popadl a rychle přeběhl očima, aby prozkoumal detaily.

„A samozřejmě přijdu, když mě budete potřebovat,“ ujistila Draca s úsměvem. „Chci, abyste se připravil na péči o matku, protože je to prostě prozíravé. Neznamená to ale, že jste na to sám, to vůbec.“

„Děkuji vám, madame Pomfreyová,“ zamumlal Draco. „A co miminko? Vaše diagnostické kouzlo ukázalo, že prospívá… jak je to možné?“

„Děťátko je zdravé jako řípa. Přesně jak by mělo. Když je těhotná čarodějka prokleta, její magie se napne až do bodu zlomu, aby ochránila dítě.“

„A co nám můžete říct o samotné kletbě?“ zeptal se Severus.

Madame Pomfreyová se nadechla a najednou se zatvářila pochmurně. „Bohužel, velmi málo. Vypadá to na temné pustošivé prokletí, ale nic takového jsme ještě neviděla.“ Lékouzelnice se zamračila a zastrčila hůlku do kapsy stejnokroje. „Těhotenství zesiluje devastující efekt. Kdykoliv kletba uvnitř ní vystrčí růžky, magie vaší matky obalí dítě jako deka a chrání je. Tím nechá zbytek jejího těla bez obran.“

„Takže,“ naznačil Brumbál taktně, „by se zdálo nejlepším řešením přimět paní Malfoyovou k porodu –“

Hlas madame Pomfreyové ochladl. „Až budete kvalifikován k medicínským radám, Albusi Brumbále, dám vám vědět! To by bylo nejhorším řešením ze všech! V tomto okamžiku je Narcisa Malfoyová naživu jen díky tomu, že její magie chrání dítě!“

„Omlouvám se,“ zamumlal ředitel a smutně zavrtěl hlavou.

Pomfreyová se opět obrátila na Draca. „Až se vaše matka vzbudí, bude naprosto vyčerpaná. Nezasypávejte ji otázkami, ale co nejdříve se snažte zjistit, zda si něco pamatuje.“

„Inkantaci,“ polkl Draco.

„Přesně. Musíme doufat, že kletba nebyla seslaná neverbálně. Mezitím prozkoumám symptomy, zda se mi nepodaří něco odhalit.“

„Bylo by přijatelné použít nitrozpyt, až se vzbudí?“ zeptal se Snape.

Pomfreyová si odfrkla. „V jejím stavu? Nemyslím.“

„A myslánka?“

Madame Pomfreyová se na chvíli zamyslela. „To ji tolik nevyčerpá, protože vzpomínku můžete prozkoumávat, aniž by ji musela prožívat.“ Prudce přikývla. „A dejte mi vědět, jakmile cokoliv objevíte. Bojím se, že můj výzkum nikam nepovede, dokud nestanovíme nějaký směr. Máte ještě nějakou otázku?“

Rozhlédla se a vydala se ke krbu.

Brumbál se na všechny tři zahleděl, nejdéle ulpěl pohledem na Dracovi. „Sám se vydám hledat odpovědi. Možná oddělení s omezeným přístupem nebo má vlastní knihovna mohou vrhnout světlo na to, co se tvé matce stalo.“

„Děkuji vám, pane řediteli,“ odvětil Draco chabě. „Jen… jen doufám, že se brzy probere.“

„Já také, můj chlapče. My všichni.“

S těmi slovy zamířil Brumbál ke krbu, dal madame Pomfreyové přednost a pak oba zmizeli v záblesku zelených plamenů.

Draco si povzdechl. „Co kdybyste šli provést ty úpravy?“ pobídl je Draco úsečně. „Můžu přeměnit pohovku na postel, ale myslím, že matce bude pohodlněji ve vlastním pokoji.“

„Skvělý postřeh,“ poznamenal Snape břitce. „Harry?“

4 Komentáře


  • 17 zář 2019: 17:18

    Možno to vyznie kruto, ale neskutočne sa mi uľavilo, že Harryho ufňukané srdcové záležitosti na chvíľu ustúpili do úzadia (táto jeho stránka bola naozaj otravná, ale to vlastne celá jeho osobnosť po strate pamäti, že) a na scénu prišli nové, hoci nemilé udalosti. Zdá sa mi, že nás čaká ešte pekný riadok zápletok, čo snáď môže znamenať, že Aspen s poviedkou nesekne, ale práve naopak.
    Trochu ma prekvapila forma Severusovho patronusa, ale ak sa už v minulosti preberal alebo vysvetlil, tak mi prosím osviežte pamäť :D často sa v poviedkach stretávame so zmenou patronusa po zamilovaní sa do inej osoby (aj v prípade Severusa), ale dokážem si to vysvetliť aj tak, že laň odzrkadľuje vzťah Severusa so synom. Alebo sa jednoducho nejedná o takýto typ fanficiton... Len ma to zaujalo.

    Holky, vrelá vďaka za preklad! Keď pribudne Rok, hneď sa poteším a viem, že ma čaká kvalitný a skvelý preklad. Aj keď sa s ním piplete alebo crcáte o trošku dlhšie :)

    0 0
  • 18 zář 2019: 16:54

    Hej, myslím, že sa to tak vysvetľovalo v minulých častiach - že to odzrkadľuje jeho vzťah k Harrymu. Severus z toho bol dosť namrzený, pretože on mal byť ten, čo ochraňuje Harryho, kým taký patronus naznačoval, že Harry má chrániť jeho.
    Teraz pridala 51. kapitolu, tak snáď nesekne. :)
    Neznie to kruto, to jeho fňukanie liezlo na nervy asi viacerým. Zas na druhej strane Dracovmu fňukaniu aj sebaklamom sa tiež venovalo dosť veľa priestoru. A tiež boli otravné. :D

    0 0
  • 15 zář 2019: 11:28

    Díky za překlad, konečně jsem zase v obraze. Vypadá to na další komplikace v rodinném životě, těším se na další dílky.

    0 0
  • 13 zář 2019: 23:28

    A sakris. To nevyzerá dobre. Chudák Draco.
    Vďaka za preklad, teším sa na pokračovanie.

    0 0

Nejnovější komentáře