Překlad: Lupina

Beta: martik

Kapitola 50. Víc magie Blacků – 5/5

„Siriusi,“ přivítal Harry vřele svého kmotra, který vklouzl do rámu.

„Hadí jazyk,“ zasmál se Sirius a zavrtěl hlavou.

No, už si na to zvykli. Harry přestal počítat, kolikrát takto seděl a klábosil se Siriusem. Sirius jej bohatě zásobil zábavnými historkami o rodičích v Bradavicích, dokud se Harrymu nevrátila angličtina. A pak si povídali někdy i celé hodiny.

Ale tentokrát to bude jiné. Harry zavrtěl hlavou a ukročil. Mávl na Snapea a Draca, aby přistoupili, a gestem se snažil Siriusovi naznačit, že jeden z nich musí převzít rozhovor.

„Bratranče Siriusi,“ pozdravil Draco poměrně formálně a uhladil si vlasy, jako by byl nervózní. „Doufám, že se máš dobře na onom světě. Dostali jsme se do úzkých a doufáme, že bys nám mohl věnovat svoji neocenitelnou pomoc.“

Siriusovy zuby se zableskly v úsměvu. „Buď šťastný, bratranče Draco, jakmile si ze zadku vytáhneš tu násadu od koštěte.“

Draco zamrkal. „Cože?“

„Přestaň mluvit jako stopadesátiletý!“

„Dobře,“ odfrkl si mírně Draco a ruce v pěst zastrčil do kapes u kalhot. „Moji matku prokleli. Potřebujeme kletbu zvrátit a myslíme, že bys mohl vědět jak.“

„Pro toho Smrtijeda byla příliš dobrá,“ zavrčel Sirius. „Přesto nechápu, proč mě považuješ za způsobilého! Nevěděl bys ty víc o kouzlech, ke kterým měl tvůj otec sklony?“ pak pohlédl na Snapea. „Jeho druhý otec. Víš, koho myslím.“

Snape v odpověď jen naklonil hlavu.

„Ale ne, ne, Lucius s tím nemá nic společného,“ Draco rychle vysvětloval. „To teta Belatrix ji proklela. Nějakou magií Blacků. Něco spojeného s pokrevní linií.“

„To moc okruh nezužuje. Jakou kletbu Bela použila?“

„Doufali jsme, že nám to řekneš,“ pronesl Snape a přiblížil se k Dracovi. „Narcisa je příliš slabá, ale podělila se o vzpomínku na seslání té kletby. Belatrixin pohyb hůlkou vypadal takto…“ Snape provedl sérii spirál, každá byla větší než ta předcházející. „Nepronesla žádnou inkantaci.“

Sirius překvapeně ustoupil a zesinal. Ani nemohl promluvit. „Chřadnoucí čarodějka,“ nakonec zaúpěl. „Ale ne. Ach, Narciso…“

„Takže tu kletbu znáš,“ v Dracově hlase zaznívala naděje. „Víme, že bude trochu složité najít nějakého Blacka, který sešle protikouzlo, ale –“

„Draco,“ přerušil jej Sirius a v hlase mu zaznívalo cosi naprosto hrozného. Něco definitivního. „Jediná osoba, která by mohla seslat protikouzlo na Chřadnoucí čarodějku, je manžel. Ale pravdou je, že Lucius prostě není dost černý.“

„Lucius nebyl černoch ani trochu. Mluvíš z cesty,“ stěžoval si Draco.

„Ne černý barvou kůže, musí být černý. Černé srdce, to je to. Temný.“ Sirius si povzdechl a pokračoval. „Chřadnoucí čarodějku vynalezla moje rodina, to je pravda. Ale není spojená s pokrevní linií. Nemůže být doslova spojená s pokrevním příbuzenstvím, protože protikletba potřebuje spojení manželské. Ty dvě spolu nejdou dohromady.“

Draco přikývl. „Dobře, to dává smysl.“

Možná někomu s intuitivním pochopením kouzel, pomyslel si Harry. Nemyslel, že by už dokázal mluvit anglicky, proto zvedl obě ruce do vzduchu, trochu je oddálil a rozšířil oči a snažil se naznačit zmatení.

Snape nakonec pochopil. „Vysvětli to detailněji, Blacku. Harry nevyrostl v naší kultuře.“

Sirius krátce stiskl rty. „A ví, jak je mi to líto.“

„Je to v pořádku –“ Ne, pořád hadí jazyk. Poznal to podle výrazů všech třech kouzelníků.

„Takže spojení manželské,“ pronesl Sirius tentokrát razantně. „Jestliže je žena prokleta Chřadnoucí čarodějkou, protikouzlo může seslat jen manžel. To je celé. Má rodina tu kletbu používala staletí, aby přinutila ženy do manželství. Kletba vysaje čarodějčinu magii a životní sílu, dokud nezemře. Jediný způsob, jak z toho ven, je provdat se za Blacka, který žádal o její ruku. Nezáleží, nakolik ji miluje, protikletbu může seslat, až když je s ní spojený doživotně.“

Harrymu to přišlo naprosto choré. Špatné, dokonce –

„To je… choré,“ vydechl Draco. „Je to špatné.“

Harry téměř odfrkl, ale dokázal se zarazit.

„Od začátku, do konce,“ souhlasil Sirius a zašklebil se. „Proto trvá dlouho, než ta kletba zabije. Aby měla čarodějka čas změnit názor. Proto každý, kdo je dost Black, může seslat tu kletbu, ale protikletbu může seslat jen hůlka manžela spojeného doživotně.“

„Takže ženu může proklít příbuzný, i kdyby ji muž, který po ní touží, nechtěl provést.“ Draco vytrhl ruce z kapes a začal si je mnout. „A zkurvená teta Bela věděla, věděla, když ji seslala na moji matku, že už ani manžela nemá! Věděla, že je to rozsudek pomalé smrti, a přesto to udělala!“

„Draco!“ vyštěkl Severus. „Rozvaha!“

Draco najednou polkl a hned se pokusil couvnout. „Aha, no… jo. Kontrola nutkání?“ nabídl chabě. „Ale podívej, tati –“

„Aha, jsem táta, když se snažíš vlichotit se,“ zahromoval Severus. „Nic takového jsi neměl říkat!“

Draco se trochu sebral. „Ale Sirius byl v Řádu, tak jsem myslel, že bude v pořádku, když bude vědět… správně?“

„Nechovej se, jako bys to byl ty, kdo ztratil paměť!“ štěkl Snape. „Tento bod jsme probírali. Už není v Řádu! A za Závojem nelze použít Obliviate!“

Sirius to handrkování ignoroval. Tmavé obočí se mu spojilo, čelo nakrčilo a zpracovával Dracova slova. „Pamatuju si Narcisinu svatbu. Šlo o pouto na celý život. Nechtěla slyšet o čemkoliv slabším. Luciuse považovala za svého vlastního zmijozelského prince. Takže jestli nemá manžela, nemohla se rozvést, takže to může jen znamenat…“

„Ano, Blacku,“ pronesl Snape tónem, který měl vyznít jako znuděný. Ale vyzněl hlavně nevrle. „Lucius Malfoy je mrtvý. Buď té lásky a nech si tu informaci pro sebe bez ohledu na to, koho na onom světě potkáš. Neinformuj ani Harryho rodiče.“

„Dokážu udržet tajemství,“ odfrkl si Sirius. „Harryho život by byl značně lepší, kdybych ho tolik udržet nedokázal. Ale budeš mi dlužit, Snape. Na to můžeš vsadit své umaštěné vlasy.“ Zvedl obočí a naklonil se k povrchu zářícího zrcadla. „I když teď už nejsou tolik mastné, co? Konečně jsi objevil šampón?“

„To stačí, Siriusi,“ pokáral ho Harry. Trochu jej znechutilo, že se uchýlil k tak pitomým urážkám, když je Draco zoufalý kvůli umírající matce. Podle pohledů, které mu vrátili, byl rodný jazyk zpět. „Takže znáš protikouzlo?“

Sirius vycenil zuby. „Samozřejmě ho znám, Harry. Jsem Black. Ale nedokázal bych ho seslat –“

„Dobře, dobře,“ Harry se cítil potěšeně poprvé za celé hodiny. „Najdeme někoho na této straně Závoje, aby to udělal. Někoho, kdo není její bratranec! Stačí, když si Narcisu nejdřív vezme, že? Protikletbu můžeš naučit Draca a ten ji naučí… no, jsem si jistý, že někoho najdeme.“

„Musíte najít kouzelníka dostatečně černého,“ odsekl Sirius. „A žádného nenajdete, protože –“

Najednou ustoupil od povrchu zrcadla a pak téměř ustoupil do temnoty za rámem.

„Siriusi!“ zakřičel Harry. „Vrať se! Neodcházej. Měl jsem jen dva střepy, než jsem tě dnes zavolal a teď už mám jen jeden –“

Siriusova mlhavá postava na dlouhý okamžik strnula, a pak se pomalu vrátila. Harry jej zase uviděl jasně. Sirius tam stál tiše a pohledem střílel z Draca na Snapea.

„Můžeš to vysvětlit?“ zeptal se Harry. „Koho musíme získat?“

„Nebude se vám to líbit,“ varoval je. „Zvlášť ne tobě.“

Díval se u toho na Snapea.

„Někoho opravdu černého, jsi řekl,“ pobídl jej Harry. „Myslel jsi temného, že jo? Ne barvou pleti ani jménem?“

„Temného, ano.“ Sirius se na chvíli zamyslel. „Blackové tu kletbu nespojili s krví, ale chtěli ji udržet pro sebe. A protože byli paranoidní bastardi, nespoléhali se jen na utajení. Kdo chtěl vůbec seslat kletbu nebo protikletbu, musel prokázat, že má černé srdce. Takže to kouzlo bylo v prvé řadě spojeno s… požadavkem jistého obřadu.“

Najednou se za ním objevila židle. Sirius na ni padl a opřel se lokty o kolena. Pohled, který upíral na Harryho, byl poněkud starý, smutný i moudrý zároveň. „Nepřemýšlel jsi nikdy, proč jsem utekl z domu?“

„Tvoje rodina, byli to temní kouzelníci a chtěli, abys byl ve Zmijozelu –“

„A proč přesně?“

„Vždycky jsem si byl jistý, že jsi měl perfektní důvody, Siriusi.“

„Ha. Ano, měl.“ Muž v zrcadle se dlouze nadechl. „Už mě unavovalo, jak mě každé prázdniny trápili. Chtěli, abych se v sedmnácti účastnil tradiční ceremonie Blacků. Opravdu temná ceremonie,“ hořce se zasmál. „Každý kouzelník Blacků to měl přijmout, i když pro čarodějky byla volitelná. Narcisa to nemusela udělat. Andromeda to odmítla. Belatrix se samozřejmě nemohla dočkat. ‚Můžu mít dítě?‘ ptávala se. ‚Můžu mít mimino?‘ Skutečně si u toho mnula ruce.“ Sirius se zachvěl a hlavu sklonil až skoro ke kolenům.

„Nerozumím, Siriusi,“ pravil Harry tiše a přihnal se k zrcadlu, co nejblíž muži v něm. Roztáhl na povrch ruku a snažil se ji položit Siriusovi na koleno. Samozřejmě cítil jen hladký povrch skla, protkaný magií.

„Nechápeš,“ vrátil Sirius mírně. „Nemůžeš. Vím, že tvůj život s mudly nebyl dobrý, Harry. Ale… kouzelnická kultura není pokaždé něco extra.“

„Zjevně byla zlá, ta ceremonie,“ ozval se Draco, když Harry neodpovídal. „Ale matka čelí jisté smrti a spolu s ní i její nenarozené dítě, Siriusi. Je v osmém měsíci! Takže jestli jsou volby mezi manželstvím s někým hrozně temným a smrtí jich obou… řekni nám to!“

Sirius vzhlédl a podivný úsměšek zkřivil jeho tvář. „Ale není to tak zlé, Draco. Ne pro tebe a pravděpodobně asi ani pro ni. Možná se ti ten nápad i bude líbit.“

„Cože? Líbit nápad, že se matka doživotně spojí s nějakým zvráceným vošoustem, který dělá věci na úrovni tety Bely?“

„Ano,“ odvětil Sirius stále s tím podivným úsměškem. „Takže pojďme na to. Rodinná ceremonie Blacků, která umožňuje manželovi seslat protikletbu na Chřadnoucí čarodějku. Můžeš ji absolvovat, jen když právě dosáhneš dospělosti, když tvá magie dosáhne svého dospělého vrcholu. A musíš udělat vlastně prostou věc. Jde o vraždu, Draco, a nezáleží na tom, koho. Kouzelníka, čarodějku, mudlu, dospělého, dítě, kohokoliv. Můžeš dokonce zabít…“

Narovnal se na židli a zpříma se podíval na Snapea. Z hlasu mu odkapávalo obvinění. „Svého vlastního otce.“

Draco dlouho zíral v jasném nepochopení a pak si přikryl ústa rukou a otočil se ke Snapeovi.

„Ani nemusíš použít Avadu,“ pokračoval Sirius neúprosně. „Nezáleží, jak jsi ho zabil, Snape. Záleží jen na tom, kdy. A ty se divíš, proč jsem tě tak nenáviděl, i když jsi byl v Řádu a James si myslel, že ses osvědčil. Ale byl jsem chytřejší. Regulus zajistil, abych to věděl. Ty ses k Blackům hodil mnohem víc, než bych kdy mohl já. Co jsem já odmítl jako zvrácenost, ty jsi uvítal.“

Snape stál s kamenným výrazem a černýma očima jako úlomky obsidiánu. Když konečně promluvil, bylo to bez emocí, naprosto mrtvým hlasem.

„Ty… lžeš…“

„Chtěl bys, abych lhal?“ Sirius se postavil a pokrčil rameny. „Ale pak umře. A mladý Draco ji pravděpodobně bude raději následovat, než aby zůstal tvým synem.“

Snape přešlápl a rysy se mu přeskládaly do úšklebku. „Jak příhodné. Rodinná ceremonie Blacků je přesně tím, co na mě uvalil Voldemort, když jsem dospěl? Nemůžeš očekávat, že takové náhodě uvěřím!“

Sirius zavrtěl hlavou. „Co se stalo s tvojí brilantní analytickou myslí, Snape? Funguje jen na lektvary a špiónství? Vůbec to není náhoda! Regulus se už připojil ke Smrtijedům. Neměl ani sedmnáct, ale byl tak odhodlaný zapůsobit na ‚Pána zla‘ svojí způsobilostí. Prozradil mu všechny rodinné tradice Blacků a prosil jej, aby se zúčastnil jeho ceremonie, až mu bude sedmnáct. A co mu na to Voldemort řekl? Jen že je to pěkná tradice a bude ideální na jeho sedmnácté narozeniny, protože ho plánoval označit a samozřejmě smrt bude nezbytná –“

Sirius se dlouze nadechl a nosem vydechl tak prudce, až se mu chřípí rozšířilo. „Nelžu, Snape. Jsi pravděpodobně jediný žijící kouzelník, který může Narcisu zachránit před Chřadnoucí čarodějkou. Ale abys to mohl udělat, musíš si ji vzít. Skutečné manželství. V každém smyslu toho slova.“

Draco se málem zalknul. Tvář mu tak hořela, že vlasy kolem ní vypadaly přízračně. „Vzít,“ zopakoval. To slovo znělo téměř jako přísaha, když zíral na Snapea, jako by byl jeho jedinou nadějí.

Ale přesně to, samozřejmě, Snape byl.

„Spojení,“ dodal Draco stejně tichým, posvátným tónem. „Na… na celý život.“