50. 3/5 Víc magie Blacků

VÍC MAGIE BLACKŮ
datum: Neděle 08 prosinec 2019
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 2
nehodnoceno -
Překlad: Lupina
Beta: martik

Překlad: Lupina

Beta: martik

 

Kapitola 50. Víc magie Blacků – 3/5

Posadili se v obývacím pokoji, Harry na gauč, zatímco Snape se ponořil do ušáku a prsty spojil před tváří do stříšky a upřel na Harryho temný, neproniknutelný pohled. Protože nic neříkal, Harry začal.

„Ehm, takže vzpomínky.“ Lepší než mluvit o Snapeově legendární minulosti. „Když mi Draco začal vyprávět některé věci, sám jsem si začal trošku vzpomínat, tedy až do vánočního plesu. Po něm se vzpomínky přestaly vracet. Až donedávna. Ale tyhle návaly jsou nové. Bezdůvodně přichází jedna vzpomínka za druhou. Nezačínám si vzpomínat, přitom se vůbec nesnažím. Pak to spustí nějaké slovo nebo myšlenka a bum! Jsou tady.“

„No, nemůžu ti dávat dávku každý den. Ten lektvar ani není bezpečný, pokud nemáš až omračující bolest hlavy. Je to jasné?“

„Jo, ten líný hamer? Myslíš, že proto?“

Snape sebou trhl.

„Cože?“

„Lillehammer, když se ptáš.“

Harry mávl, jako by to bylo nedůležité. „Neměl takové účinky, když jsem ho užil dřív. Kdy jsi mi řekl o tom chameleonovi?“

Snape si jedním dlouhým prstem přetřel nos. „Možná to bylo příliš brzy po vánočním plese a mohlo se přihodit cokoliv, co brání tvému pokroku. Nebo obsah našeho rozhovoru může bránit zábleskům vzpomínek.“

Tradiční vánoční dekorace vycházejí z rostlinných

Harry ten záblesk ignoroval jako neužitečný, i když jej slyšel Snapeovým hlasem.

Vrátil se k rozhovoru o chameleonovi. Zjistil, jak přesně rodiče zemřeli, Snapeovu roli v tom a pak zjistil ty strašné věci o jeho dětství… možná to bylo natolik strašné, že nebyl prostor pro náhodné záblesky.

Nebo možná bylo tím skutečným problémem něco z plesu. „Myslíš jako vidět Remuse jako Malfoye? Moje mysl to neunesla a ustoupila, abych si nevzpomněl na…“ přinutil se to říct, „jehly?“

Vyčaruj jehly, můj Luciusi,” zašeptal Voldemort a nastavil ruku „Chlapec se bojí jehel, jak dobře víš.“

Harry se kousl do rtu tak silně, že ucítil krev. Necítil bolest, ne s lektvarem, který momentálně ulehčoval hlavě.

„Další nával?“

„Jo,“ zamumlal Harry. „J-jehly. Asi, myslel jsem, že ty j-jehly byly Malfoyův nápad. Ale teď slyším, jak mu Voldemort říká, aby je pro něj vyčaroval. A teď vidím tebe, jak mi vyčarováváš whisky, kterou jsem musel vypít před hodinou nitrozpytu na čísle dvanáct. A teď křičíš, že jsem pitomec, a samozřejmě Lucius vypadá, jak by měl, když si jej vytvořily moje vzpomínky. Tomu nerozumím.“

Snape si povzdechl. „Hádali jsme se, jestli jsi ve snu viděl samotného Luciuse nebo někoho pod mnoholičným.“

Může mnoholičný napodobit magický podpis?

„Co má sakra mnoholičný společného s podpisy?“ vybuchl Harry. „Už je mi z toho zle! Je to na hovno, jak do mě všechny ty vzpomínky narážejí jen proto, že někdo řekl zatracené slovo!“

Očekávám, že odpovědi poznáš, až se ti vrátí všechny vzpomínky…

„Musí být frustrující –“

Harry málem vycenil zuby. „Myslíš? A trpěl jsem ztrátou paměti i loni? Protože jsi mi, sakra, v hlavě řekl, že něco poznám, až se mi vrátí všechny vzpomínky!“

„To jsem ti řekl, když jsi mi poskytl vzpomínky k nahlédnutí v myslánce.“

Ale jaký obrázek sis vytvořil, když jsi nahlédl do myslánky? Jistě ne dobrý…

„Sklapni, sklapni, sklapni!“ zakřičel Harry. Jakmile zaslechl zabouchnutí Narcisiných dveří, přinutil se uklidnit. „Promiň. Nemyslel jsem tebe.“

„Ne mé současné já.“

„No, že slyším tvé minulé já v hlavě, není tvoje chyba. I když to byl tvůj lektvar.“

„Což nás přivádí zpět k problému s hlavou,“ podotkl Snape.

„Doprdele práce,“ zaúpěl Harry. „Mám si vybrat! Buď mi vybouchne mozek, nebo se budu nořit do jedné náhodné vzpomínky za druhou. Jako chci si vzpomenout, ale totálně se zcvoknu, jestli to bude pokračovat!“

Zbláznil ses? Lucius Malfoy nenosí džíny

Slyšet v hlavě Rona byla změna, ale ten komentář byl tak podivný, že Harry nechal svoji hlavu svěšenou a přál si, aby zmizela a on už se necítil takto.

„Jako podpůrné opatření se můžeme maximálně snažit o zajištění, aby se ty bolesti zmírnily.“

Jo, tak to vypadá fakt pravděpodobně.

„Nebo můžeš prozkoumat ten Lillehammer a zjistit, proč spouští ty návaly, a vytvořit přípravek, který mi pomůže vzpomenout si, aniž by to bylo tak… tak roztříštěné a náhodné?“

„Můžu se pokusit,“ připustil Snape. „Ale pochybuju, že výsledný lektvar bude bezpečné užít, pokud tě skutečně nebude bolet hlava.“

„Do hajzlu!“

Snape si povzdechl, opřel lokty o kolena a naklonil se, aby se setkal s Harryho pohledem. „Ano, toto je tvůj domov a jak mluvíš je jen nepatrně důležité vzhledem k ostatním problémům. Ale Harry, ocenil bych, kdybys mírnil svůj slovník.“

Měl pravdu, bylo to sakra naprosto nedůležité. Ale šlo i o Snapeův domov. „Jo, dobře,“ zamumlal a uhnul očima. Stejně je to blbý zlozvyk. Mohli by ho kvůli tomu vykopnout z bystrozorského tréninku.

Pracoval jako bystrozor, ale plat odmítl

Promyslím ten tvůj nápad ohledně lektvaru,“ ujistil jej Snape. „Můžeme se mezitím zabývat prvotními příčinami tvých bolestí hlavy?“

„To bych raději nedělal,“ prohodil Harry suše. „Jsem si jistý, že samotné bolesti jsou důkazem.“

„Ale není moc nebelvírské utíkat od problémů, že?“

Vzhledem k tomu, že Snape v Harryho přítomnosti urazil Nebelvír alespoň milionkrát, Harry se chystal vypustit pár slov, doprdele mezi nimi. Naštěstí jej zastavil Snapeův hlas v hlavě.

Můj vlastní syn, kterého jsem si za syna vybral, je Nebelvír.

„Zajímavé, jak chceš, abych byl Nebelvírem podle toho, jak se ti to hodí,“ řekl namísto toho.

„Vždycky budeš Nebelvírem,“ odvětil Snape klidně. „Což nic nemění na tom, že máš i zmijozelské sklony, Harry. Jen pár z nás má znaky jen jedné koleje.“

Harry neodpověděl.

Jsi ochotný se mnou pojmenovat příčiny tvých bolestí hlavy, Harry?“

Nechtěl, ale raději teď než později bez lektvaru. Možná i dobře, že jej rozptylovaly záblesky. „Dobře. Takže nelíbí se mi přemýšlet o tom, že jsi byl Smrtijed. Je to tak kurevsky velké překvapení?“

Snape vulgární výraz nekomentoval. „Samozřejmě není. Ale dřív ti to až tak nevadilo.“

„Možná vadilo. Myslím…“ Harry si odkašlal. „Je mi celkem jasné, že mi loni hodně vadilo, jak mluvíš o Nebelvírech. Ale rozhodl jsem se nedělat povyk. Asi jsem se bál, že přijdu o to, co mám. Toto by mohlo být to samé. Předpokládám, že jsem byl vždy nervózní, že jsi následoval Voldemorta. A teď můj mozek zajišťuje, abych své pocity neodsunoval.“

„Nemůžu změnit, čím jsem byl,“ odvětil Snape chladně. „Nebo co jsem udělal. Nebo co mě utvořilo.“

„A já nemůžu změnit, že mě bolí hlava, když nemůžu užívat ten Lillehammer, protože mi hrozí, že z něj zešílím.“

„Nemusíš šetřit mé city, Harry, nezešílím…“

No, tohle už moc nedělá. Už ne.

„Nedá se nic dělat,“ prohlásil Harry stejně chladně. „Ale je ironické, že nemůžu zapomenout, že jsi kdysi býval Smrtijedem. Ale, no, možná byste s Dracem na to mohli přestat poukazovat. A já se pokusím na to nemyslet.“

„Nejsem si úplně jistý, že předstírat, že minulost neexistuje, je to nejlepší,“ zamumlal Snape a zavrtěl hlavou. „A asi to ani není možné, Harry. Obvykle, když se člověk snaží na něco nemyslet, myšlenka o to víc dotírá.“

„No, pak nevím, co uděláme!“

„Možná opak. Rozhovor místo mlčení. Takže pak dokážeš… začlenit minulého-a-současného-Severuse-Snapea do jednoho kouzelníka ve tvé hlavě. Nakonec.“

„Zatímco celou dobu budu křičet bolestí hlavy? Nebo poslouchat ozvěny hlasů každých pět vteřin?“

„Nevím, co jiného dělat, Harry,“ pravil Snape.

Harrymu bylo jedno, jestli je krutý. „A já si myslel, že máš být ten chytrý! Jestli jsi, vymyslíš něco lepšího!“

Snapeovu odpověď přerušilo tiché odkašlání.

„Vím, že ruším,“ ozval se Draco tiše ode dveří. „Ale matka je vzhůru. A… snad připravená. Měla trochu jídla a džusu a polední lektvary. Všechno jsem jí vysvětlil a je… připravená,“ zopakoval.

Snape se ještě jednou podíval na Harryho a vstal. „Popřemýšlím o tom, Harry. Máš mé slovo.“

Harry úsečně přikývl. „Děkuji. Vím, že musíš…“ neurčitě mávl rukou. „Zůstanu tady.“

„Ne, pojď, prosím“ pobídl ho Draco. Přešel k němu, popadl ho za ruce a vytáhl z pohovky. „Prosím, Harry. Potřebuju vás tam oba. Jsme rodina!“

Jsme rodina, pánové.

„Nemůžu Snapeovi pomoct s nitrozpytem –“

„Můžeš tam být pro mě.“

Jsme rodina, pánové.

Sakra. Protože jsou. „Dobře,“ Harry se nechal vytáhnout Dracem na nohy.

Jsme rodina, pánové.

„Dobře, dobře!“ Harry se vzdal a zařval na ty hlasy: „Jsme zatracená rodina!“

Viděl, jak si Draco a Snape vyměnili ustarané pohledy, ale ignoroval je. S hlavou vysoko zdviženou zamířil zpět do pokoje Narcisy Malfoyové.

ooOOoo

2 Komentáře


  • 08 pro 2019: 22:01

    Začína to byť celkom vtipné. A asi ešte len bude, ak Harry stále bude jačať na hlasy vo svojej hlave. :D
    Na preklad to musel byť des.

    0 0
  • 08 pro 2019: 19:34

    Mám zmiešané pocity. Toto bolo musel byť záhul prekladať... Ďakujem

    0 0

Nejnovější komentáře