Překlad: Lupina

Beta: martik

Kapitola 48. Magie Blacků – 3/3

-- Harry to téměř začal zpochybňovat; copak Dracova matka zrovna nevysvětlila, že jen chránila sebe? Ale nemyslel, že má smysl toto zdůrazňovat. Alespoň ne teď. Kromě toho, v této chvíli měli na starosti důležitější věci. --

„Zdá se, jako by tato rodinná magie Blacků znamenala, že jen ona teď může Remusovi pomoct,“ trval na svém.

Dracův pohled zaplál pohrdáním. „A ty požaduješ jako záruku jejího pobytu zde, že odčerpá i ten zbytek magie, který ji udržuje naživu? A jestli to zabije i to mimino, tak jde asi poctivý obchod, že!“

„To jsem nemyslel!“ zvolal Harry. „Ale jako ty máš starost o ni, tak já mám starost o něj, to je vše!“

„To není to samé. Lupina znáš jen čtyři roky, Harry! Ona je má matka. Není divu, že tomu doopravdy nerozumíš –“

„No jistě, dělej si ze mě srandu, jak jsi míval ve zvyku, vysmívej se mi, že má máma a táta umřeli!“

„Pánové,“ přerušil je Snape. „Navrhuji, abychom neomílali minulost. Záleží na současnosti –“

„A má matka není ve stavu, aby sesílala protikouzla!“

„Germanium,“ zašeptala Narcisa a slabě nadzdvihla ruku. Dokázala ji udržet jen okamžik, než zase dopadla na pohovku. „Sůl.“

„Ještě vývar?“ hádal Draco. „V tom by měla být sůl. Ale gerbery? Chceš nějaké červené pro dobré zdraví?“

Tentokrát nepřikývla. Ve skutečnosti pohlédla na Snapea s prosebným pohledem.

„Chceš, abych ti četl myšlenky, Narciso?“

„Ne. Absolutně ne!“ vybuchl Draco. „Ani bychom s ní neměli mluvit, měli bychom jen požádat o další vzpomínku!“

„Myslánky takto nefungují a ty to víš, Draco,“ odsekl Snape. „Mohou jen pomoci se sledováním události. Nějak pochybuju, že by tvá matka někomu do detailu vysvětlila svůj stav mysli zahrnující její obavy a pohnutky, poté co si uvědomila, že žije s falešným manželem. Nicméně, můžeš mít pravdu ohledně toho, co si přeje nám sdělit.“

Snape na ni shlédl a jemně se zeptal: „Můžeš myslet na vzpomínku s touto informací?“

Škubla hlavou nahoru a dolů a dodala: „Ty. Sám.“

Snape přikývl. „Jak si přeješ. Pensare non pensatum.“

Další kroutící se mlha vzpomínky zamířila do myslánky. Než se do ní Snape ponořil, kriticky na své syny pohlédl. „Nechci se vrátit a zjistit, že se vy dva zase hádáte. Nebo, Merlin chraň, bojujete. Je to jasné?“

„Jako Lubaantum,“ Draco zvedl bradu o kousek výš.

„Jo, fajn.“

Snape na chvíli zaváhal, ale pak přešel k myslánce a strčil do ní hlavu.

Draco mezitím vrhl na Harryho ošklivý pohled a pak se zvedl, aby požádal skřítky o další vývar. Harry zůstal sám s Narcisou, která na něj upírala oči s výrazem někde mezi prázdnotou a bezútěšností. Nevěděl, co s tím. Ani si nebyl tak docela jistý, co cítit. Ale necítil k ní nenávist, opravdu ne. Nepovažoval ji za dobrou osobu, ale nechtěl, aby takto trpěla. Skutečnost, že byla… Neomlouvalo to ostatní věci, které provedla. Jak by mohlo?

Byl si jistý jediným – nevěřil jí.

„Tady,“ Draco se posadil s přiklopenou miskou v ruce. „Je to řídká polévka jen s několika nakrájenými kapustičkami a kousky kuřete. Požádal jsem o sůl navíc.“

Narcisa vydala zvuk, který mohl být smíchem potlačeným v zárodku. Oči jí změkly, když ji Draco začal krmit.

Severus zamířil k pohovce. „Ta vzpomínka obsahuje návod k nápravě Lupinova stavu,“ oznámil. „Což, díky Merlinovi, je tinktura, kterou zvládne kdokoliv bez ohledu na příbuzenský vztah k magii rodiny Blacků. Práškové germanium smíchané se slanou vodou.“

Harry sebou trhl. Téměř se bál mít naději, ale musel se zeptat. „Kolik květin? A kolik soli? A nemůže mu to ublížit, když se to smíchá špatně?“

V patách této myšlence se objevila rýpavá pochybnost, jestli to vůbec bude fungovat. Co když se je Narcisa snaží nějak podvést?

Přesto se to nezdálo pravděpodobné. Nebyla hloupá a v dohledné budoucnosti závisela na jejich dobré vůli.

„Germanium,“ zdůraznil Snape. „Je forma kovové horniny, ne květina. Právě jsem sledoval, jak Cygnus Black vysvětluje protilék do detailu svým třem dcerám, kdyby chtěly probrat uloveného vlkodlaka, jakmile skončí úplněk. Měl bych ten lék konzultovat s lékouzelníky, kteří se o Lupina starají.“

Harry si nemohl pomoci. „Ale co když –“

Snape mu na rameno položil ruku v uklidňujícím gestu. „To je jediné, co máme,“ jeho hluboký tón pronikl k Harrymu, aby jej ukonejšil. „Je přirozené mít obavy, ale vážně, Harry… tohle je jediné, co máme. Lupin leží a nevnímá už delší dobu, než je záhodno, a to i s magií.“

Harry zdráhavě přikývl.

„A když se Remus Lupin objeví bez úhony,“ dodal Draco, „budeš si pamatovat, že to má matka ho zachránila. Nemusela lék prozradit!“

„V první řadě jej tvá matka proklela,“ zamumlal Harry. „I když… asi se o to nesnažila,“ dodal, když se vrátil ke způsobu, jak ‚Luciusovi‘ říkala, aby nepřekročil práh. Ale to bylo taky v jejím nejlepším zájmu, ne? Nechtěla, aby se odhalilo, že její ‚manžel‘ je někým jiným, protože pak by ji Voldemort obvinil, že nenahlásila podvodníka dříve! Pravděpodobně věděla, že její protivlkodlačí obrany sejmou jakákoliv kouzla, která zajišťovala, že ten muž vypadal jako Lucius Malfoy!

„Snažila se jej neproklít?“ zeptal se Draco vesele. „To rád slyším. Severusi, můžeš odstranit tu poslední vzpomínku, abych mohl vidět tu první? Ale… proč nechtěla, abych viděl tuto s tinkturou? Zní docela neškodně…“

„Řekl bych, že měla své důvody, a přestože je znám, nepřivítala by, kdybych je prozradil,“ prohodil Snape suše. Zatímco mluvil, odstranil vzpomínku a na hůlce ji přenesl k Narcisinu spánku, aby se mohla vstřebat zpět do její mysli. „Věř mi. Bylo to vskutku neškodné.“

Draco přikývl a pokračoval v matčině krmení. Snape se mezitím ztratil v hale. Harry předpokládal, že odešel poslat stříbrnou zprávu do bezpečného domu, kde byl Remus, aby Narcise neprozradil jeho jméno nebo místo. Což naprosto schvaloval.

Když se Snape vrátil, udělal na Draca posunek, aby se ponořil do myslánky.

„Ještě nedojedla polévku,“ zamumlal Draco. „Nechtěl bys jí pomoci, Severusi? Jestli ne, můžu na polévku seslat stázové kouzlo.“

„Musím dohlédnout na nějaké záležitosti,“ ohlásil Snape. „Ať pomůže tvůj bratr.“

Draco zkroutil rty. „To jen sotva považuji za vhodné.“

„Pro smilování boží,“ zvolal Harry. „Neotrávím ji, abys věděl!“

„Nechtěl jsi ji ani vpustit dovnitř! A ptám se tě, co udělala od té doby? Jen zajistila, abychom věděli, jak vyléčit tvého vlkodlačího přítele! Pořád nevíme nic o té pustošivé kletbě a proč? Protože si vybrala, že tvůj drahý Remus Lupin je důležitější!“

„No, může mít jiný důvod,“ řekl Harry, i když na žádný nedokázal přijít. Proč by Narcisa neupřednostnila sebe? Nebo miminko?

Namísto toho zajistila, aby Remus Lupin přežil.

„A ty jsi chtěl, abych k ní pustil Harryho,“ vysmíval se Draco.

Snape ignoroval jejich handrkování. „Narciso, bude ti vyhovovat, když ti na pár minut bude pomáhat Harry Potter?“

Ulevilo se jí. Harry to nechápal. Nijak netajil, že má podezření ohledně její přítomnosti. A stejně přikývla.

„Harry, jsi podobně svolný?“

„Ach, jistě,“ odpověděl rozjařeně, aby Draco pochopil – Harry je důvěryhodný, i když Narcisa ne. „Jistě.“

Draco stiskl rty a frustrovaně šlehal pohledem mezi Harrym a Snapem. Jeho zjevné znepokojení udusilo Harryho touhu mu v tom vymáchat nos.

„Běž,“ pokynul polohlasem. „To já mám ten zachráncovský komplex. Nezraním tvoji matku.“

Díky bohu Draco neřekl, co si Harry začal okamžitě myslet. Protože bez ohledu na zachráncovský komplex, zabil přece Dracova otce?

Přestal být mým otcem dávno před tím, než mě Severus adoptoval, zašeptal Draco v Harryho mysli. Nebo možná šlo o zapomenutou vzpomínku? Severus je mým otcem.

Draco mu věnoval poslední, dlouhý pohled, předal mu polévku a zamířil k myslánce.