Překlad: Lupina

Beta: martik

Kapitola 48. Magie Blacků – 2/3

Když se Harry a Severus vynořili z myslánky, Narcisa Malfoyová vypadala o maličko lépe. Seděla opřená o nadýchané polštáře a pomalu usrkávala vývar ze lžíce, kterou jí Draco znovu a znovu trpělivě přikládal ke rtům.

Draco se k nim otočil. „Tak co?“

Harry si nebyl jistý, kde začít, ale Severus se nezdráhal. „Zdá se, že tvá matka zná obranná zaklínadla proti vlkodlakům,“ pronesl s očima přimhouřenýma Narcisiným směrem, aby mu neunikla její reakce.

Draco zamrkal. „To nemyslíš vážně.“

Narcisa si slabě a trhaně odkašlala. „A-ano. Rodinná m-magie –“

Draco odložil lžíci a misku, vývaru už mnoho nezbývalo. „Proč mě ty obrany nikdo nenaučil?“

„Blacků, magie Blacků -“

Draco se na židli vzpřímil a pyšně zvedl bradu. „A? Jsem Black! To kouzlo se můžu naučit až v dospělosti? Takže mohu nyní –“

„Ne,“ odvětila Narcisa tiše. Zdálo se, že upadá zpět do naprostého vyčerpání. „Rodinná magie, Draku, můj poklade…“

„Mám za to, že se to podobá rodovému lektvaru,“ pronesl Snape, když ženin hlas umlkl. „Jen ten, kdo nese dané jméno, může takovou magii použít. Jedná se o ten případ, Narciso?“

Nepatrně přikývla a její kůže zešedla.

Harry se zamračil. „Ale počkat, jestli Sirius znal obrany proti vlkodlakům, použil by je té noci, kdy jsme byli uvěznění v Zapovězeném lese s Remusem v jeho vlčí podobě!“

Narcisa se prosebně podívala na Snapea, který pochopil, co chce, a upřel na ni dlouhý pohled. Pak si povzdechl.

„Sirius to kouzlo neznal. Vymyslel je Narcisin otec, Cygnus Black, a podělil se o něj jen se svými třemi dcerami.“

„Madame Pomfreyová říkala žádný nitrozpyt!“ Draco vyskočil na nohy s hůlkou pevně v ruce. Naštěstí ji nepozvedl.

„Tvá matka mě do své mysli pozvala,“ pronesl Snape klidně. „Nicméně, budu již opatrnější.“

Draco pomalu, neochotně odpověděl: „Dobrá.“

Harry vydechl a vyhledal Snapeovy tmavé oči. „To vysvětluje, jak se Remus zranil, ale pořád nám zbývá zvrátit, co mu ty zatracené obrany provedly –“

Draco pohrdavě stočil rty. „Chtěla se ochránit před jedním z nejnebezpečnějších tvorů, kterého kouzelníci znají! Ochránit sebe a nenarozené dítě, jestli můžu dodat! Není její chyba, že musela žít s vlkodlakem, víš!“

„Remus by ji nezranil!“

„A jak to matka měla vědět? Za předpokladu, že je to vůbec pravda! Celý problém s vlkodlaky leží v tom, že se nedokážou o úplňku ovládat!“

„Lucius,“ najednou se ozvala Narcisa zřetelně, jako by jí ten krátký odpočinek dodal sílu. „Úplněk? Stále Lucius.“

Teď mohl Harry jen zamrkat. „Počkat. Remus se o úplňku nepřeměnil, to máte na mysli? Pořád vypadal jako Lucius?“

Snape si povzdechl. „Říkal jsem ti, že pracuju na vylepšení vlkodlačího, Harry. Co myslíš, že vyvolalo takový výzkum, pokud ne zjištění, že můj modifikovaný mnoholičný může občas přeměnu potlačit?“

„No, nepamatuju se, že bys zmiňoval vylepšení vlkodlačího,“ přimhouřil oči Harry. „Možná, protože mám amnézii?“

O vteřinu později si pomyslel, že je zajímavé sledovat, jak se tvář Mistra lektvarů slabě zbarvuje. Zároveň jaksi podivně uspokojující. Asi že Snape, který pro jednou na něco zapomněl, vypadal lidštěji.

Ale na druhou stranu Harrymu tak teď připadal skoro pořád.

„Já si pamatuju, že Lupin říkal něco o tom, že o úplňku zůstane mimo panství,“ ozval se Draco. „Povídalo se něco o možnostech pro případ, když ho v takové chvíli zavolá Pán zla, ale nikdo nic neříkal o vyléčení lykantropie!“

„Zdaleka ještě nelze hovořit o vyléčení,“ odfrkl si Snape. „A jak by ti mohl Remus Lupin říct víc než jen prvotní plán? Ještě neužíval modifikovaný mnoholičný ve dne v noci bez přestání několik týdnů.“

„Od té doby mohl něco zmínit,“ zamumlal Draco. „Třeba Harrymu. Měli příležitost promluvit si, co začala ta maškaráda. Rád bych tehdy věděl, že mé matce nehrozí nebezpečí roztrhání.“

„Od začátku jsme byli upřímní,“ pronesl Snape rázně. „A ani já, ani Albus jsme nevěřili, že by bylo nejlepší spekulovat o výzkumu vlkodlačího a směru, který může nabrat.“

Jeho tón řekl víc než slova, alespoň Harrymu. Není vhodná doba probírat záležitosti Řádu.

Draco to musel pochopit, protože téma opustil. Jemně vzal matčinu ruku a nahnul se nad pohovku, na níž ležela. „Chci všechno pochopit, ale nemluv, pokud toho bude na tebe moc,“ naléhal. „Jen zlehka pokývni, pokud budu mít pravdu. A vůbec se nehni, pokud bude odpověď ne. Dobře? Takže… věděla jsi, že Lucius je falešný? A věděla jsi, že je vlkodlak? I když nebyl přeměněný? Proto jsi odešla na kontinent, aby ses dostala pryč od něj? Protože by mohl zranit tebe a dítě?“

Narcisa nepatrně přikývla na všechny otázky, až na poslední.

Draco jí volnou ruku položil na rameno. „Chtělas od něj pryč, ale ne pro to, že by ses ho bála? Ale bála ses?“ Draco nakrčil obočí, jak se snažil problém rozlousknout. „Že ti vezme dítě?“

Ne, řekla Narcisina naprostá nehybnost.

„Pak… že se bude snažit být dítěti otcem?“

Ne.

Draco byl zjevně v koncích. „Ehm, že řekne Pánovi zla, že jsi těhotná?“

Okamžitě střelila pohledem k Severusovi, ale tentokrát neprosila o nitrozpyt, ale o něco jiného. Možná něco, co Draco postrádal.

„Aha,“ Snape si přitáhl židli vedle Draca. „Pán zla, Narciso? Toho ses obávala?“ Na chvíli se odmlčel a po jejím pokývnutí se snažil na to přijít. „Bála ses Pána zla, ale ne kvůli těhotenství.“

„Falešný,“ dokázala Narcisa, „manželka.“

„Manželka by měla svého manžela znát,“ zkusil Snape a následoval tak naznačený směr. „Věděla jsi, že bys měla podvodníka hlásit. Opustila jsi Anglii, aby ses tomu vyhnula.“

„Měla jsem,“ řekla Narcisa.

Harry viděl rudě. „Myslíte, že jste měla Remuse nahlásit?“ zařval a vykročil.

Když před ním ucukla, Draco se rozzuřeně otočil.

„Měla jsem to vědět,“ zašeptala Narcisa a z očí ji skanuly slzy, když bezmocně otočila hlavu ke zdi.

To Harryho zastavilo před dalším křikem. „Ale věděla to,“ namítl, sám nejistý, zda hovoří ke Snapeovi nebo Dracovi. Nebo k ní.

„Samozřejmě.“ Snape se naklonil k Narcise a prstem pod bradou jí jemně otočil hlavu zpět. „Jakmile jsi zjistila, že Lucius je falešný, měla jsi jen pár reálných možností. Pokud by Voldemort podvodníka odhalil, i od tebe, mohl by prohlásit, že jsi ho měla nahlásit dřív. Tvé nejlepší východisko bylo zmizet, takže kdyby došlo k nejhoršímu, mohla bys prohlásit, že jsi nemohla jeho falešnou totožnost odhalit, protože jsi celou dobu byla v zahraničí.“

„Ale to nefungovalo,“ dodal Draco a počkal na její přikývnutí, než pokračoval. „Proto tě Pán zla proklel? Stalo se, čeho ses obávala. Zuřil, že jsi mu neřekla o falešném ‚Luciusi Malfoyovi‘.“

„Řekl… měla jsem vědět,“ potvrdila Narcisa a tváře se jí leskly slzami.

„No, tady tě nikdo nezraní,“ přísahal Draco zuřivě. „Nedovolím to. Tady s námi jsi v bezpečí.“

Slabě se zachvěla. „Bela,“ zasténala a z očí jí stékaly další slzy, když je pevně zavřela.

„Teta Belatrix tě nezraní. Nikdo.“

Narcisa vypadala, že chce ještě něco říct, ale nedokázala zformulovat slova.

Draco jí položil ruku zpět k boku a divoce na Harryho zazíral. „Takže teď víme,“ téměř vyštěkl. „A doufám, že jsi spokojený. Je v tomto stavu, protože se snažila chránit tvého drahého Lupina.“

Harry to téměř začal zpochybňovat; copak Dracova matka zrovna nevysvětlila, že jen chránila sebe? Ale nemyslel, že má smysl toto zdůrazňovat. Alespoň ne teď. Kromě toho, v této chvíli měli na starosti důležitější věci.