Vítejte,

Uživatelské jméno nebo e-mailem:

Heslo:



[ ]
[ ]
[ ]

RODINA jako žádná jiná

LÉTO jako žádné jiné

ROK jako žádný jiný

Kapitola 8 HODINY PLAVÁNI

HODINY PLAVÁNI
datum: Čtvrtek 29 leden 2009
v kategorii: LÉTO jako žádné jiné > ASLNO Kapitoly 1 - 8
komentáře: 2
nehodnoceno -
Preklad: Kaya

Betareader: Sargo

Záverečné beta: Sargo

Neušli ani sto metrů a Draco už se chtěl na koupaliště vrátit. „Přece jen bych ji měl někam pozvat,“ pronesl zamyšleně. „Nemyslíte?“
 
 „Můžeš to nechat na jindy,“ odpověděl Snape.
 
 Draco potřásl hlavou. „Když já nemůžu čekat. Musím se vrátit, zjistit, kdy půjde na oběd… hm, možná pracuje bez přestávky až do tří. Což nevadí, já si rád počkám. Nemám hlad a…“ Náhle se zastavil. „Potřebuju s ní být chvíli o samotě, doufám, že to chápete. Tady je to dost bezpečné. Můžete jít s Harrym nakupovat, nebo tak něco…“
 
 „Jindy,“ zopakoval Snape.
 
 „Ale jak mám vědět, že mě taky někdy necháš jít samotného?“ dožadoval se Draco zoufale. „Tohle je naprosto k ničemu, když se všude táhneme spolu, a pořád…“
 
 „Nech mě o tom chvíli přemýšlet, předtím, než mě rozzlobíš.“
 
 Harry si pomyslel, že Snapeův hlas zněl dost naštvaně už teď a že Draco si toho taky určitě všiml, protože přestal s kňouráním, jak moc potřebuje Rhiannon znova vidět. Čemu Harry nerozuměl bylo, že Draco vůbec ještě chce Rhiannon vidět, vzhledem k okolnostem. I když, právě ji viděl jen v plavkách. Draco rozhodně nebyl zvyklý vídat dívky, které by toho na sobě měly tak málo, říkal to. Možná ho natolik zaujaly její nohy a výstřih, že si nestihl uvědomit, že je to mudla.
 
 Ačkoliv, Dracovi se moc nepodobalo, aby něco takového přehlédl, nebo aby mu trvalo dát si dohromady dvě a dvě.
 
 Hned jak se přemístili na louku před chatou, Draco doslova prosvištěl dovnitř. Harry ho našel v ložnici. Skříň dokořán a Draco stál před ní, kousal se do prstu a hodnotil oblečení visící uvnitř. Navíc i mumlal sám pro sebe. „Jen oběd? Nebo něco slavnostnějšího? Hmm, možná bych ji měl nejdřív pozvat na večeři…“
 
 Draco ztichl, jako když utne, hned jak Harry vešel do pokoje.
 
 Harry si nebyl jistý, jak začít. 'To ses úplně zbláznil', by asi nebyl nejlepší nápad. „To plavání je mnohem těžší, než jsem si myslel.“
 
 Draco se dál probíral oblečením. „No, aspoň už jsi ke konci nepotřebovat ty plováky…“
 
 „Spíš bych potřeboval ploutve,“ povzdechl si Harry a hodil sebou na postel. Překulil se na bok a dodal: „Už jsem si myslel, že se utopím.“
 
 „Tehdy v jezeře?“
 
 „Ne, dneska v bazénu. Ale aspoň v jedné věci už máme jasno.“
 
 Dracův tón byl chladný. Arktický. „A to jako v čem?“
 
 Proboha. Harry se najednou cítil špatně. Před chvilkou si už už začínal myslet, že Dracovi je jedno, že Rhiannon je mudla. Což by bylo jen dobře, dokonce i kdyby pro Draca znamenala jen způsob, jak se vyrovnat s Pansyinou zradou. Teď však bylo jasné, že Draco trvá na svých mylných představách.
 
 „Hele,“ řekl Harry a posadil se. „Zkus se na to podívat rozumně. Kolik čarodějek bude podle tebe brigádničit na koupališti?“
 
 Draco se na Harryho podíval svrchu. „No, to nevím. Asi to bude záležet na tom, kolik z nich má strýce vlastnícího koupaliště. Strýce, který je u sebe nechá bydlet, jen když u něj budou pracovat.“
 
 „Její strejda to koupaliště vlastní?“ zamračil se Harry. „Neříká ti to náhodou něco?“
 
 „Oh, on asi je mudla. Ale co je mi do toho? Není její pokrevní příbuzný, jen si vzal její tetu. Navíc to vypadá, že ho nemá zrovna ráda, což znamená, že má dobrý vkus a…“
 
 „Ty ses musel zbláznit,“ nemohl si pomoct Harry.
 
 Draco se nenaštval, jen pokrčil rameny. „Tak si Rhiannonina teta vzala mudlu. No a co? Sice mi to nepřijde jako dobrý nápad, ale těžko jí to můžu mít za zlé.“
 
 „A Rhiannon ti řekla, že je čistokrevná a má mudlovského strýce?“
 
 „Skoro.“
 
 „Skoro,“ opakoval Harry. „Draco, možná by ses jí měl zeptat přímo, jestli je čarodějka.“
 
 „Myslím, že raději ne,“ ozval se Severus hlubokým hlasem.
 
 Harry se polekaně podíval ke dveřím. Jak dlouho už tam jejich otec stojí?
 
 „Pokud předpokládáš, že není čarodějka,“ posmíval se Draco, „myslíš si zřejmě, že jsem se za celé ty roky pod Luciusovým dohledem nenaučil, jak se vyznat v lidech?“
 
 „Ale jo.“ A Harry mu připomněl: „Tak třeba o mně sis myslel, že jsem strašný.“
 
 „Pottere, vzhledem k mému tehdejšímu hodnotovému žebříčku jsi byl strašný,“ podotkl Draco, kterému se leskly oči. „Tak, vraťme se k Rhiannon. Používá přesně taková opatrná slova, na jaká jsem zvyklý. Její rodiče a její strýc jsou jiné druhy lidí, jak řekla. To už nemůže být jasnější! Používala eufemismy, protože se bála mluvit na rovinu, protože si myslela, že já o kouzelnickém světě nic nevím.“
 
 Harry bezmocně rozhodil rukama. „Takže, ty se nemůžeš zmínit o magii pro případ, že by ona o ní nevěděla a naopak. Jak se tedy máme dozvědět pravdu?“
 
 Draco pokrčil rameny. „Já už pravdu znám, ale díky za snahu.“
 
 „Ne, neznáš…“
 
 „Takže podle tebe je nemožné, aby byla čarodějka, Harry? To se mi tu snažíš říct?“ Dracovi z rozčílení přeskakoval hlas.
 
 Harry už chtěl odseknout, že jo, že je to zatraceně nemožné, ale Severus ho předešel a doporučil: „Představ jí znovu svého bratra. Tím by se to mohlo ujasnit.“
 
 „Co…“
 
 Draco to však pochopil. „Oh,“ řekl fascinovaně. „Přesně tak, Severusi. Báječný nápad.“ Zakřenil se na bratra a dodal: „Prve jsem tě představil jen jako Harryho, vzpomínáš? A navíc ti vlasy zakrývaly jizvu. Vlastně je máš pořád ještě připlácnuté k čelu, možná je to vedlejší účinek všeho toho hnusného chlóru ve vodě.“
 
 Harry se nespokojeně podíval nejdřív na otce a pak na bratra. „No skvěle. Takže moje jméno bude něco jako zkouška, jestli někdy slyšela o kouzelnickém světě?“
 
 „Já si to sice nepotřebuju ověřovat, ale…“ Draco se zamračeně zarazil. Na okamžik Harry doufal, že proto, že si konečně uvědomil, že by Rhiannon opravdu mohla být mudla. Bohužel ne. „Počkat. Možná to není tak dobrý nápad Severusi. Každý, kdo se setká s Harrym, se z něj může zbláznit a já nechci, aby Rhiannon měla oči pro někoho jiného, než pro mě.“
 
 „Prostě se bojíš, aby se neukázalo, že je mudla!“
 
 „Já ti nemusím nic dokazovat. Ani o Rhiannon, ani o něčem jiném.“
 
 „Jestli to neuděláš sám, tak Harryho představím já,“ řekl Severus a odlepil se od zdi. „Chci, aby bylo konečně jasno. Pak snad přestanete slečnu Millerovou používat jako záminku pro hádky.“
 
 „Jak si přeješ.“ Draco se znovu zahleděl do skříně. „Můžu se vrátit do Exeteru? Počkal bych na ni, až půjde z práce.“
 
 „Ne.“
 
 „Ale já tam musím,“ žadonil Draco. „Prakticky jsem slíbil…“
 
 „Nic jsi nesliboval. Uvidíš ji, až bude mít Harry další hodinu.“
 
 „Ale…“
 
 Harrymu přišlo, že Dracův zájem o tu dívku už se dostal za hranice posedlosti. Ale když to řekne nahlas, nic se nezmění, tak se rozhodl řešit to po zmijozelsku. Co by jen Draca odradilo, aby ji netoužil vidět tak brzo? „Poslyš,“ zkusil to a vzal Draca kolem ramen. „Když se tam teď přiřítíš zpátky, bude to vypadat, že jsi zoufalec. Fakt chceš, aby si o tobě myslela zrovna tohle?“
 „No fajn, tak ve středu.“ Draco udělal obličej, ale vzápětí se jeho výraz rozjasnil. „Oh, už vím! Pojďme do Příčné ulice. Chtěl bych jí něco koupit u Kouzelných drahokamů.“
 
 „Dárek už teď? No, to bude taky vypadat zoufale…“
 
 Draco odstrčil Harryho ruku. „Ty zjevně nechápeš, co to znamená být zamilovaný. Dám jí ho až později, až si budeme bližší, ale chci jí být schopen říct, že jsem ho koupil hned první den, kdy jsem ji spatřil.“ Zadíval se ke dveřím. „Vezmeš nás na Příčnou? Prosím, tati?“
 
 Snape se zatvářil trochu hořce. „Možná bys mi tak mohl říkat, i když zrovna něco nechceš.“
 
 „Cože?“ Draco vypadal překvapeně. „Ale já přece ne…“
 
 „Ano, pokaždé jen když něco chceš. Nevzpomínám si na jediný případ, kdy bys mi řekl tati za jiných okolností.“
 
 Draco se podíval na Harryho a s nakrčeným čelem se ho zeptal: „Taky sis toho všiml?“
 
 „Hm…“
 
 Zdálo se, že to Draca rozrušilo. „Omlouvám se.“ Aniž by něco dodal, zavřel skříň a posadil se na postel.
 
 Harry si pomyslel, že to Draca asi opravdu mrzí. Nebylo časté, aby se za něco omlouval a teď vypadal pořádně zmateně. „Hele, mě to trvalo celou věčnost, než jsem si zvykl říkat mu…“
 
 „Jo, a taky jsi to byl ty, kdo mi řekl, že mi do toho, jak říkáš Severusovi, nic není, tak to nech být,“ skočil mu Draco do řeči. „Opravdu mě to mrzí, pane. Řekl bych tati, ale mohl by sis myslet, že zas něco chci. Nebo pořád ještě. Nebo…“ Dracovi se zadrhl hlas.
 
 „Draco,“ řekl svým hlubokým, uklidňujícím hlasem Severus a posadil se vedle něj. „Nezmiňoval bych to, kdybych si nemyslel, že ti to pomůže. Pomůže vyznat se lépe sám v sobě.“
 
 Draco polkl. „Promluvím si o tom zítra s Maršou.“
 
 „Ano, to udělej.“
 
 „Je to jen tím…“ Draco si povzdechl. „Víš, Lucius nebyl jako otec takový jako ty. Teda, ne že bych mu kdy řekl tati. Jen, že jsem byl zvyklý… vlastně ani nevím, jak to vysvětlit.“
 
 „Nemusíš to vysvětlovat,“ usmál se trochu křivě Severus. „Ačkoliv, až se ti bude chtít, až toho budeš schopen, velmi rád tě vyslechnu.“
 
 „Děkuji,“ zašeptal Draco.
 
 V tu chvíli Harryho napadlo, že měl radši odejít z pokoje už dřív. Vykročil ke dveřím, ale Draco potřásl hlavou. „To je v pohodě, Harry. Myslím, že už si mě viděl v horších chvílích, než je tahle.“
 Venetimorica, vzpomněl si Harry a pokusil zachovat prázdný výraz.
 
 Draco se pořád ještě tvářil ztrápeně, když pokračoval: „Tak, Severusi. Když je to takhle, předpokládám, že nás asi do Příčné nevezmeš, co? Nebo že bych mohl jít sám? Budu zpátky dřív, než by drak třikrát mávl ocasem a…“
 
 „Myslím, že dárek z kouzelnického obchodu by mohl být nevhodný, když nevíš jistě, jestli ta mladá dáma má povědomí o našem světě.“
 
 „Já jsem si jistý, že…“ Draco se odmlčel. Když znovu promluvil, zněl odevzdaně, ale vztekle. „Ale ty si nejsi jistý. No fajn. Beru na vědomí, že jsi na Harryho straně.“
 
 „Na straně opatrnosti, řekl bych.“
 
 Draco se zamračil.
 
 Snape vypadal spíš zaujatě než otráveně. „Možná můžeme vymyslet nějaký kompromis. Překvapuje mně, že už tě to nenapadlo. I když, uvědomuji si, že tvá mysl je teď zaměstnaná… něčím jiným.“ Poslední slova vyslovil tónem, který byl téměř veselý.
 
 Oh. Harrymu najednou svitlo. Severus považoval Dracovo zaujetí za zábavné, což Harryho přimělo zvažovat, jestli tomu muži celá tahle situace nepřipomínala nějaký jeho vlastní dávný románek. Nebo Snape možná nebyl nikdy zamilovaný a z toho pramenilo jeho pochopení pro Dracovu lásku.
 
 „Kompromis.“ Draco to slovo zopakoval skoro podezíravě. „Co tím myslíš?“
 
 „Jak jsi říkal, máme zítra v Surrey nějaké povinnosti. Nebudu nic namítat, pokud tam navštívíme několik mudlovských obchodů.“
 
 Harry námitky měl. A spoustu. On prostě věděl, že tohle nedopadne dobře. Dokonce i kdyby Rhiannon byla čarodějka, Draco se do ní zamiloval, jen aby si vykompenzoval Pansyinu zradu. Takže buď skončí se zlomeným srdcem, nebo ze sebe udělá pitomce, až zjistí, že je to mudla. Tak či tak, Harry nechce být u toho, až se to stane.
 
 „Měli bychom navštívit Dudleyho,“ připomněl jim.
 
 Draco se zhluboka nadechl. „A musíme toho ve středu tolik stihnout. Ano, je naprosto nemožné jít nakupovat a navštívit tvého bratrance, než půjdeme k Marše,“ řekl ironicky.
 
 Když to řekl takhle, znělo to směšně. Přinejmenším Draco řekl tvého bratrance a ne tvého mudlovského bratrance. „Jo, já vím, kde ty obchody jsou,“ připustil Harry a snažil se, aby to neznělo protivně. „Můžeme vyrazit dřív a ještě než půjdeme k Dudleymu na oběd, můžeme projít pár obchodů.“
 
 Draco vesele přikývl. Ani nedodal něco hrubého o obědvání s mudlou. To už něco znamená, pomyslel si Harry. Teď ještě kdyby se mu povedlo Draca přesvědčit, aby přijal pravdu o Rhiannon.
 
 Draco se naneštěstí řídil spíš emocemi než rozumem, což se ukázalo hned příští odpoledne.
 
 „Diamantový náhrdelník?“ sykl Harry na Draca v klenotnictví. „Děláš si legraci?“
 
 „Je to jen přívěšek,“ odsekl Draco povýšeně. „A ne, nedělám si legraci. Rhiannon si zaslouží každičký karát.“
 
 „Poslyš, když jsi říkal, že jí chceš koupit dárek, myslel jsem, že to bude spíš hrací skříňka nebo něco podobného.“
 
 „Prosím tě. Jako by snad u Kouzelných drahokamů měli něco takového.“
 
 Jak měl Harry vědět, co tam prodávají? Vždyť v klenotnictví v životě nebyl! Otočil se naléhavě k otci: „Vadilo ti, jaké nosí knoflíky, pamatuješ? Tak mu teď řekni, že sotva může kupovat něco takového pro dívku, kterou téměř nezná!“
 
 Snape pokrčil rameny. „S těmi knoflíky je to jinak. Veřejný nedostatek opatrnosti. Soukromý dar oproti tomu… to je něco jiného. Nakonec, jsou to jeho peníze.“
 
 Harry málem řekl, že to jsou jeho peníze. Ale rozmyslel si to, vždyť je Dracovi dal. „Fajn. Ale stejně je to chyba. Opravdu. Nemůžeš kupovat diamantové přívěšky někomu, koho neznáš!“
 
 „Bude se jí líbit,“ odsekl Draco. Kývl na prodavače za pultem. „Potřebuji něco, na co by si ho mohla pověsit. Ukažte mi, jaké máte nejlepší řetízky.“
 
 „Ale no tak, uklidni se.“ Draco byl ve výtečné náladě a zlehka si vykračoval, jak se tak vraceli k Zobí ulici. „Co je na tom, že jsem svojí holce koupil takovou maličkost?“
 
 „Že to není tvoje holka a rozhodně to, cos koupil, není maličkost!“
 
 „Jsi si jistý, že ji nechceš pro sebe, Harry?“
 
 „Není můj typ,“ odsekl Harry.
 
 „A kdo je?“
 
 „Já nevím, jasný?“
 
 „A to jsem si myslel, že už jste s tím hádáním skončili,“ poznamenal Severus suše.
 
 Harry neodpověděl, a dokud nedošli k opravenému domu na čísle čtyři, byl zticha. „Předveď své nejlepší způsoby,“ utrousil s významným pohledem k Dracovi.
 
 Draco s elegantním gestem přikývl.
 
 „Harry!“ vykřikl Dudley, hned jak otevřel dveře. Popadl Harryho a mocně ho objal, pak ho stejně rychle pustil a usmál se na ostatní. „Draco, profesore Snape, rád vás zase vidím.“
 
 Harrymu málem spadla čelist, tak byl překvapený Dudleyho vzhledem. Od jejich poslední návštěvy před Vánoci ještě zhubl. Aspoň tunu. Sice asi ne doslova, ale stejně… „Dudley! Vypadáš báječně!“
 
 „Ano, ta dieta dělá divy,“ přidal se Draco a po straně pohlédl na Harryho, jako by se ptal, 'vidíš, jak se umím chovat'?
 
 „Váha mi začala stagnovat, tak jsem začal s karbohydrátovou dietou,“ oznámil Dudley. „Znáte to, žádný cukr, žádný chleba, žádné nudle a podobně. Zase jsem začal ubírat.“ Mávl na ně, aby šli dovnitř.
 
 „Měl by sis hlídat, abys netrpěl nedostatkem niacinu,“ upozornil ho Severus, když vcházel do domu.
 
 „Jasně, Marša mi sehnala nějaký potravinový doplňky. Bez obav.“
 
 Snapeovo povytažené obočí říkalo více než jasně, že si žádné obavy nedělal.
 
 „Tak nejdřív oběd nebo prohlídka domu?“ zeptal se Dudley. „Chceš vidět svůj starý pokoj, Harry?“
 
 „No, jednou večer jsme se tu zastavili,“ řekl Harry. „Všiml jsem si, že už tu přístěnek pod schody není…“
 
 Dudley zrudl. „Proboha, Harry. To jsem nemyslel. Ale jo, napadlo mě, že asi budeš mít z návštěvy tady lepší pocit, když už tu ten… nebude, tak…“
 
 Harry se usmál, aby dal najevo, že si toho váží. „Takže si ten dům necháš? Pro jednoho je trochu velký, aspoň myslím.“
 
 „To jo, ale bydlí se mnou Piers. Našel si práci v ochrance.“
 
 „Aha.“ Harry nevěděl, co na to říct. Pierse nikdy neměl zrovna v lásce. „A teď je v práci?“
 
 „Jo, ale za chvíli bude doma. Říkal, že se těší, až tě zas uvidí, Harry.“
 
 Harry už se málem zeptal proč, ale pak se rozhodl, že je to jedno. Musel Piersovi uznat, že si jeho šikanování nikdy neužíval tak moc, jako Dudley. Bylo však těžké uvěřit, že by se Piers změnil tak, jako se to povedlo Dudleymu.
 
 Dudley je provedl po domě, očividně hrdý na to, jak se rekonstrukce povedla. Přestože stavitelé zřejmě postupovali – až na několik výjimek - podle plánů starého domu, Harryho prohlídka fascinovala. V mnoha směrech se ukázalo, že nový dům je skoro opakem starého. Zatímco teta Petúnie zaplnila dům porcelánovými serepetičkami, nařasenými závěsy a záplavou ozdobných polštářků, Dudley si na dekorace moc nepotrpěl.
 
 Ve skutečnosti si Harry jen stěží dokázal představit, jak by všechny ty serepetičky pasovaly k naleštěné dřevěné podlaze a čistě bílým stěnám. Dokonce i v kuchyni a na záchodě se leskla ocel a leštěné dřevo. Harry si nemohl pomoct, aby se v duchu nepodivil, jak je všechno uklizené. Vzhledem k tomu, co si pamatoval o Dudleyho dětském pokoji, čekal by spíš pořádný nepořádek. A navíc, Dudley přece nikdy s ničím v domácnosti nepomáhal.
 
 Harry nevěděl, že je na něm poznat, na co zrovna myslí, ale asi to poznat bylo, protože Dudley se ušklíbl. „Kdyby tě to náhodou zajímalo, teta Marge nám platí uklízečku. Říká, že od dvou mladých mužů přece nemůže čekat, že se o sebe postarají sami.“
 
 Od dvou mladých mužů, které má ráda, tak to viděl Harry. Tetičce Marge zjevně nikdy nevadilo pozorovat Harryho, jak vytírá nebo myje nádobí.
 
 Tentokrát si Dudley nedomyslel, co se Harrymu honí hlavou. „No, každopádně, i když vím, že teď máš vlastní domov, Harry, napadlo mě, že bys tu pořád měl mít pokoj.“ Nervózně ukázal na jedny dveře. Vedly do pokoje, o kterém Harry vždycky přemýšlel, jako o Dudleyho druhé ložnici.
 Harry se ohlédl na bratra a otce. Draco se tvářil znuděně, což byl asi jeho laskavý pokus nevypadat znechuceně. A Snape vypadal na první pohled nezaujatě, ačkoliv Harryho pozorným očím neuniklo, že zkoumá okolí, skoro jako by o něm měl podávat hlášení.
 
 Když Dudley otevřel dveře, Harry se nemohl ubránit vzpomínce na chřestivý zvuk spousty otvíraných zámků a petlic. Ucítil, jak ho brní ruce, ale jakmile vstoupil do pokoje, brnění ustalo. Už žádná Dudleyho druhá ložnice, pomyslel si a prostoupilo ho teplo. Pokoj byl pořád tak malý, jak si ho pamatoval, ale to bylo jediné, co zůstalo stejné. Teď byly stěny vymalovány známým odstínem červené a pokoj byl zařízen fantastickým novým nábytkem… dokonce tam byla i postel se zlatými závěsy a mosazné lampy.
 
 Harry jen zíral s pusou dokořán.
 
 Draco mu přišel na pomoc. „Vida, vida, vida. Vypadá to, že tu máš perfektní nebelvírský pokoj sám pro sebe, Harry. Takže příští rok by náš pokoj ve sklepení mohl být zelený na obou stranách,“ řekl tak suše, jak to od něj Harry ještě nikdy neslyšel.
 
 Když se Harry probral z prvotního šoku, všiml si, že Snape se netváří moc nadšeně. Ale dřív, než se ho Harry mohl zeptat proč, Snape navrhl, že by si dal šálek čaje. Harrymu se ten návrh moc nezamlouval, měl totiž vážné pochybnosti, jestli Dudley vůbec umí uvařit vodu, ale k jeho obrovskému překvapení jim bratránek předložil poměrně dobrý černý čaj, dokonce i s plátkem citronu, servírovaný v pestrých šálcích tak obrovských, až měl Harry podezření, že byly polévkové.
 
 Harry si také všiml, že Draco na svůj šálek dlouho podezřívavě zíral, než ho vůbec přiblížil k ústům, ale aspoň tentokrát nic neřekl. Draco to nakonec přece jen pokazil. To když jim Dudley ukázal, aby se posadili na velkou pohovku, černou, koženou pohovku. V okamžiku, kdy dosedli, ten pohodlný kus nábytku vydal kvičivý zvuk. Navíc zapadli hluboko do měkkého polstrování. Draco sebou škubnul a trochu moc nahlas se zeptal: „Tohle je normální?“
 
 Harry měl sto chutí ho nakopnout.
 
 I když to dalo dost práce, snažil se ignorovat to, jak Draco předstírá, že pije svůj čaj a zeptal se: „No, Dudley, jaké máš teď plány? Přemýšlel jsi už o nějaké práci?“
 
 „Počítám, že bych se radši měl rozhodnout rychle,“ odpověděl Dudley. „Zatím žiju z tátovy životní pojistky a tohle všechno taky platila pojišťovna.“ Mávl rukou kolem. „Ale to nevydrží napořád, i když mi Piers přispívá na domácnost.“
 
 „Jo, to máš pravdu,“ řekl Harry, i když by byl mnohem radši, kdyby Dudley do svých plánů Pierse moc nezahrnoval. Rozhlédl se po pokoji, který připomínal svatyni s obrovským televizorem místo oltáře, obklopeným další elektronikou narovnanou v skleněných poličkách. Ten dům se mohl zdát trochu prázdný, ale jen na první dojem.
 
 „Je to tak spravedlivé,“ pokračoval Dudley, „protože Piers mi pomáhal se zařizováním. Má na to talent.“
 
 „Opravdu?“ utrousil Harry, kterého najednou něco napadlo. Dudley nikdy neměl holku. Harry se domníval, že je to tím, protože je tak tlustý a nepříjemný, ale co když v tom bylo ještě něco víc? „Hm, ty a Piers, nejste… ?“
 
 „Ne!“ zasmál se tomu Dudley. „Jasně, že ne!“
 
 „Jé, promiň,“ omlouval se honem Harry. „Já jen, jak si říkal, že s tebou bydlí a…“ Radši zmlkl, než ze sebe udělá ještě většího pitomce.
 
 „Jo, jsme jen spolubydlící,“ Dudley pokrčil rameny. „Nechal jsem mu ložnici rodičů. Já bych to tam nevydržel,“ povzdychl si obtloustlý chlapec. „I když, počítám, že nejspíš už víte, že Piers kope za jiný tým. Mě je to jedno, dokud si nevodí přátele sem. Teda, nemůže je tu nechávat přes noc. Je to ve smlouvě o podnájmu. Jeho rodiče ho vykopli, vadilo jim, že pořádá příliš mnoho divokých večírků. Když jsem se rozhodl, že ho nechám bydlet tady, tak jsem nechtěl, aby mi tady z toho udělal kůlničku na dříví.“
 
 To je víc, než jsem chtěl vědět, pomyslel si Harry zamračeně.
 
 Dudley se najednou taky zamračil. „Hm, je to pro tebe problém, že je Piers gay? Můžu mu říct, ať se radši neukazuje dokud…“ Odkašlal si. „Promiň Harry. Táta by s tím určitě problém měl, to vím jistě, ale Marša jednou říkala, že kouzelníci se o takovéhle věci moc nestarají.“
 
 No skvěle. Teď Harry nemohl říct, že by Pierse radši neviděl! „Kouzelnické předsudky se týkají hlavně jiných věcí,“ řekl a vrhl pohled k Dracovi, který se na něj v odpověď zadíval trochu podezíravě.
 
 „To je dobře, protože Piers udělal dezert a mrzelo by mě, kdybych mu musel říct, že s náma nemůže obědvat.“
 
 Čím dál, tím hůř! Na Harryho už to bylo trochu moc. Zoufale se podíval na otce a pro jednou si nepřál nic jiného, než aby na něj ten muž použil trochu nitrozpytu. Jenže to vypadalo, že Snape je pořád ještě zaujatý zkoumáním domu. Harry měl pocit, že se snaží nějakým kouzlem zjistit, zda v čísle čtyři, Zobí ulice najde stopy po magii, která ho kdysi chránila.
 
 Takže to zbylo na Harrym, aby se nějak vyhnul setkání s Piersem. „Ehm, tak nějak jsem myslel, že všichni půjdeme na oběd někam ven, Dudley. Víš, ty, já, Draco, Severus.“ Nejradši by rovnou řekl, my všichni kromě Pierse, ale nevěděl, jak to vyjádřit, aby to nevyznělo špatně.
 „Ach jo, to nemůžu,“ lítostivě odpověděl Dudley.
 
 „Já tě zvu…“ Harry s sebou sice neměl moc mudlovských peněz, ale snad by si mohl půjčit od Draca. Jeho bratr si poslední dobou zvykl mít u sebe víc než velkou hotovost. Žádný div, že pak kupuje diamantové přívěsky, jako by se nechumelilo. Harry nechápal, jak to, že mu to Severus pořád ještě nezatrhl.
 
 „Já bych fakt radši jedl doma, Harry,“ Dudleyho hlas zněl teď prosebně. „Restauracím se nedá věřit, jak můžou, tak do jídla propašují kukuřičný škrob nebo mouku. A nikdy to nepřiznají. Ne, naplánoval jsem zdravý, nízkokalorický oběd. A Pierse hrozně baví vařit, tak připravil podle mojí dietní kuchařky dezert.“
 
 „Ale troška mouky tě snad nezabije…“
 
 „Rozhodilo by mi to dietu minimálně na týden.“
 
 Dudley byl ještě trochu zavalitý, možná až obtloustlý, ale stejně už udělal takový pokrok, že Harry neměl to srdce, aby po něm chtěl něco, co by ho mohlo vrátit zpátky. „Aha, jasně,“ pokusil se o úsměv. „Tak budeme obědvat tady. Super.“
 
 „Tak pojďte na zadní dvorek a já zapálím gril. Koupil jsem prima steaky.“ A Dudley zamířil k francouzským dveřím.
 
 Draco se uchechtl, naklonil se k Harrymu a šeptem se zeptal: „Myslíš, že je bude podávat s tou samou omáčkou, co dělával jeho táta?“
 
 Harry zrudnul, jak si vzpomněl na ten dopis, co napsal a nikdy neposlal. „Sklapni. Neopovažuj se o tom mluvit, když tě může slyšet.“
 
 „Copak bych něco takového mohl udělat? Já?“ Odtušil Draco s širokým úsměvem. „Dudley? O jaké práci jsi už uvažoval?“
 
 „Zdá se, že tě zmínka o tom Piersovi poměrně rozrušila,“ ozval se Snape a vzal Harryho za rameno, ještě než vyšel ven za ostatními.
 
 Harry byl překvapený, že si toho otec všiml. Možná si všímal mnohem víc, než si Harry myslel. Stejně se mu o tom nechtělo mluvit. „To je v pořádku. Já a on prostě jsme… to už je jedno.“
 
 Piers se neukázal, dokud Dudley nebyl s přípravou jídla hotov. „Harry,“ pozdravil s trochu vlezlým úsměvem. Harrymu se z toho pohledu udělalo těžko. „Tak rád tě vidím!“
 
 Harry z toho shledání zrovna radost neměl. „Piersi,“ řekl odměřeně. Rozhodl se, že se pokusí napodobit Dracovy perfektní způsoby. „Nevím, jestli ti už Dudley vyprávěl o mojí nové rodině? Tohle je můj otec Severus Snape a tady je můj bratr Draco Snape.“
 
 Piers věnoval Dracovi jednoznačně hodnotící pohled, prohlédl si ho od hlavy k patě způsobem, jakým Draco oceňoval dívky. I kdyby to Harry už nevěděl od Dudleyho, tohle by mu jasně prozradilo, že Pierse opačné pohlaví naprosto nezajímá. Šokující ovšem bylo, že když se Piers otočil zpátky k Harrymu, prohlédl si ho tím samým oceňujícím pohledem.
 
 A vypadalo to, že se mu to, co vidí, líbí. „Dudley se o tvé adopci zmiňoval, ano. Ale nevidím důvod, proč bys měl ještě potřebovat otce, Harry. Vždyť už jsi dospělý.“
 
 Jako by tím chtěl naznačit, že myslí na všechny ty dospělácké věci, které by s Harrym nejradši dělal.
 
 Harry se zmítal mezi naprostým znechucením a obrovskými pochybnostmi. Přišlo mu naprosto scestné, že zrovna Piers by se o něj zajímal takovým způsobem. Jenomže na Draca se díval podobně.
 
 Možná, že Piers patřil k těm, co balí každého, kdo se nechá. Perfektně to pasovalo k těm divokým večírkům, o kterých mluvil Dudley. Harry si pomyslel, že Piers ale musí mít nervy, když vůbec uvažuje o něčem podobném, vzhledem k tomu, jak se k němu po celé ty roky choval.
 
 „Slyšel jsem, že jsi připravil nějaký speciální dezert,“ poznamenal Harry a záměrně se od Pierse trochu odtáhl. Pro jistotu se posadil na zahradní sedátko mezi otce a Draca. Snape se na něj podíval zvědavě, ale Harry jen pokrčil rameny.
 
 K obědu měli steaky, grilovanou zeleninu, pestrý salát a dezert s vaječným krémem. Harrymu na něm nepřišlo nic speciálního, možná proto, že měl chuťové buňky rozmazlené ze všech těch skřítčích créme brulée. Piers však zjevně toužil po komplimentech, od něj i od Draca, tak Harry nakonec řekl, že mu to chutnalo.
 
 Draco vypadal, že chce předvést svůj talent pro ironické dvojsmysly. „Nikdy jsem nejedl něco podobného,“ pronesl a na obličeji se mu objevil poněkud lstivý úsměv.
 
 Piers si přitáhl židli o kousek blíž k Dracovi. „Takže ti to chutnalo? Opravdu?“
 
 „Kdybych to měl popsat… oh, dobré nebe! Jak to jen přesně vyjádřit? Neobvyklé, to je ono!“
 
 „Neobvyklé?“
 
 Harry by mohl vyprávět, co si Draco myslí o hloupých mudlech.
 
 „Nemající srovnání,“ odpověděl Draco s elegantní úklonou. „Mohu upřímně říct, že to byl ten nejlepší nízko-karbohydrátový dezert, s jakým se mé vytříbené chuťové pohárky setkaly.“
 
 Jediný, jaký kdy měl, mohl právě tak říct, pomyslel si Harry kousavě.
 
 Možná že to na konci trochu přehnal, protože Piers se zatvářil podezíravě. „Jo? Ale moc jsi ho nesnědl.“
 
 „Ano, přesně. Což jasně dokazuje jeho kvality, no ne? Stačí jen ochutnat a…“ Draco si pohladil žaludek.
 
 Harry si všiml, jak jejich otci cukají koutky.
 
 Mimo toho chvilkového podezření byl Piers Dracem úplně okouzlený. Rozplýval se nad každým jeho slovem a skoro to vypadalo, jako by si přál být příští věcí, kterou Draco ochutná. Dracovi to buď bylo ukradené, nebo se celou situací bavil natolik, že ve hře pokračoval, přemítal Harry.
 Jemu Piers přišel tak přehnaně patetický, že už se na to nemohl dívat ani o minutu déle.
 
 „Pomůžu s nádobím,“ nabídl se a hned popadl pár talířů, že je odnese.
 
 „Ale jsi tu na návštěvě,“ namítl Dudley.
 
 „Jsme rodina,“ poukázal Harry.
 
 „To jo, ale nauklízel ses dost, když jsme byli malí a…“
 
 Harry ho ignoroval, odnesl nádobí dovnitř a začal ho cpát do myčky. Dudley nad tím pořád ještě kroutil hlavou, když sebral zbytek nádobí a šel za Harrym. „Marša mi kladla na srdce, abych ti nepřipomínal, jak jsme se k tobě chovali, Harry.“
 
 „To je v pořádku.“
 
 Harryho malý úskok naneštěstí nevyšel moc dobře. Dudley se vypařil, protože potřeboval na záchod a jakmile Harry osaměl, Piers proklouzl do kuchyně, ležérně se opřel o kuchyňskou linku a zadíval se na Harryho, jak se sklání k myčce.
 
 „Vypadáš výborně, Harry. Opravdu výborně.“
 
 Harry ztuhl a pak se otočil. „Nech toho, Piersi.“
 
 Rty toho vyššího chlapce se stáhly do drobného úsměvu. „Otravují tě špatné vzpomínky, Harry?“ Přesunul se o něco blíže a prsty bubnoval na desku linky. „Copak ti to už nedošlo? Jestli jsem se choval… no, trochu nepřátelsky, bylo to tím, že můj otec je takový, jak byl tvůj strýc. Žádné pochopení pro zženštilost,“ ušklíbl se. „Tak jsem se snažil chovat… chlapsky.“
 
 „Byla to šikana, jak dobře víš.“
 
 „Polibky a make-up?“
 
 Harry si odfrkl. „Asi tak.“
 
 „Ty to nechápeš?“ tázavě se na něj podíval Piers. „Jestli jsem si tě občas vybral jako terč…“
 
 „Občas?“
 
 „Chtěl jsem říct, že jsi mě přitahoval a já nevěděl, co s tím, Harry.“ Piers blýskl zuby v úsměvu, který by asi všem ostatním připadal okouzlující. Harrymu ovšem přišel spíš odporný.
 
 „Není to vzájemný,“ upozornil ho Harry a cítil se každou vteřinou hůř.
 
 „To bude jen tím, že je pro tebe těžké mluvit o citech,“ Piers se k němu přisunul blíž. „Nechoval jsem se k tobě hůř než Dudley, víš, a tomu jsi zjevně odpustil…“
 
 „A dost,“ řekl Harry tím nejostřejším tónem, jakého byl schopen a odtáhl se. „Nemám zájem, jasný? Takže bych ocenil, kdyby sis nechal svoje… cokoliv pro sebe.“
 
 „Myslíš, že jsi lepší než já?“ zasmál se Piers, znělo to poněkud ošklivě. „Vždycky jsi byl jen pokrytecký, malý blbeček. Takže o co asi tak máš zájem, no? Pořád si ještě… povídáš s hady?!“
 Najednou si Harry přál, aby měl Salsu s sebou. Teď by ji mohl vytáhnout z kapsy. A pak by mohl dát průchod svému vzteku.
 
 Možná to Piers vycítil. Najednou couvl, ale pořád se afektovaně usmíval. „No, jak chceš, v tomhle rybníku nejsi jediná rybička. Navíc nejsi ani ta nejhezčí rybička. Tak třeba tvůj bratr. Vypadá opravdu kouzelně, nemyslíš? A navíc nevypadá ani zdaleka tak nezaujatě, jak se snažíš vypadat ty.“
 
 Takže ne nebere jako odpověď, pomyslel si Harry, což znamená, že je Piers pořád ten samý sebevědomý hajzl jako kdysi. Ale je zajímavé, jak si Dracovy perfektní způsoby spletl s něčím jiným.
 
 „Jasně, běž si povídat s Dracem,“ poradil mu Harry samolibě. „Výborný nápad. Můžeš ho zkusit přemluvit, aby snědl ještě kus toho dezertu. A pak se ho můžeš zeptat na Rhiannon.“
 
 „Rhiannon.“ Piersův úsměv pohasl.
 
 „Jo. Má dlouhé blond vlasy a zpívá jako anděl. Draco je do ní blázen.“
 
 Piersovy oči potemněly, ale jen na okamžik. Hned se vrátil k předchozímu flirtování. „Ou, to je od tebe sprosté, Harry, takhle rozmetat mé naděje. Ale možná si uvědomuješ, že jsi se trochu unáhlil, když ses mě snažil odradit…“
 
 „Harry, obávám se, že pokud se rychle nevypravíme, přijdeme pozdě na sezení,“ ozvalo se od dveří do kuchyně.
 
 Snape. Harry se otočil. Cítil se rozpačitý, jako snad ještě nikdy. Jeho otec slyšel tu Piersovu poslední větu, i ten návrh v ní skrytý. Tvář mu hořela a límeček mu najednou byl těsný.
 
 Ale přesto byl vděčný za příležitost odejít. „Ah, dobře,“ odpověděl rychle. „Jen najdu Dudleyho a rozloučím se. Sbohem, Piersi.“
 
 Jak spěchal halou, aby se rozloučil s bratránkem, cítil na zádech něčí upřený pohled, ale nebyl si jistý jestli Snapeův nebo Piersův. Čím si byl jistý a to stoprocentně, bylo, že se toužil otočit a seslat na Pierse nějakou hnusnou kletbu. Nebylo to jen tou poslední nechutnou rozmluvou, že byl Harry tak naštvaný. Vzpomínal na dětství a na všechny ty chvíle, kdy ho Piers mučil. Dudley se doopravdy změnil, takže mu mohl odpustit, ale Piers… no, Piers si to nezasloužil ani omylem.
 Ale pomsta je přece špatná a… Harryho začaly příšerně svědět ruce.
 
 Natolik, že se rozhodl, že se radši ještě ujistí, aby měl sezení s Maršou jako první.
 
 ***
 
 „Přijde mi, že jsi s Dudleyho spolubydlícím mluvil dost sebejistě,“ řekla Marša a pohodlně se v židli opřela.
 
 Harry se zamračil. „Možná jsem to nevysvětlil přesně. Tedy, chci říct, rozhodně mi to tak prve nepřišlo. On prostě klidně pokračoval, jako bych mu neřekl, aby toho nechal. Jako by mu bylo jedno, koho sbalí, nezdá se vám? Tedy, zmínil se Dudley o… ?“
 
 „Harry,“ napomenula ho terapeutka. Její oči byly teplé, dokonce i když se tvářila přísně. „Víš přece, že ti nemůžu říct ani slovo o tom, o čem jsme mluvili s Dudleym, pokud by mě o to nepožádal. Přece jsem ti to už vysvětlovala.“
 
 „No, jo. Já vím.“ Harry si vyhrnul rukáv a pořádně se poškrábal na předloktí. Pak si povzdechl.
 
 „Nechtěl bys žvýkačku?“
 
 Harry přikývl. Když žvýkal, mohl se na to soustředit a nevšímat si ostatních fyzických podnětů. Obzvlášť když Marša měla žvýkačky s příchutí skořice, byly tak ostré, že málem slzel. „Myslíte, že bych si mohl pár balíčků vzít s sebou, aby mi pomohly dostat se přes to i doma?“
 
 „O závislostech a jejich nebezpečí už jsme mluvili také.“
 
 „Jo, jo.“ Harry sklopil hlavu a protáhl si nohy. Snape by ho určitě napomenul, aby si sedl pořádně a prokazoval tak milé paní doktorce alespoň trochu úcty, ale Marše nevadilo, když si udělal pohodlí. Tedy, ne že by se cítil nějak obzvlášť pohodlně, zvlášť když musel odpovídat na tak nepříjemné otázky.
 
 „Takže, Harry, myslíš, že tě víc rozčílilo to, že Pierse sexuálně přitahuješ nebo skutečnost, že od tebe očekával stejné odpuštění, jakého se dostalo Dudleymu?“
 
 „Cože?“ vyprskl Harry, protože ta otázka ho zaskočila zcela nepřipraveného. „No, asi oboje. Teda, není to tak, že bych měl něco proti Piersovi, jenom proto, že je teplej a že si o mně myslí, že vypadám dobře nebo tak nějak. Mě je jedno, jestli ho přitahujou kluci nebo holky. Jenom už mě unavuje, že se o mě lidi zajímají z nějakých… úchylných anebo špatných důvodů!“
 
 „Myslíš, že Piers je úchylný a zlý?“
 
 Harry si povzdechl. „No, zlý asi úplně ne, ne v porovnání s Voldemortem a jemu podobnými. Jenomže on v podstatě přiznal, že mě šikanoval, protože jsem ho přitahoval. Což je šílené, věřte mi. A snad si ještě myslel, že mi tím zalichotí! Víte, odpustit Dudleymu, to bylo něco jiného. Přece jen, jsme rodina. A on ode mě nic nechtěl. Dokonce mě ani nežádal o peníze a to určitě ví, že jich mám spoustu. Piers… no, škoda mluvit.“
 
 „Chceš naznačit, že když o tebe někdo projeví sexuální zájem, je to ze špatných důvodů? Co tě přimělo to říct? Neměla jsem dojem, že by sis myslel, že je sex něco nepříjemného nebo škodlivého.“
 
 Harry se poškrábal na hlavě. Jak ji proboha napadlo něco takového? „Ne, jistě že ne. To jen že poslední dobou, chci říct, je to skoro děsivý, nejdřív Malfoy a teď Piers. Co je to se mnou?“
 
 „Harry, to myslíš Luciuse Malfoye? Říkal jsi, že ti takhle neublížil.“
 
 „Oh, to ne. On jen…“ Harry si zase povzdechl. O tomhle se mu opravdu mluvit nechtělo. „On jen naznačil, že by mohl, že jako až jestli bude příležitost, chápete? A ehm, později řekl, že se mi líbilo, když mi nechal zmizet tričko. Přesně jako Piers, který zase naznačoval, že mě přitahuje mnohem víc, než dávám najevo. A mě rozhodně nepřitahuje!“
 
 „Ne,“ řekla Marša jemně. „To je jasné, že ne.“ Harry si najednou připadal jako šestiletý, když s ním mluvila tímhle opatrným tónem. „Zjevně ta jejich prohlášení byla manipulativní a zraňující a ty jsi dost chytrý na to, aby ti to došlo. Máš plné právo, cítit se poškozený. Už jsme o tom mluvili, že násilí nebo zneužívání nemusí být jen fyzické, aby mohlo ublížit.“
 
 Harry přikývl, přestože se mu nelíbilo, že použila slovo zneužívání. Znělo to, jako by byl slabý. Poškrábal se na ruce a pokusil se vypadat nad věcí. Pokusil, ale moc se mu to nedařilo. Bylo na čase, změnit téma.
 
 „Draco vám nejspíš už řekl, že zase potkal tu dívku, Rhiannon. Pořád ještě předstírá, že je určitě čistokrevná jako on, jenomže ona ani není čarodějka.“
 
 „Proč o tom mluvíš tak útočně?“ všimla si Marša. „Proč se kvůli tomu cítíš tak napjatý?“
 
 No, Marša nikdy nezklamala, vždycky nějak dokázala vrátit hovor k Harrymu. Nikdy Harryho nenechala vykládat o Dracovi. Ne, vždycky chtěla, aby se zaměřil na sebe, jak říkala, protože jen on je ten, koho může změnit. Harryho to už pěkně unavovalo.
 
 „Už jsem to říkal! Protože je to moc brzo. Draco byl do Pansy zamilovaný celé roky a myslím, že cítí, že by měl mít nějakou holku, takže se zaměřil na tuhle a až zjistí, že je to mudla, bude to ošklivé, to je všechno. Draco se ohledně ní chová tak iracionálně, že by si mohl myslet, že ho podvedla a víte o jeho problému se sebeovládáním. To poslední, co potřebuje, když chce jednou být bystrozorem, je, aby měl záznam, že napadl mudlu jen proto, že je to mudla.“
 
 „Tak si myslím, že bys mu měl trochu víc důvěřovat.“
 
 Harry se ušklíbl. „To si jako myslíte, že to vezme v pohodě, až zjistí, že je zamilovaný do mudly?“
 
 „To možná ne, ale pochybuji, že by se zachoval tak špatně, jak naznačuješ.“
 
 Harry neústupně pokrčil rameny.
 
 Marša se usmála a její výraz zjemněl. „Mnohem víc by mě zajímalo, proč se tím tolik zabýváš.“
 
 A najednou jako by něco uvnitř Harryho explodovalo. „Nemá právo myslet jenom na lásku, když bychom se teď všichni měli zabývat Voldemortem!“ vybuchl. „Nikdo neví, co provede příště! Jsme ve válce. A já bych neměl chtít hodiny plavání. Měl bych tvrdě trénovat a ne si užívat prázdnin.“
 
 „Příliš práce a žádná zábava, to ještě nikomu neprospělo. Nakolik platný bys asi byl ve válce, kdybys přepínal svoje možnosti?“
 
 „Ha, jako bych si mohl dovolit nějakou slabost!“ namítl Harry hořce.
 
 Marša se významně zadívala na jeho ruce. „Ale ty máš slabosti, jako všichni ostatní.“
 
 Škrábance na Harryho rukou začaly pálit. Harry sepjal ruce, aby se už dál neškrabal. „Jo, to zjevně mám,“ připustil napjatě. „Jenomže od prvního dne, kdy jsem začal chodit do Bradavic, jsem byl připravován na válku! A nejhorší na tom je, že jsem si toho ani nevšiml, dokud mě na to otec neupozornil.“
 
 „Tak proč mu nyní teď zazlíváš, když chce, aby sis užil trochu klidného odpočinku?“
 
 Hm, racionální otázka, jenže v jeho životě bylo racionální máloco, pomyslel si Harry. „Můžou zas někoho zavraždit. Co když zrovna to jedno zaklínadlo, které jsem se dneska nenaučil, je zrovna to, které budu potřebovat, až celá tahle válka vyvrcholí?“
 
 „Myslím, že mnohem spíš budeš potřebovat chladnou hlavu. Což nás vrací k tématu přepracovanosti. Vidím to v celém akademickém světě. Celkem často se stává, že ti studenti, kteří věnují učení všechen čas, dopadnou hůř než ti, kteří vědí, kdy si dát pauzu. Měl bys přemýšlet o tom, jestli Draco nedělá prostě to, co potřebuje dělat.“
 
 „Což nic nemění na tom, že Rhiannon je mudla,“ zabručel Harry.
 
 „Ani na tom, že i kdyby byla, ty ho před pravdou chránit nemůžeš.“
 
 Harry vstal, vytáhl z kapsy zmačkaný obal od žvýkačky, přešel ke koši, vyplivl žvýkačku do obalu a vyhodil ji. „To bude asi tím, že jsem zvyklý lidi chránit,“ vysvětlil doktorce cestou zpátky. „Není divu, že se cítím provinile, když se letos v létě jen tak poflakuju. No, na něčem sice dělám,“ dodal, když si vzpomněl na svůj lexikon kouzel v hadím jazyku, „ale stejně si myslím, že to špatně skončí. Myslím s Dracem a tou dívkou.“
 
 „Co si o tom myslí váš otec?“
 
 „Moc k tomu neřekl. Ale svěřil se mi, že si taky myslí, že je Rhiannon mudla. A Dracovi řekl, ať mě představí jako Harryho Pottera, takže zjistíme pravdu.“
 
 „Jak ses přitom cítil?“
 
 Teď, když ho ani Snape ani Draco nemohli slyšet, nemusel se starat o jejich pocity. A tak mohl klidně říct, co si myslí o tom, být zase Harry Potter místo jen Harry. A nebylo toho málo.
 
 Ve středu ráno se Draco vzbudil mnohem dřív než Harry. Oblečený jenom v plavkách se otáčel sem a tam a prohlížel svůj obraz v zrcadlech na dveřích skříně. Harry zamrkal a natáhl se pro brýle, ale Draco si toho nevšiml, že už je vzhůru a sleduje ho.
 
 „Hm, asi nakonec přece jen modré,“ uvažoval Draco nahlas a mávl hůlkou, aby změnil barvu plavek. „Ne. Pořád vypadám hrozně bledý.“
 
 Harry se posadil a dal si záležet, aby přitom nebyl potichu, ale zdálo se, že Dracovi Harryho přítomnost nevadí. „Co myslíš? Neměl bych najít nějaké kouzlo, abych vypadal opálený? Nelíbilo se mi, když Rhiannon říkala, že nevypadám na to, že bych chodil plavat často.“
 
 „Myslím, že se stejně neopálíš,“ řekl Harry.
 
 Draco stejně jedno kouzlo vyzkoušel. Když se na sebe podíval do zrcadla, otřásl se. „Ach ne. Ne, ne, ne.“
 
 „Nevypadá to moc přirozeně,“ souhlasil Harry. Ve skutečnosti byl teď Draco poněkud nazelenalý. „Možná to nějak reagovalo s tím lektvarem na opalování, nemyslíš?“
 
 „Jo, myslím. Jako bych potřeboval připomínat, že nebýt Severusova speciálního lektvaru, tak tu chodím s obrovskou šerednou jizvou přes celý hrudník!“
 
 Harry potřásl hlavou. Ta jizva už sice nebyla červená a opuchlá, ale pořád ještě byla docela vidět. „Není to tak strašné. Jen tak trochu… velké.“
 
 „Přesně. A já nechci, aby si toho Rhiannon všimla.“
 
 Harry si pomyslel, že by Rhiannon musela být strašně povrchní, kdyby jí mělo něco jako jizva vadit. Na druhou stranu taky věděl, jaké to je cítit se rozpačitě kvůli jizvě. Tu svojí mohl přinejmenším schovat pod vlasy, alespoň většinou. Draco svou jizvu při plavání nijak zamaskovat nemohl, pokud by tedy neplaval v tričku, což by asi vypadalo podivně.
 Takže bylo asi dobře, že Severus našel způsob, jak tu jizvu zakrýt. Ta mast sice působila jen krátkodobě, ale pořád lepší než nic.
 
 Harry si zoufal. Draco možná měl důvod se na koupaliště těšit, ale Harry ne. „Takže se vážně chystáš mě představit jako Harryho Pottera, jak chtěl táta?“
 
 „Táta mi nedal moc na vybranou.“
 
 Harry se pokusil udržet nezaujatý tón. „Co budeš dělat, jestli je to mudla?“
 
 „Není. Určitě není, a kdyby tě nevychovávali v tak příšerné atmosféře, už by ti to taky došlo. Víš, ona má určité je ne sais quio.“
 
 „No dobře, však už brzo budeme vědět pravdu.“
 
 Zas tak brzy to být nemělo, když Harry vyšel z převlékací kabiny připravený na hodinu, Rhiannon nebylo nikde vidět, přestože u mělkého bazénu už zase čekal celý houf capartů. Harry nemohl odolat. „Ať už je cokoliv, rozhodně není moc spolehlivá. Každý den pozdě do práce?“
 
 Draco mu s mimořádně zlomyslným pohledem sundal z nosu brýle. „Prostě jen běž prskat vodu, ano?“
 
 Harry zamířil k velkému bazénu, kde na něj už čekal Roger. Tentokrát byl míň nervózní z toho, že má vlézt do vody. Minulou hodinu se bál, že by se mohl utopit, teď už věděl, že by ho Roger vytáhl. Nebo Severus, nebo Draco. Ale tohle byla mudlovská výuka plavání a on se cítil lépe, když už mohl svému mudlovskému instruktorovi věřit.
 
 Začali zase se splýváním. Tentokrát už se to Harrymu na pár vteřin i podařilo. Celý trik spočíval v tom, být uvolněný. Roger mu to minule říkal, ale pro Harryho bylo těžké se tou radou hned řídit. Po sezení s Maršou měl teď trochu jiný pohled na relaxaci. Opravdu mohlo být užitečné trochu se uvolnit. Možná tohle léto nakonec nebyla ztráta času.
 
 Stejně si ale přál, aby mohl být aktivnější ve výzkumu kolem Zrcadla všech duší. No, možná na něco přijde Hermiona, až jí Viktor pošle ty knihy.
 
 „Tak, možná bys teď mohl zkusit pár temp s deskou,“ navrhl Roger po chvíli. „Potřebuješ se naučit, jak dělat nohama tempa, aby to k něčemu bylo. Pak přidáme ruce a sám budeš překvapený, jak rychle na to přijdeš.“
 
 Když si Harry vytřel vodu z očí a rozhlédl se, viděl, že Draco pořád ještě sedí na betonovém stupínku vedle otce. Nebyl si jistý, jestli už se Rhiannon objevila, ale podle Dracova znuděného výrazu hádal, že ještě ne.
 
 „Zkus se položit na vodu, ponoř obličej a kopej nohama. Zkus to přes celý bazén,“ instruoval ho Roger.
 
 V tom okamžiku se Harry přestal snažit sledovat, jestli už Rhiannon přišla. Ještě si všiml, že Draco skočil do vody na druhém konci bazénu a začal plavat sem a tam, tak aby nenarušil Harryho hodinu.
 Taky se nedalo přehlédnout, že Draco je výborný plavec a že zná spoustu stylů.
 
 „Taky se to naučíš,“ snažil se ho povzbudit Roger. Až v tu chvíli Harry došlo, že na druhý konec bazénu zírá už docela dlouho. Záměrně proto Draca ignoroval a soustředil se raději na to, aby kopal nohama rovně a stejnoměrně.
 
 „Dobrá práce,“ pochválil ho instruktor zhruba o půl hodiny později.
 
 Harry se vydrápal z bazénu a oklepal se jako pes, voda lítala na všechny strany, dokud mu Snape nepodal ručník. Draco také vylezl z bazénu, ale vyšplhal na skokánek a předvedl precizní skok dokonce i s otočkou.
 
 Harry to hned pochopil. Taky že ano, když se podíval k dětskému bazénu, uviděl Rhiannon, jak se ospale opírá na židli pro plavčíky. K velkému bazénu se ani nepodívala, takže všechna Dracova snaha udělat na ni dojem vycházela naprázdno.
 
 Jenže z toho asi nebude ani přinejmenším tak zklamaný, jako až se za chvíli dozví, že Rhiannon není taková, jakou si ji vysnil. Bylo mu Draca líto, tak se na něj povzbudivě usmál a podal mu ručník. „Parádní skok.“
 
 Draco jen pokrčil rameny. „Není těžké se to naučit, když máš tu správnou, ehm, dopomoc.“
 
 Kouzelnou dopomoc, domyslel si Harry.
 
 Draco si ručníkem osušil vlasy a prsty je sčesal dozadu, pak si omotal ručník kolem pasu. Vzápětí ho zas odmotal a přehodil si ho přes ramena. Zas ho sundal a hodil ho Harrymu. „Myslím, že se bez něj obejdu.“ A zatnul prsní svaly.
 
 Jenomže Rhiannon si ho pořád nevšímala. Harry si byl celkem jistý, že ani neví, že je Draco na koupališti. Draco se zdál frustrovaný, když si to uvědomil a nevěděl co s tím.
 Harry ztišil hlas. „Překvapuje mě, že jsi šel plavat, místo abys šel za ní.“
 
 Draco udělal obličej. „No, prve na ni strýc křičel kvůli tomu, že přišla pozdě. Pěkně nevychované od něj, to si myslím. Každopádně jsem si říkal, že jí dám trochu času, aby se vzpamatovala z toho, že má za příbuzného takovou krysu. Navíc jsem nechtěl, aby mi znovu řekla, že podle ní moc neplavu.“
 
 „Neměl bys zapomínat, že jsem chtěl, aby byl Harry u toho, až zmíníš jeho jméno,“ připomněl mu Snape.
 
 „Ano, to taky,“ připustil Draco trochu hořce. Když si znovu uhladil vlasy, trochu se mu třásla ruka, ale jestli byl nervózní, na jeho hlase to nebylo poznat. „Tak, připrav se, budeš oslněný a nejen její nadpozemskou krásou. Za chvíli zjistíš, že moc dobře vím, o čem mluvím, když se jedná o rozpoznání kvality.“
 
 Rhiannon se ohlédla za zvukem otvírané brány. „Jé, ahoj,“ zavolala nedbale. „Darren, že jo?“
 Draco zrůžověl a trochu se narovnal. „Vlastně Draco.“
 
 „Ach, promiň.“
 
 Nezněla, jako by ji to opravdu mrzelo, pomyslel si Harry.
 
 „Pamatuješ na mojí rodinu?“ Draco došel až k její židli a pak postrčil Harryho dopředu. Jako prvního ale představil Snapea. „Můj otec Severus Snape. Je profesor.“
 
 Rhiannon se na židli zavrtěla a pak se narovnala. „Matika?“
 
 Zvláštní odhad, napadlo Harryho.
 
 „Ne.“ Draco ztišil hlas, až málem šeptal. „Lektvary.“
 
 Rhiannonino obočí vyletělo nahoru. „Cože?“
 
 „Chemie,“ pospíšil si Harry.
 
 „Aha, chemie.“ Rhiannon se zdvořile usmála. „Pěkný.“
 
 Zjevně na tom nic pěkného neviděla. Ale už to, že nikdy neslyšela o lektvarech, byl dostatečný důkaz, no ne?
 
 Pro Draca očividně ne. „A mého bratra už jsi také viděla. Harry Potter.“
 
 Rhiannon se na Harryho podívala bez zájmu. „Hm.“
 
 „Ten Harry Potter, však víš,“ teď už bylo Draca sotva slyšet. „Chceš vidět jeho jizvu?“
 
 Rhiannon sebou trhla. „Cože?“ Podívala se na Harryho způsobem, jakým se lidé dívají na vozíčkáře, když nechtějí vypadat, že na něj zírají. Navíc zatnula zuby a zhluboka se nadechla, jako by čekala, že uvidí nějakou hroznou deformaci minimálně přes půl hlavy.
 
 „Tady,“ upozornil ji Harry a odhrnul si vlasy z čela. V tu chvíli mu jí bylo líto. Zjevně nechápala, o čem to Draco vlastně mluví.
 
 „Aha, ta je ale zvláštní,“ Rhiannon najednou znejistěla, jako by se bála, že řekla něco hrubého. „Z autonehody?“
 
 „Ne…“
 
 Draco byl zticha přesně od okamžiku, kdy Rhiannon nepoznala Harryho jméno. Harrymu ho taky bylo líto. Musel to pro něj být strašný šok. A taky ponižující okamžik, poté co tak trval na tom, jak dokáže, že se Harry ve všem mýlí.
 
 Jenomže Draco nevypadal ani ponížený, ani v šoku. Vlastně vypadal spíš zamyšleně. Jako by zrovna něco pochopil. Jako by mu doteď něco unikalo.
 
 „Mohl bych tě pozvat na oběd, až tady dnes skončíš?“ navrhl, opřel se o konstrukci židle a vzhlížel k ní nahoru. „Ve tři hodiny, že?“
 
 Rhiannon vrhla rychlý pohled směrem ke kanceláři. „Ehm, vlastně musím být v práci do pěti. Zjistila jsem to dneska.“
 
 Harryho napadlo, že se ji tak strýček snaží donutit, aby chodila včas.
 
 „A pak jdu na zkoušku.“
 
 „Mozart,“ přikývl Draco. „Zkoušíte v tom samém divadle, kde jsem tě viděl vystupovat? Mohl bych tě tedy pozvat na večeři, až skončíte zkoušku?“
 
 „Musím jít po zkoušce rovnou domů.“
 
 Harryho myšlenky se pohybovaly od lítosti, jak se pro Draca ta situace špatně vyvíjí k naprosté zmatenosti, jak je možné, že Draca neodradilo ani to, že Rhiannon je mudla.
 
 „Mohl bych tě tedy sledovat, až budeš zkoušet?“
 
 Draco už začíná být otravný, všiml si Harry.
 
 Rhiannon se podívala na Snapea, pak na Harryho. „I s rodinou?“
 
 „Ne, jen já.“ Draco hodil po Snapeovi výhružným pohledem.
 
 „Hm. No, ředitel si rád povídá s lidmi, co nás slyší zkoušet. Zvlášť když o opeře něco vědí,“ pokrčila Rhiannon rameny, jako že je jí to jedno. „Takže klidně. V půl šestý u divadla.“
 
 „Budu tam.“
 
 „Přijď k zadnímu vchodu,“ poradila mu ještě Rhiannon a otočila se zpátky k dětem hrajícím si v bazénu.
 
 Draco se usmíval, když šli s Harrym do převlékacích kabin. „Tak, myslím, že to šlo dobře.“
 
 „Takže tobě je fakt jedno, že je…“
 
 „Psst,“ varoval ho Draco, protože právě míjeli pár dětí. Vypadaly tak na deset let a něčemu se zrovna smály, takže by asi nevěnovaly pozornost čemukoliv, co by Harry nebo Draco mohli říct, ale Harry skoro jako kdyby slyšel otce a jednu z jeho přednášek na téma opatrnost.
 
 „Ale je ti to fakt jedno?“
 
 „A co mi má být jedno?“ podivil se Draco potichu. „Tobě to pořád ještě nedošlo, co?“
 
 Naklonil se k Harrymu a zašeptal mu do ucha dvě slova. Dvě slova, ze kterých Harryho srdce kleslo jako kámen hozený do hlubokého jezera.
 
 „Ona předstírá.“

2 Komentáře

  • 17 srp 2014: 16:25
    Posted by admin


    Kaya, diki
    (Xena, 10. 2. 2009 15:52)

    Dakujem za vysvetlenie. Moja anglina ani zdaleka nie je dobra

    to: Xena
    (Kaya, 8. 2. 2009 1:37)

    Piersovi se nic nestalo. Podívala jsem se znovu na Skyehawke, protože jsem se lekla, jestli jsem něco nepřeskočila, ale podle svého nejlepšího vědomí a svědomí mohu prohlásit, že ne. Severus jen přerušil rozhovor Pierse s Harrym. O kletbě je zmínka jen v Harryho myšlenkách - měl chuť Pierse proklít. A ne, že bych se mu divila. Pierse je dost voprsklej, nejdřív někoho šikanovat a pak balit bez ohledu na jeho preference.

    co sa stalo s Piersom?
    (Xena, 7. 2. 2009 15:41)

    ked som citala Leto... v angline, mala som pocit, ze Severus Piersa na rozlucku zaklal, len som nepochopila ako. v preklade tato epizoda vobec nie je... zaujimalo by ma co sa stalo s Piersom

    No...
    (Ypsilon, 6. 2. 2009 7:23)

    Já jsem spíš pro mudlu, jediná možnost motáka podle mě je neuvědomělý moták tzn. moták, kterej ani neví, že je moták. To, že by byla čarodějka je pravděpodobné asi jako, že jsem řecký bůh války. Ale fakt je, že s momentálním Aspeniným přístupem bych se také nedivil ani tomu bubákovi :D

    *_*_/
    (assez, 3. 2. 2009 14:35)

    No... popravdě záleží na tom, jaké morální poučení nám bude chtít autorka dát. :) Normáln bych se vsadila o cokoli, že JE mudla, ale s ohledem na okolnosti bych si nevsadila ani na to, že je bubák. :D
    Takže, Ypsilon, i když chápu Tvé poněkud mprbidně založené nadšení pro tu variantu, že je Rhí čarodějka, nesázela bych na to ani zrezivělým hřebíkem. V současnosti jsem ochotná připustit, že její největší sympatie s čaroději jsou přes spřízněnost motáckou. :)


    Díky
    (FRDUC, 3. 2. 2009 10:00)

    Ahoj. Napsal jsem již do návštěvní knihy, kde vysvětluji, proč jsem zde poprvé (resp. poprvé píši koment). Tato kapitola je jistě opět skvěle přeložená a všem za to díky. Já začínám povídku ze zásady číst až když ji mám celou. Celkem pozdě jsem tedy začal číst i Rok a jsem někde zhruba v polovině. Takže ještě jednou - všem díky. K obsahu samotnému se nemohu vyjádřit.

    Assez: Moták
    (Ypsilon, 3. 2. 2009 8:53)

    Jo, to mě taky při čtení na kizi napadlo, ale představ si, když by zjistili, že je čarodějka :D Chudák Harry, Draco se má... Myslím, že by to bylo zajímavé a zábavné, ačkoliv je to naprosto nepravděpodobné...

    *_*_/
    (assez, 2. 2. 2009 15:54)

    Rhí je 99% moták. Ale řekla bych, že to ani neví...
    Jimmi, nedoneslo! :-O :-X :'( To mě mrzí... Díky za odpověď. (FAkt už se nemůžu dočkat. I když asi ve středu už nebduu mít čas. Ale nevadí - ono to tu na mě počká. :))

    ďakujem za preklad...
    (miona, 2. 2. 2009 13:11)

    všetkým, ktorí pomáhajú s prekladom, chcem poďakovať, lebo s mojou angličtinou by som si to asi neprečítala...

    Překvapení
    (Ypsilon, 2. 2. 2009 10:35)

    Víte, čím by mě Aspen nejvíc překvapila? Představte si, ona to sice nebude pravda, ale bylo by to zajímavé, že se náhle dozvíme, že ona nadaná pěvkyně je skutečně čarodějka :D

    *_*_/
    (Jimmi, 1. 2. 2009 19:14)

    Teoreticky by už mohlo byť. Ale nemám počítač, zvážim, či to sem nedám bez úprav (linky a spol.), inak až keď budem v práci. Utorok poobede alebo v stredu. Ešte sa ti nedonieslo, že som prišla o notebook kompletne so všetkým? Ešteže je Leto na tom fóre.

    *_*_/
    (assez, 1. 2. 2009 18:49)

    Dětíííííííí! Škemrýýýýýýý! Kdy bude pokráčko? O:-D >:-)

    *_*_/
    (assez, 1. 2. 2009 11:11)

    Hej tak tahle kapitola měla naprosto všechno! Geniální! Za překlad děkuji. :)

    uzasny
    (leila, 1. 2. 2009 8:47)

    strasně se mi libí ruzné pohledy harryho a draca na situace:D...podle me je tohle i lepsi než nějaka spouta akce...tohle je realnější..no ale co je reálné v příběhu fanfiction, co?:D...chtěla bych vám poděkovat za spoustu práce kterou s tímto mate a delate to jen proto baychom my ostatni nevzdelanci aj prožili toto dobrdružstvi s vami..dik:)

    Dííííky
    (Jikita, 30. 1. 2009 16:26)

    Hezoučká kapitolka. Pěkně se Draco s Harrym hašteří a ještě asi chvilku budou :) Severus zatím vše zvládá s dokonalým přehledem. Kéž bych byla tak dobrá jako on, až to moje stvoření doroste do puberty a začne vyvádět..

    Děkuji.
    (Kys, 30. 1. 2009 14:00)

    Za péči, za překlad, za trpělivost...

    *_*_/
    (assez, 30. 1. 2009 12:06)

    Jaj - těsně vedle - já to jdu napsat, kam to patří a okomentuju tuhle kapitolu, až ji přečtu. OK? :D

    *_*_/
    (assez, 30. 1. 2009 12:05)

    Macku, vidíš? A to je přesně ten druh komentářů, který se líbí nejen autorům, ale i překladatelům. Nikdo Tě nenutí, aby byly Tvé komentáře vždy smysluplné a vždy obsažné. Jenom se snažíme, aby se vědělo ne jen o autorech, ale i o čtenářích. :)
    Kayo, domníváš se, že to někdy zvládneš? Pokud si tedy stopuješ, kdys všude byla... nebo tam chodíš pravidelně... :) No ale - vidíš, vidíš? :D :D

    Nilandra, nejde o chyby, jde o přístup. Ale vidíte? N2kolik z vás přislíbilo, že se polepší. Kdo z vás to ale opravdu dodrží? A kolik je těch, co se ani po tomhle neozvou?
    Stále ale tvrdím - pokud jsem přesvědčila jednoho člověka z tisícovky, je to víc než úspěch. :)

    :-DDDD
    (JSark, 30. 1. 2009 10:18)

    Draco zatínajúci prsné svaly... ešte teraz sa smejem. Veľká vďaka za preklad, je perfektný.

    Dík
    (ft!!!, 29. 1. 2009 23:35)

    Teda, kapitolky přibejvají jako na běžícím pásu. Rhiannon se nezdá zrovna zamilovaná či nějak okouzlená. Musím říct, že jak ten překlad je naprosto dokonalý.

    0 0
  • 17 srp 2014: 16:25
    Posted by admin

    Za udělání radosti
    (Fido, 29. 1. 2009 22:30)

    děkujeme ... i za překlad.

    A chcem ještě radost :) :) :)

    chachá
    (Rikisa, 29. 1. 2009 21:27)

    ty jo, tak z téhle kapitoly opravdu nemůžu, trvalo mi asi pět minut, než sem uklidnila svůj smích - jak se Draco snažil upozornit na Harryho - "chceš vidět tu jeho jizvu" a "dívala se na něj jako na vozíčkáře a čekala, že uvidí děsně krvavou jizvu..." tak to se fakt povedlo. Jenom koukám, že Draco stále neakceptuje to, že dotyčná je mudla. Jinak nemyslím si, že by Harry něco cítil k mužům a pevně doufám, že se to v této povídce nezvrtne tímto směrem(což si nemyslím). Bylo pěkné, podívat se zase chvíli na pocity Harryho.

    :oDDD
    (Terka, 29. 1. 2009 20:40)

    díky, díky, díky, díky, díky, díky, díky, díky....

    Na to, že považuju Draca za celkem inteligentního, tak v tomhle je fakt totálně vedle... chytrost jde opravdu stranou...:oDD

    Díky
    (soraki, 29. 1. 2009 19:46)

    Kayo a Sargo :-D

    Ten Draco je ale truhlík, co? Musí být zamilovaný až po uši, možná ještě víc... Dudley je milý, za to Piers... fuj, ošklivej!!! A Dudley už není kosatka :-D

    dvorkin.blog.cz
    (Simple, 29. 1. 2009 19:23)

    Ahoj vospolok. Chcel som sa spýtať, či druhý diel trilógie bude akčnejší... Preklad oceňujem, ale radšej vyčkám, až sa to preloží celé, pretože to čakanie na ďalšiu kapitolu je zdrvujúce. Pri roku som to nevydržal a prečítal som si tú anglickú originál verziu. Či bude len čisto vzťahový diel? Ďakujem za odpoveď... Ak by sa našla nejaká dobrá duša, ktorá by mi bola ochotná v skratke napísať obsah diela bol by som neskutočne rád. Samozrejme bez konca a vyvrcholenia:) Môj e mail-... @ Ešte raz ďakujem a majte sa

    (: úsmev :)
    (matusska, 29. 1. 2009 18:50)

    no tak
    Draco: to je teda fakt nepolepšiteľný človek... „Ona předstírá.“ ako mu to mohlo napadnúť? sila, byť takto bezhlavo zamilovaný

    Harry: chudák, ja som nemyslela, že válka ho až tak stresuje

    Severus: dokonalosť sama

    Dudley: prekvapuje, celkom je milý a že chudne - to ma potešilo

    Piers: to bolo dosť nechutné, ale čo iné sa od neho dalo čakať?

    Rhiannon: ona nebude čarodejnica... a to s Lektvarmi náhodou bolo milé :))

    ĎAKUJEM!

    Draco je magor:D
    (Lily of the valley, 29. 1. 2009 16:30)

    Ona předstírá.
    Já se z něj zbláznim!:D Je slepej, blbej, nebo oboje?:D
    Ach jo, ale kapitola byla fajn... Je zvláštní, rozpitvávat Harryho pocity. Zvlášť, když mi přijdou naprosto logické (třeba když se ho Marsha ptala, proč mu vadí Draco a Rhiannon - protože o ni mele pořád a pak to bude pro něj šok. Ale ne, Harry má samozřejmě důvod naprosto Potterovskej - válka. Ach jo:D)
    No, na závěr, jak je mým - dobrým - zvykem:D... Děkuji všem, kteří se podíleli na této kapitole, samozřejmě nejvíc Kaye. Díky moc.

    díky
    (ptla, 29. 1. 2009 16:26)

    Bože ten Draco je neuvěřitelnej! Řekla bych, že teď už je celkem jasný, že je mudla. To s tím Piersem nemělo chybu.
    Každopádně díky moc za překlad. Už se těším na další kapitolu. :-)

    WOW!
    (Mia, 29. 1. 2009 15:28)

    ten Draco je ale tupec... :D hih nemyslím že by Harry byl gay...tedy jde spíše asi o pohled na sexualitu vůbec... Draco i Severus bych řekla že toho budou mít dost a dost a Harry se bude jen dívat...
    t
    :-D
    (ladyF, 29. 1. 2009 14:34)

    Ta poslední věta mě dostala nadobro.... Draco je prostě neponaučitelný, asi by mu nepomohl ani obrovský nápis přes celé čelo "JSEM MUDLA" Jsem zvědavá kdy mu to konečně dojde :-D
    Děkuju za kapitolu, byla úžasná

    to: Emixka
    (Kaya, 29. 1. 2009 13:26)

    Pokud je mi známo, tak zrovna tohohle se bát nemusíme:-)

    Nadpis
    (emixka, 29. 1. 2009 11:51)

    Děkujem moc! :-) Ale doufám, že Harry nebude gay... slashové povídky mi nevadí, jenže sem by se mi to nehodila, mno...

    :-]
    (Severina, 29. 1. 2009 11:00)

    Krásná kapitola, díky :) Jsem zvědavá do jakých extrémů až to Draco zavede. :]

    :-)
    (ASISI, 29. 1. 2009 9:42)

    Díky. Já mám radost. :-)

    koment
    (macuss, 29. 1. 2009 9:22)

    Dííki moc za novú kapitolu!!! :)))
    Dneska je super deň... v škole som bola len 25 minút kým nám triedny dal polročné vysvedčenia a potom sme sa museli zo školy evakuovať, vrátime sa až v pondelok... a ešte aj nová kapča :D

    Poďakovanie
    (Jimmi, 29. 1. 2009 8:33)

    Dnes máte kapitolu len preto, že som vám chcela urobiť radosť.

    Ďakujem Kayi za úžasný preklad, ostatným za kontrolu.

    0 0

Nejnovější komentáře